Serellia

Kapitola 29. Potřebujeme plán

Tak po další době přidávám další kapitolu, omlouvám se, že nebyla dřív, ale kvůli škole jsem absolutně nestíhala.

Z POHLEDU SEBASTIANA

Ještě téhož večera, kdy jsme vyprávěly náš zvláštní příběh, jsme začaly plánovat, jak se dostaneme z města. Teoreticky bychom se mohli přeměnit a odletět, ale nemůžeme si být jisti, jestli není okolo města nějaký druh magické bariéry, z tohoto důvodu jsme rozhodli tento nápad raději neuskutečnit. Budeme se nejspíše muset vydat na cestu jako obyčejní lidé. Jedinou věcí, která nám odchod velmi hodně komplikuje je Vain, převážně tím, že je stále malé batole a v této podobě bude na sebe upoutávat nechtěnou pozornost. Minimálně musíme kvůli němu zkusit počkat alespoň do zítřejšího dne.

Najednou se ozval dětský pláč, který přerušil proud mých myšlenek, Vain se po dlouhém spánku probral. Isaris se zvedl ze svého křesla, zvedl ho z postýlky a začal ho uklidňovat, ale Vain ječel čím dál tím více.
„Umlčte ho!" zařvala nevrle Nena, kterou pláč vzbudil.
„Jak to máme asi udělat?" zeptal jsem se jí.
„Jak to mám asi vědět, jsem ještě mládě, to máte zjistit vy."
„Třeba chce přebalit," navrhl jsem Isarisovi.
„To je možné, ale mohou mu také růst zoubky anebo má pouze hlad," řekl Isaris.
„Co by mu mohlo pomoci na bolest způsobenou růstem zoubků?" zeptala se Irel.
„Nějaká kvalitní pálenka," navrhl jsem.
„Nemůžeš dát dítěti pálenku!" okřikla mě Irel.
„Proč ne? Vždyť je ve skutečnosti dospělí a alespoň by byla legrace," vyjádřila se Nena.
„Ne! Žádnou pálenku mu dávat nebudeme, bratře dej mi Vlada," oznámila nekompromisně Irel , Isaris jí ho podal do náruče. Začala ho instinktivně uklidňovat a zabralo to, během chvilky bylo ticho. Vladimír se k ní více přitisknul, no spíš k určité části jejího těla.
„Mama," zažvatlal, začal jsem se smát, Isaris měl opačnou reakci, zrudnul vzteky.
„Ty," ukázal na Vaina," já tě zabiju, jak ses to odvážil říct mě sestřičce."
„Mama," zopakoval Vlad, vycítil jsem Isarisův vztek a postavil se před Irel jako štít, kdyby mu náhodou ujeli nervy. Irel mě chytla za paži.
„Sebastiane, ustup!" přikázal mi, ale jeho příkaz neúčinkoval, Isaris se tvářil velmi zmateně.
„Sebastiane, přikazuji ti, ustup!" zkusil mi znovu dát rozkaz, ale nic se nestalo.
„Heheheee nefunguje," začala se posmívat Nena. Najednou jsem ucítil, jak mě něco začalo tahat za vlasy, byl to Vain.
„Taťá," zažvatlal velice nahlas, Isaris nyní připomínal rozpálený kov.
„Tak, ale teď ho už opravdu zabiju!" zařval, Irel mě pustila a dala mi do náručí Vaina, došla ke svému bratrovi.
„Isarisi uklidni se, on je teď malé dítě sotva si může uvědomit, co žvatlá. Nevíš, co to kouzlo přesně způsobilo," řekla mu s klidem, Isaris ji uposlechl a sedl si zpět na své místo, i když jsem nemyslel, že by to na něj mohlo působit. Položil jsem Vaina zpět do postele a opět se usadil na své místo, Irel také si také posadila.
„Isarisi, ty víš, kde se v součastné době nachází elfové?" zeptal jsem se ho po menší chvíli naprostého ticha a hlavně abych se nějakým způsobem dostal na původní téma.
„Ne, tedy vlastně svým způsobem ano, ale nevím jak se k nim dostat pozemským způsobem. Tam, kde pobývají, se nachází jedna z temných bran, tudíž jsem vždy používal průchod skrz tuto bránu. Jinými slovy, nemám absolutní tušení kudy se za nimi vydat a jediný, kdo to ví, jak se k nim dostat je ten malý parchant."
„To není zrovna pozitivní zpráva, snad se zítra vrátí do normálu."
„V to taky doufám, hlavně v jeho vlastním zájmu."
„I kdyby se do normálu nevrátil, měli bychom raději odejít. Nemyslím si, že by bylo moudré dlouho zůstávat na jednom místě."
„Neříkal náhodou Vladimír, že se máme dostat k Saliským horám?" položila otázku Irel.
„To máš pravdu, budeme se řídit původním plánem, než nás zadrželi, měli jsme v plánu vydat se k těmto horám. Tudíž se vrátíme na původní plán cesty a budeme doufat, že se Vain mezitím vrátí do původní podoby."
„Tím máme alespoň stanovený cíl, kam se vydáme. Ale jediný kdo se v těch proklatých horách vyzná je Vlad, bez jeho znalostí se v nich s největší pravděpodobností ztratíme. Jsou nebezpečnější než se na první pohled zdají," řekl Isaris.
„Ale prosím tě, jsme skupina složená ze dvou padlých andělů a jednoho normálního, čím by pro nás mohli být ty hory nebezpečné?" zeptal jsem se ho.
„Žijí tam magická stvoření," podal vysvětlení.
„No tak, které magické stvoření se zdravým rozumem by na nás zaútočilo?" mávl jsem nad tím rukou.
„Harpyje a nezaútočili by ani tak na vás jako na mě," vysvětlil.
„Co jsi jim sakra udělal?" položil jsem mu otázku a čekal na jeho odpověď.
„No poštval jsem je proti sobě," odpověděl jednoduše.
„Čím?"
„No jak Velea řekla, že jsem ji zachránil život, tak to bylo právě před harpyjemi a ony mnou záchranou jejich kořisti zrovna nesouhlasily."
„Ale pořád jsou to jen harpyje, stále lepší než si proti sobě poštvat skupinu grifů nebo draků," oznámil jsem mu.
„No, to máš pravdu."
„A co jsou zač ty harpyje?" zeptala se nás Irel.
„Magické bytosti," odpověděl jí Isaris jednoduše.
„A něco konkrétnějšího o nich, to co jsou zač mi i došlo," řekla.
„Mají ženské tváře a těla po pas, nemají ruce, namísto nich mají křídla zakončená ostrými pařáty a nohy mají jako dravý ptáci. Vydávají ještě šílený vřískot. Díky jemu se dají poznat, že jsou blízko," dal jsem Irelii bližší popis.
„Stejně si je moc dobře nepředstavím," přiznala Irelie.
„Ani si je představovat nemusíš, navíc se velmi špatně popisují slovy. Věř mi, že kdybys nějakou viděla, tak ji určitě poznáš, ale i tak bude lepší, když na ně nenarazíme," řekl Isaris.
„Ale i kdyby ano, tak je prostě rozsekáme. Jedinou jejich výhodou je, že umí létat, což mi můžeme taky, takže i jejich výhoda je jim k ničemu," řekl jsem velice potěšeným hlasem.
„Dle mého názoru už je jenom naše přeměna vyvede z míry a raději zmizí," oznámil Isaris.
„Nebo jen jednoduše použijeme magii, bude to mít stejný účinek a navíc to bude rychlejší a jednoduší," opravil jsem ho.
„Můžete mi ale prozradit, jak jsme se dostaly od plánu odchodu k bojovým strategiím proti harpyjím?" zeptala se Irel a tím přerušila náš zajímavý rozhovor.
„Pravda s největší pravděpodobností na ně nenarazíme, takže budeme muset projít jednou z hlavních bran. Já osobně bych zvolil tu jižní, od které vede cesta k horám, jsou tam pole. Budeme muset akorát projít okolo jezera Ilarias, ale to by neměl být problém."
„Ty to tu nějak dobře znáš," konstatoval jsem.
„Ano, trávil jsem tu nějakou dobu," odpověděl Isaris jednoduše.
„Nebylo by rychlejší jezero přeplout?" zeptala se Nena.
„To by jistě bylo, ale nemáme loď a lidé na jezero nevyplouvají, bojí se ho."
„Proč?" zeptal jsem se pro změnu já.
„ Protože se na onom jezeře ztrácí lodě," řekl Isaris tajemným hlasem.
„Ono to tak horké nebude," konstatoval jsem.
„Takže lidé se na jezeře vůbec neplavý?" zeptala se Irel.
„Ne a z tohoto důvodu nemají ani lodě."
„Co by mohlo způsobovat, aby se lodě ztrácely?" zeptala se znovu Irel.
„Mezi lidmi se traduje, že v jezeře žije národ jezerních lidí, nazývají se Siliané."
„Vladimír se o nich zmiňoval."
„Popravdě by mohli i existovat, ale nikdy jsem se s nimi nesetkal."
„To je pravda, budeme to muset vzít okolo jezera," konstatoval jsem.
„Pokus si nechceme zaplavat," doplnil mě Isaris.
„To by asi nebyl ten nejlepší nápad, obzvlášť s Vladimírem," oznámila Irel.
„No to nebyl, ale máme ještě jeden problém," řekl Isaris.
„Jaký?" zajímal jsem se.
„V noci jsou všechny brány zavřené a pečlivě hlídané, budeme muset odejít ve dne."
„A jaký je v tom problém?" zeptal jsem se ho.
„Nepůsobíme zrovna nenápadně."
„Bude tam hodně lidí v davu se ztratíme."
„Tím bych si nebyl tak jistý, bude stoprocentně posílená stráž a to i přes den."
„Pravda, tak nějaké návrhy?" zeptal jsem se.
„Já bych jeden měla," řekla Irelia.
„Co odejít v době, kdy lidé co žijí v okolí za městem začnou odcházet domů. Bude nejjednodušší se v té době ztratit."
„Ano to by šlo, to nezní špatně a budeme mít největší šanci na úspěch," souhlasil s ní Isaris i mě se ten nápad zamlouval.
„A ještě něco, měli bychom odejít v jiných šatech, ty naše by taktéž mohli přivolat nechtěnou pozornost."
„S tím souhlasím, musíme působit prostým vzhledem," dal jsem Irel za pravdu.
„Tak myslím, že plán už máme. Už ho jen uskutečnit, zkusím poprosit Veleu jestli nemá nějaké takové oblečení, sice bychom ho mohli vytvořit pomocí magie, ale reálné bude lepší. A ještě jí požádám o nějaké koše, abychom mohli případně tvrdit, že jsme trhovci," řekl Isaris.
„To zní dobře," řekl jsem.
„Takže plán bychom měli, už ho jen zítra uskutečnit a doufat, že se Vladimír vrátí zítra do normálu."