Dear Harry

TŘICET DVA

JEJÍMA OČIMA

Ráno se probudila jako první. Dovnitř oknem pronikalo sluneční světlo, zdálo se, že venku už je konečně hezky. Otočila se na druhou stranu a málem zaječela. Myslela si, že už se dočista zbláznila a že si s ní jen hraje její mozek a její představy už doslova ožily, ale pak si uvědomila realitu. Tohle se jí doopravdy nezdá, vážně leží vedle ní.

Chvilku měla nutkání se natáhnout a pohladit ho po tváři, ale neudělala to. Byl tak strašně roztomilý, když spal. Měla takové šílené štěstí! Představovala si, že by se takhle probouzela každé ráno a po tváři se jí rozlil spokojený úsměv. Vždycky by mu udělala snídani do postele, přinesla kafe... zkrátka všechno, jen aby byl šťastný.

Během noci spal na samém konci postele, otočený zády k ní a nijak se k ní nepřiblížil. Bylo jí to trošku líto, doufala, že se třeba během spánku přitulí, ale neudělal to. A ona taky ne, nehodilo se to. Musela si neustále připomínat, že se znají jenom pár dní.

Bylo to poprvé, co u ní v posteli spal nějaký kluk – pokud nepočítala svého kamaráda, který byl zarytý gay a prakticky spolu vyrůstali. Jednou si slíbili, že až jim bude pětatřicet a budou oba dva single, vezmou se, aby neskončili úplně sami. Při té představě se musela tlumeně zasmát.

„Dobré ráno."

Stočila pohled zpátky k němu. Dívaly se na ní dvě zelené, stále ještě ospalé oči a na rtech mu hrál ten nejhezčí úsměv.

Bože, mohla by se na něj dívat hodiny.

„Dobré ráno, šípková Růženko," oplatila mu úsměv a zavrtala se do vyhřáté peřiny. „Už jsi dlouho vzhůru?" zeptal se ochraptěle. Sabine si nemohla pomoct, ale musela připustit, že jeho ranní hlas byl maximálně sexy.

„Ne, jen chvilku." Zavrtěla hlavou. Ještě pořád se mu dívala do očí, chtěla si tyhle momenty užít a zapamatovat. Nebyla si vlastně vůbec jistá, jestli se ještě někdy vrátí. A spolu už jim zbývaly jen čtyři dny, když nepočítala dnešek, takže do toho chtěla dát všechno. Neměla přeci co ztratit.

„Jak se ti spalo?" chtěla vědět. „Moc dobře. Mnohem líp, než na hotelu." Zabručel spokojeně a přikryl se až k bradě. „Ani jsem nepoznala, že jsi vedle mě. Byl jsi hrozně daleko." Řekla napůl rozmrzele, protože ji trochu mrzelo, že se od ní držel dál. „Nechtěl jsem ti narušovat osobní prostor." Odpověděl stroze. „Nenarušoval bys mi ho," zavrtěla hlavou a přemýšlela, jestli nepůjde ještě spát. Nejradši by Harrymu vklouzla pod peřinu a usnula v jeho objetí.

„Co chceš dneska dělat?" zeptal se se zájmem v hlase a podložil si hlavu dlaní. „Nejradši bych tu zůstala ležet celý den." Zavřela oči s úsměvem. Doufala, že zase usne a Harry se k ní přitulí a budou spolu v té posteli až na věky věků.

„To zní jako fajn plán." Zasmál se Harry. Cítila, že se přisunul mnohem blíž k ní, jejich paže se nepatrně dotýkaly. „Já strašně ráda spím." Pronesla šeptem stále se zavřenýma očima. „To jsme dva. Nikdy jsem nebyl ranní ptáče." Zašeptal jen pár centimetrů od jejího ucha, což ji přimělo otevřít oči. Naskytnul se jí pohled na něj, byl ještě blíž, než si myslela. Stačilo se jen maličko natáhnout a ucítila by jeho rty na těch svých...

Stop, stop, stop!

„Tohle by mě vážně nenapadlo ani ve snu..." řekla dřív, než si stačila uvědomit, že přemýšlí nahlas. „Co? Že v pondělí nepůjdeš do školy?" Na rtech mu pořád hrál ten rozkošný úsměv, ze kterého úplně šílela. „To taky," zasmála se „ale hlavně to, že tě jednou vážně uvidím."