Serellia

Kapitola 28. Příběh

Další kapitola je na světě, tak snad se vám bude líbit. Jinak poznámka pro mnou dobrou kamarádku, které bych i tuto kapitolo chtěla věnovat, promiň ale nemohla jsem odolat.

Z POHLEDU ISARISE

Uposlechl jsem Sebastiana a zůstal na místě, ale na čtení už jsem se nebyl schopný soustředit. O čem si asi s Irel povídají, dokáže ji přesvědčit, že jsem stále stejný. Mou myslí proudily tisíce otázek. Asi bych se nesrovnal s možností ani představou, že by mě Irelie nesnášela nebo nenáviděla. Nezbývá mi nic než čekat, zadíval jsem se do plamenů v krbu, nedivím se, že se na ně Sebastian vydržel dívat tak dlouho, je to uklidňující. Ale je už u ní tak dlouho, dobrá zpráva neslyším žádný křik. Možná jsem Sebastiana podceňoval temnými myšlenkami, které se utvářely v mé mysli. Uslyšel jsem otevření dveří, než jsem se stačil ohlédnout Irelia mě už objímala, pomalým krokem došel do místnosti i Sebastian, sedl si na místo, které před tím opustil, aby si s Irel promluvil. Nemohl jsem si nevšimnout, že má mírně narůžovělé tváře, zajímalo by mě proč? Z mých myšlenek mě vytrhla Irel.

„Omlouvám se za to, co jsem udělala. Odpustíš mi to?" zadívala se na mě.

„Není co odpouštět."

„To není pravda, chovala jsem se jako malý fracek, odmítala jsem tě poslouchat a vůbec chovala jsem se jako sobec."

„Zachovala si se tak, jak by se zachovala většina stvoření na tvém místě. Mám tě strašně moc rád Irel," řekl jsem jí a víc ji k sobě přitiskl.

„Já tebe taky," usmála se.

„Jsem moc rád, že jste si to vyříkali, ale myslím, že je načase začít řešit, co budeme dělat dál," vyrušil nás Sebastian, Irel se odtáhla.

„Samozřejmě budeme pokračovat dle původního plánu a půjdeme za elfy," oznámila.

„Tuto odpověď jsem očekával, předpokládám, že ty se k nám připojíš Isarisi."

„To je jasné, půjdu kamkoliv, kam půjde Irel," jinou odpověď bych mu ani dát nemohl.

„Kde je vlastně Vladimír?" zeptala se Irel.

„No víš, jak to jen správně vyjádřit, řekněme, že v tento moment je mírně indisponován."

„Má pravdu," přitakal jsem Sebastianovi. Nena, která do nynějška spala v mém klíně, se začala probouzet.

„Jak to myslíte? Není mrtvý, že ne?"

„Co tě nemá, samozřejmě, že není mrtvý. Je spíše trochu jiný, jen se sama podívej, je támhle v té postýlce," oznámil jí Sebastian. Irel se šla podívat, na moment ztuhla, otočila se zpět na nás.

„Co se mu stalo?"

„Ale, chtěl dokázat, jak moc je dobrý v magii a krapet se mu to vymklo z rukou."

„Krapet!? Bude v pořádku?"

„Samozřejmě, tedy alespoň v to doufáme, těžko říct kolik může mít kouzlo vedlejších účinků."

„Náhodou mě se jako batole líbí víc, nikdo mě nepeskuje, nekomanduje, neutahuje si ze mě, nenadává mi, neponižuje a nedělá si ze mě terč. To mi skvěle vyhovuje," rozplývala se sasetka a všechny nás tím rozesmála.

„S největší pravděpodobností bude zítra Vain zase normální, ale není to jisté," řekl Sebastian.

„Jak to, že vlastně znáte Vladovo elfské jméno?"

„Řekl nám ho, protože tady Neně vadilo, že jsou naše jména moc dlouhá. Máš s tím nějaký problém?"

„Ne, jen své elfské jméno moc neříká, a když ho náhodou zmíní, tak ho jím s ním smí oslovovat jen jeho přátelé. Ty máš taky vlastně elfské jméno, jestli se nemýlím, Sebastiane."