Dear Harry

SEDM

Nespal a ani se o to nepokoušel, protože pokaždé, když jen zavřel oči a snažil se usnout, vytanul mu v mysli okamžik bouračky. Slyšel a cítil jen ten strašný náraz, který mu bránil ve spánku a zvuk houkajících sirén, který byl snad ještě horší, než pocit nárazu.

V jednu chvíli vážně uvažoval, že si uštědří ránu pánvičkou do hlavy, aby ho to alespoň omráčilo, ale raději se snažil noční můru potlačit, než ji vymlátit z hlavy – i když by to nejradši udělal. Rozsvítil proto displej mobilu a podle jeho světla šel až do kuchyně, kde si nalil ledovou sklenku vody, kterou následně vypil na jeden doušek. A opravdu, udělalo se mu trochu líp, i když pochyboval, že právě jedna sklenička čisté ledové vody mu pomůže zahnat ten nepříjemný sen.

Monique se ze svého spánku neprobudila; tiše oddychovala na sedačce a ležela přesně tak, jak ji Harry večer našel. Chvilku se u ní zastavil a obdivoval krásu jejího obličeje, než se rozešel zpátky k sobě do ložnice.

Rozsvítil si lampičku přidělanou ke zdi nad postelí a zpod polštáře vyndal deník s bílými deskami. Nalistoval v něm poslední zápis, který si přečetl předtím, než se pokoušel o spánek. Znova ho přelétl očima, ale čím déle ho četl, tím menší mu dával smysl.

Autorka zápisu pomalu ztrácela naději, nevěřila, že tenhle deník opravdu jednoho dne skončí u něj, nevěřila, že si Harry její slova jednou přeci jen přečte. A vlastně ani teď, právě v tenhle okamžik, kdy se Harryho oči se zvědavostí vpíjely do stránek, nevěděla, kde deník vlastně skončil. Dala by cokoli za to, kdyby bývala věděla, že jsou její zápisky v těch správných rukou.

Harry nad zápisem dlouho dumal. Trvalo mu nejméně dvacet minut, než od něj odlepil oči a rozhodl se číst další, třebaže věděl, že se v dívčiných záhadných slovech brzy ztratí úplně.

10. 5. 2017

Drahý Harry,

Je skoro polovina května. Za poslední měsíc se v mém životě událo spoustu nových věcí. Ale nechci je sem psát, ne, dneska chci psát o něčem jiném.

Chtěla bych psát o lásce.

Víš, Harry, pořád věřím, že je všechno zařízené osudem. Že jednou, až nadejde ten správný čas, se přede mnou objeví ten, kterého jsem celé ty roky hledala. Ten, který mi v mém životě chyběl k úplnému štěstí. A až ta chvíle nadejde, budu konečně úplná. Už nebudu zbytečná. Jednou najdu svého Guse, stejně tak jako Hazel Grace. Až na to, že můj Gus nejspíš nebude mít rakovinu a já za sebou nepotáhnu kyslíkovou bombu a nebudu mít kanylu. Tedy, snad.

Snad najdu nějakého Augusta, který si mě bude vážit přesně jako Hazel Grace. A budu pro něj jediná na světě... a on zas bude jediný na světě pro mě.

Nejspíš to zní pěkně naivně, ale já jsem jenom malá holka. Mála holka, co doteď nepoznala lásku. Malá holka, která čeká na svého Augusta.

Snad najdu někoho, kdo mě bude milovat jako Augustus Hazel.

All the love S.xx

Přišlo mu úsměvné, že si k definici lásky vybrala právě Augusta a Hazel Grace z Hvězdy nám nepřály. Poznal, že dívka netouží po ničem jiném, než po obyčejné lásce, což – i když to nerad přiznával – měli společné. Byli si tak podobní a přesto tak odlišní, že ji Harry den ode dne víc a víc toužil poznat. A ano, bylo by to jednoduché, kdyby mu zanechala nějaké vodítko, ale on však věděl tak málo, že by nebylo možné ji naleznout tak snadno.

Nechal přemýšlení o tom, jak ji najde, a rozhodl se číst další zápis.

11. 7. 2017

Drahý Harry,

Už to bude měsíc, co jsem se vrátila z Anglie, kde jsem strávila necelý týden. Chybí mi Bournemouth, chybí mi Londýn a chybí mi všechen ten smích a sranda, kterou jsem tam zažila.

Neuvědomila jsem si, jak hezky mi tam bylo, dokud jsem se nevrátila zpátky do České Republiky. Tenhle zápisník cestoval samozřejmě se mnou, myslela jsem, že sem budu psát po celou dobu mého pobytu v UK, ale nenapsala jsem ani čárku, jelikož jsem se večer zmohla jen na teplou sprchu a následně jsem usnula.

Doufala jsem, že tě tam třeba potkám – to byl hlavní důvod, proč jsem si tenhle zápisník vzala s sebou. Bohužel jsem se setkala jen s tvojí voskovou figurínou, ale třeba to příště vyjde, ne?

Musím říct, že Británie je nádherná. Sice jsem se první den vůbec nemohla zorientovat ve pleti úplně stejných domů, ale později jsem si na to zvykla.

Dokázala bych si představit můj život tam.

Bydlela bych někde v Londýně, nejspíše poblíž Piccadilly Circuis nebo třeba v Salisbury, kde je to o mnoho klidnější. Každé ráno bych si zašla do mé oblíbené kavárny nebo pekárny pro nějaké pečivo a vydala bych se do práce. Po práci bych se dokázala dlouhé hodiny jen tak procházet po okolí, rozhlížet se kolem sebe a pozorovat místní. Myslím, že by se mi v Británii žilo skvěle.

Doufám, že se na tohle místo ještě někdy podívám a tentokrát si prohlídnu Londýn dopodrobna. Kéž bych se tam mohla vrátit hned.

All the love S.xx

Nemohl uvěřit, že navštívila Anglii, jeho rodnou zemi. Byl pyšný, že se jí tu líbilo, usmíval se nad poznámkou, že by se chtěla vrátit zpět. Taky ho rozesmutnilo, že se minuli. Ale byla by ještě větší škoda, kdyby se potkali a on by na ni zapomněl. Tenhle deník by si nepřečetl, nelákala by ho zvědavost, která by ho donutila deník otevřít a zkoumat popsané stránky. Odložil by ho do kouta k ostatním dárkům od fanoušků, které si shromažďoval, ale nikdy je nečetl nebo si je podrobně neprohlédl.

Styděl se za to. Byla mu hanba, že se k tomu ještě nedokopal. Svých fanoušků si ale vážil, byli pro něj vším, byli pro něj druhou rodinou, na kterou se mohl vždycky obrátit. Byl šťastný, že se mu dostává přízně od tolika skvělých a originálních lidí, jako jsou právě oni.

A i když byla dívka, autorka deníku, jednou z nich, Harry ji tak nevnímal. Vnímal ji jako člověka, se kterým by si chtěl povídat o smyslu života ve tři ráno. Jako někoho, s kým by mohl podnikat takové ty bláznivé spontánní věci, které všichni toužíme zažít. Jezdil by s ní na kole po celém Londýně, navštěvoval všechny kavárny, hrál na kytaru a zpíval písničky, které by spolu složili. Bylo toho tolik, co chtěl podniknout.

Přemýšlel, jestli je ta dívka taková i doopravdy. Jestli to není jen její druhá tvář, kterou ukazuje pouze tehdy, když může popsat další stránku bílého papíru.

Odložil deník, zavřel ho, uložil pod polštář a zhasnul lampičku. Ještě několik minut zíral na bílý strop, myšlenky se mu honily hlavou a on je zase nemohl zastavit. Nakonec ho ukolíbal slib, který si ze zoufalství zastavit myšlenky slíbil.

Musí ji najít.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Snažila jsem se kapitolu napsat co nejdřív, ale stejně jsem ji klasicky psala až příliš dlouho - a podle toho to taky vypadá :D 

Doufám, že vám to ještě dává nějaký smysl. Dejte mi vědět v komentářích :)

All the love S.xx