Serellia

Kapitola 14. Nová jména

Za chyby se omlouvám, vlastně omlouvám se i za to, že mi trvalo tak dlouho se k tomu dokopat :D

Z POHLEDU IRELIE

Konečně jsme vyrazily za naším cílem, opět jsme vstoupili do Iraselského hvozdu, ale vydali jsme se tentokrát jiným směrem, než se konal souboj s necromancerem. Sebastian je od doby, co jsem se probrala nepříjemný a pokud to jde, snaží se rozhovoru se mnou raději vyhnout. Zajímalo by mě, jestli jsem mu něco udělala. Jestli se něco stalo v tom boji, tak si na to nepamatuji. Popravdě se na většinu toho souboje nepamatuji, jen jak na mě necromancer sesílal to kouzlo a poté nic, vůbec nic. Jen můj sen jsem si důkladně zapamatovala.
Nena od začátku, co jsme vyšli, nepřestala mít připomínky, stížnosti a poznámky o čemkoliv co se jí nelíbilo. Už stačila zkritizovat naše oblečení, vlasy, způsob jakým řešíme situace či její nedostatek jídla. No Nena prostě musela mít ke všemu nějaké slovo.
„Už mě nebaví neustále vás oslovovat celým jménem," oznámila nám najednou Nena.
„Co ti vadí na našich jménech?" zeptal se jí Sebastian s mírnou jedovatostí v hlase, nejspíš mu začínala lézt na nervy.
„To že jsou moc dlouhá, a proto si to zkrátím. Takže namísto Vladimír bych mohla říkat Vlad, Vladík nebo Fialka," začala vyjmenovávat své nápady.
„Jestli nepřestaneš vymýšlet kraviny, tak myslím, že budu velmi brzo potřebovat náhubek na kočky," oznámil Neně Vladimír, který už jí má nejspíš plné zuby, nebo alespoň jejích nápadů. Ale ani tato výhružka ji neodradila, spíše naopak ji nakopla, aby pokračovala.
„Tak a teď zkráceninu pro Sebastiana, tak co třeba Seb nebo Sebík, ne už tu mám šeřík. To máme Fialu a Šeříka, zbývá jenom Irelia," otočila se směrem ke mně a myslím, že kdyby mohla, tak by se usmívala.
„Změna plánu budeme potřebovat lano, velký kámen a hlubokou řeku nebo jezero," oznámil nyní už naštvaný Sebastian.
„Ale no tak se uklidněte, jeden z vás chce chudinku Nenu utopit a druhý ji chce opět umlčet, jak se to proboha jen chováte?"
„Hele víte, jak je těžké něco takové vymýšlet?" oznámila opět Nena.
„Tak mi říkej mým elfským jménem, když chceš něco kratšího," řekl jí Vladimír.
„Ty máš elfské jméno?" zeptala jsem se ho.
„Ano, mám má matka si přála abych ho měl."
„A jak se tedy elfsky jmenuješ?" zeptala jsem se ho další otázkou.
„Vain to v elfštině znamená..."
„Noc," dořekl Sebastian.
„Nevěděl jsem, že mluvíš elfským jazykem," oznámil Vladimír Sebastianovi.
„Ano, mluvím elfsky plynule," pousmál se Sebastian.
„To je pro mě velmi zajímavé zjištění, vlastně teď, když si vzpomenu, chcete za elfy, protože ty máš mezi nimi přátele, že ano?"
„Ano," odpověděl mu Sebastian.
„Tehdy jsi mi řekl ještě jednu věc a tou bylo, že nejste lidi, takže co jste vlastně zač?" zeptal se nás Vladimír rovnou.
„Seš jsi opravdu jistý, že to chceš vědět?" zeptal se ho Sebastian.
„Popravdě bych spíš chtěl vědět s kým cestuju, kdyby nastali nějaké potíže," odpověděl mu Vladimír.
„Věř mi, že když nějaké potíže nastanou, tak se opravdu nemusíš bát, abychom se jim neubránili. Ale jestli opravdu toužíš zjistit, co jsme zač, tak jen si o to řekni," usmál se Sebastian.
„Hele, nechcete toho už nechat, pořád jsme se nedohodli, jak vám mám říkat," ozvala se Nena.
„ Myslím, že vlastně to ani momentálně nepotřebuji, tak akutně vědět, ale počítejte s tím, že než k elfům dojdeme, budete mi to muset říct," oznámil nám.
„Dobře," odpověděl mu za nás oba Sebastian.
„Proč mě stále přehlížíte, no tak to není fér, jak vám mám tedy říkat?" začala opět Nena, zvedla jsem ji se země.
„No, řekl bych, že Vladimírovi nebude vadit, když mu budeš říkat jeho elfským jménem, ne?" podívala jsem se na Vladimíra.
„Nebude mi to vadit stejně mi elfové neřeknou jinak," řekl Vladimír.
„A Sebastianovi můžu říkat Šeřík, prosím?" podívala se Nena smutnýma očičkama.
„Ne!" řekl rázně Sebastian.
„Co ti vadí na šeříku?" zeptala jsem se ho.
„Nikdo mi nebude říkat, že jsem nějaká stupidní kytka, rozuměli jste mi?!" řekl nám hlasem plným vzteku a upřel na nás svůj pohled ze kterého čišela zlost a temnota.
„A jak ti tedy mám říkat?" zeptala se ho Nena. Sebastian ji neodpověděl, pochvíli tichého pokračování v cestě se ozval Vladimír.
„Nemáš náhodou také elfské jméno, jelikož národ elfů má ve zvyku dávat je svým přátelům a tak."
„Ano, jedno takové jméno mám," odpověděl Sebastian.
„A jaké tedy je?" chtěl Vladimír vědět.
„Elfové mi říkali Sezain," řekl Sebastian, podívala jsem se na Vladimíra, který v obličeji zbledl.
„Děje se něco?" začala jsem se o něj trochu bát.
„Ne, nic jen je nezvyklé mít takové jméno, tedy alespoň jsem slyšel jen o jedné osobě, kterou tak elfové nazývají. Je to, ale velmi nepravdě podobná věc," oznámil Vladimír.
„A co tedy znamená Sezain v elfštině?"
„Temnota," odpověděl mi Sebastian. Docela příhodné jméno pro démona, až jsem se musela pousmát.
„Něco se ti nelíbí?" zeptal se mě Sebastian.
„Ne jen, že cestuji s nocí a temnotou, je to docela vtipné."
„Skvělí, takže Vladimírovi od teď budu říkat Vain a Sebastianovi Sezain," oznámila velmi spokojeně Nena a podívala se na mě.
„A jak má říkat tobě? Máš taky nějaké elfské jméno?" zeptala se mě.
Ne, žádně takové jméno nemám, ale jestli tě nebaví říkat Irelia, tak mi říkej Irel jsem na to zvyklá," řekla jsem jí, ona jen spokojeně zamňoukala. Po další tříhodinové cestě se zkrácení nebo používání druhých jmen, tak ujalo, že jsme se tak navzájem začali automaticky oslovovat.