Serellia

Kapitola 17. Střípky minulosti

A je to tu! Konečně jsem se donutila přepsat další kapitolu, přepsat jelikož ji mám napsanou na papíře už asi měsíc a ne a ne ji dát do počítače a konečně uveřejnit. A to už mám ručně napsané další dvě, vlastně tři, jelikož tu co teď přidávám jsem se rozhodla rozdělit na dvě, protože je strašně dlouhá a zatím jsem přepsala teprve její půlku. No snad se brzo dostanu i k přepsání zbytku, i když mi v tom neustále překáží jedna zákeřná bestie zvaná Školou. Tak jakou tradičně se za chyby omlouvám, doufám že jich tam moc není. A teď si užíjte čtení.

Z POHLEDU IRELIE

Ráno nás všechny probudila Nena, která si evidentně usmyslela, že nám musí něco akutně ukázat. Rozespalí jsme se trošku najedli a začali jí konečně věnovat trochu pozornosti.

„Sledujte, vidíte támhle tu velkou tlustou větev?" zeptala se nás a čekala, než si byla jistá, že na onu větev hledíme všichni. Větev najednou zmizela a objevila se nám pod nohami.

„Ty jsi, ale šikovná sasetí kočička, že umíš přemisťovat věci i k sobě," oznámila jsem a pohladila ji po hlavě.

„No, vlastně jsem na to přišla náhodou, když jsem chtěla vyzkoušet, jestli přemisťovaní funguje i opačně, a ono mi to vyšlo. Má to jen jeden háček, tím je to že musím přesně znát věc, kterou chci k sobě přemístit. Jinak to nefunguje," vysvětlila nám ještě.

„Myslím, že se někdy může hodit," vyjádřil se k Nenině schopnosti Sezain.

„Tak nakonec nejsi úplně k ničemu," okomentoval to ještě Vain, Nena po něm hodila nenávistný pohled, už se chystala mu na to něco říct, ale já ji přerušila. Poslední věc, která by tu po ránu chyběla, by byla hádka mezi nimi.

„Kterým směrem se musíme vydat?" zeptala jsem se Vaina, ten vytáhl jen mapu a začal nám ukazovat, jakým směrem se musíme vydat. Porozhlédli jsme se ještě po okolí, jestli jsme náhodou někde něco nenechali ležet a vyrazili jsme na cestu k Saliským horám. Nechala jsem jít Vaina, Sezaina i Nenu před sebou a sama jsem šla až kus za nimi. K mému překvapení se ke mně po chvíli přidal Sezain nebo bych měla říkat Sebastian, po pravdě nevím, které z těch jmen je lepší. Vain Sebastiana neoslovuje jeho elfským jménem jako by se ho obával. Mě se líbí obě jeho jména, stejně ho chvíli oslovuji jako Sebastiana a chvíli jako Sezaina a pochybuji, že ho někdy začnu oslovovat jen jedním jménem. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, tak mi Isaris párkrát vyprávěl o svém příteli anděly, který se také jmenoval Sebastian, ale silně pochybuji, že by měl s démonem Sebastianem něco společného. Anděl Sebastian byl velmi mocný, prý dokonce nejmocnější anděl ve své kategorii, byl dokonce i přezdívám Pán andělů smrti nebo Vládce andělů smrti. Já už si to ani přesně nepamatuji, ale vzpomínám si, že jsem milovala příběhy o tom, co můj bratr a tento anděl Sebastian společně zažili. Isaris mi, ale jednou pověděl, že tento anděl beze stopy zmizel a nikdo ho za tím neviděl, prý to bylo někdy v té době, kdy padnul i mocný anděl Sares a stal se s něho padlí anděl neboli démon. Pravdou je, že by se asi padlí andělé a démoni rozlišovat měli, já vlastně ani nevím, proč se padlým říká démoni. Protože existují i démoni, kteří nikdy neměli s anděly nic společné a je jich mnohem větší počet než padlých andělů. Proto se démoni rozdělují na dvě kategorie, první jsou démoni vyšší kategorie, jsou to vlastně všichni padlí andělé a jejich děti, co jsem tak od bratra pochytila, bylo to, že mezi ně patří vládce všech démonů Sares, temní lordi a jejich podřízení. A pak jsou tu démoni nižší kategorie, ti nemají zdaleka tak velkou moc a sílu. Zajímalo by mě, do které kategorie patří Sezain, ale tipovala bych tu první.