Serellia

Kapitola 36. Temná brána

Tak další kapitola je napsaná snad potěší.

Z POHLEDU SEBASTIANA

Poté co se Isaris někam vytratil, jsme se s Irel rozhodli, že trochu prozkoumáme naše ubytování. Před našimi pokoji byla velká místnost, se stolem a místem k sezení, dále tu byl vstup do třech pokojů, Vain bude muset spát u jednoho z nás, ale u koho.
„Myslím, že nejlepší bude když bude u mě," ozvala se Irel jakoby mi četla myšlenky.
„Dobře," odpověděl jsem.
„Tak já půjdu Vladimíra uložit a také se musím na chvilku lehnout, jsem unavená. Nebude ti to vadit?" zeptala se.
„Jen běž ty a Vain se potřebujete prospat, zažili jsme docela náročný den, když tak tě vzbudím až dorazí ohledně toho jídla," řekl jsem, usmála se.
„Děkuji."
Irel odešla s Vainem a já zůstal osamocen, postavil jsem se ke dveřím a opřel o stěnu, doufám, že Isaris přijde brzy, myslím, že by mi mohl něco vysvětli. Děje se tu něco divného, ale co. Nevím jak dlouhá doba uplynula než Isaris přišel ani si mě nevšiml.
„Tak co se tu děje?" zeptal jsem se ho, cukl sebou.
„Mohl by jsi mě příště upozornit na svou přítomnost a ne mě vystrašit!" zakřičel ne mě.
„Uklidni se, Irel a Vain spí."
„Cože?!" zařval a rozběhl se k pokoji, dokonce hned napoprvé k tomu správnému. Byl jsem mu v patách, vešel dovnitř a jeho obličej začal měnit barvy. Podíval jsem se, co přesně ho tak rozrušilo. Vain spal přitisknutý k Irel, která také byla v říši snů.
„Já ho opravdu zabiju," zaskřípal mezi zuby, ale snažil se nevzbudit Irel.
„Prosím tě vždyť se nic neděje, uvědom si, že je teď malé dítě, nemá zatím ani svoje vzpomínky, natož mužské potřeby," snažil jsem se ho uklidnit.
„To máš možná pravdu, však já mu to stejně spočítám až se vrátí do svého věku."
„No jak myslíš, ale teď je nech spát," řekl jsem mu, vrátili jsme se zpět před pokoje.
„Takže co se tu děje?" zeptal jsem se ho na rovinu.
„Vladimír spí v objetí s mou sestrou a mě to štve," odpověděl.
„Na tohle jsem se tě ale neptal, mám namysli proč jsme tady, proč nám ty Silianky tak ochotně pomohli, a ..." chtěl jsem pokračovat, ale Isaris mě přerušil.
„Zadrž, řeknu ti jen to co potřebuješ vědět, nechci riskovat, že se Irel probudí a uslyší náš rozhovor. Dobře?" zeptal se mě. Tak to jsem zvědav, trochu mi připomněl jeho otce.
„Spusť."
„Tak kde začít, řekněme, že Siliané mají dobré vztahy s vládcem říše démonů."
„Počkat ty jako myslíš s ..." opět mě nenechal domluvit.
„Ano myslím Saresa," doplnil mě.
„Takže Sares ví kde jsme a ví, že si našel Irel a potkal mě," shrnul jsem to a ani mě to nepřekvapilo.
„Takže asi chápeš, kdo požádal Siliany o pomoc," pokračoval, no teď už to dávalo i smysl.
„No tak to bylo od něj milé," oznámil jsem.
„Moc dobře ho znáš nikdy by nenechal anděli, aby nás dostali, když tomu může zabránit, záleží mu na nás. Další věcí je, že je tu Temná brána," řekl, no dobře tohle už byla překvapivá informace.
„Řekl jsi Temná brána?" zeptal jsem se, abych si ověřil, že jsem mu dobře rozuměl. Přikývl.
„Zajímavá informace, ale je nám naprosto k ničemu, Irel zatím nemáš v plánu říct pravdu a Nena s Vainem jí projít nemohou, protože by je to zabilo. I tak je dobré to vědět," oznámil jsem. Do místnosti nám vplaval jeden ze sloužících Silianů.
„Omlouvám se, že vás ruším, ale bylo mi nařízeno, abych vás informoval o tom, že je připravené jídlo a mám vás dovést do jídelní místnosti," pověděl nám.
„Dobře, dojdu vzbudit Irel a Vaina," informoval jsem Isarise. A odešel do pokoje, kde spali a opatrně je vzbudil, i když kdybych budil jen Irel, tak... už zase tahle myšlenka. Sluha nás odvedl, u stolu už na nás čekali a to včetně Neny.
„Tak co bude k papů?!" zamňoukala na celou místnost.
„Abych byla upřímná vím, že pro vás asi bude naše jídlo nezvyklé a naším obvyklým způsobem ho asi nebude moci jíst, přeci jen my jsme na naši podvodní stravu zvyklí. A proto," nedokončila Minesa větu a místo toho použila kouzlo, které nás dostalo do jakési vzduchové bubliny.
„Takto se budete moc v klidu najíst. A nyní se pusťte do jídla" řekla a usmála se. Teprve nyní jsem věnoval pohled našemu jídlu a nic takového jsem ještě nevyděl.
„Co to je?" ozvala se Nena a packou strčila do podivného slizu.
„To jsou sladkovodní mušle."
„Vypadá to divně," okomentovala to.
„Ale chutná výtečně jen to zkus," ozvala se Mallas.
„No tak dobrou chuť," popřál Isaris a ochutnal řasu. Nejspíš mu chutnala, i když těžko říct. Odhodlal jsem se také řasy ochutnat, nevím jak jejich chuť popsat, cítil jsem z toho hlavně rybinu, co bych dal maso na rožni. Nakonec jsme jídlo nějak přežili.
„Co by jste o nás chtěli vědět?" zeptala se Liena. Dozvěděli jsme se, že jezera Larias a Ilarias jsou opravdu propojené průchodem pod propastí. Jejich vzdálení příbuzní žijí v moři a jejich nenávist lidem pramení z chování lidí k jezeru, lidé nemají ohledy na přírodu. Dokonce dali Irel novou verzi proč nám pomohli, nejspíš jí uvěřila, ale na Isarisovi bylo poznat, že je mu líto, že jí lže. Možná by jí měl povědět pravdu, otázkou ale zůstává, jak by mohla reagovat.
„Jestli by vám to nevadilo půjčím si Vladimíra a pokusím se zvrátit to kouzlo co na sebe seslal, vy se zatím můžete vrátit zpět do pokojů a pokračovat v odpočinku," oznámila nám Minesa a odplavala s Vainem, vrátili jsme se zpět do pokojů, Irel si šla lehnout, Isaris se rozhodl relaxovat ve svém pokoji, nejspíš neměl v plánu pokračovat v rozhovoru, který jsme vedli před jídlem a já jsem se rozhodl, že také vyzkouším odpočinek v horkém prameni.