Serellia

Kapitola 37. Opět na cestě

No nějak se v posledním týdnu překonávám, tak snad potěší další kapitola, i když se může stát, že ji ještě poupravím, a taky že jsou v ní chyby.

Z POHLEDU ISARISE

Nevím jak dlouho jsem ležel než jsem zaslechl hlasy z předpokoji, každopádně mě zajímalo, kdo přišel.
„Zdravím," ozval se mužský hlas. Podíval jsem se a spatřil asi sedmnáctiletého mladíka, kterého bych nepoznal nebýt jeho fialových očí a vlasů.
„Taky tě rád vidím Vlade," řekl jsem mu místo pozdravu, vedle něho obrazně řečeno stála Minesa.
„Nepovedlo se mi to kouzlo úplně zvrátit, ale alespoň jsem pochopila jak funguje a trochu vašeho přítele nechala zestárnout za pár dní by se měl vrátit do původního vzhledu a s tím by se mu měla i celkově vrátit jeho paměť," oznámila mi, z vedlejšího pokoje vyplaval Sebastian.
„Jak vrátit paměť?" zeptal se.
„Zjistila jsem, že to kouzlo co na sebe seslal, mělo za vedlejší účinek částečnou ztrátu paměti, která by neměla být trvalá," vysvětlila.
„Opravdu? Jak jmenuji?" zeptal jsem se Vlada.
„Isaris a nesnaž se být vtipný," odpověděl.
„Já se nesnažím být vtipný, jen chci vědět co si nepamatuješ, takže kdo je ten vedle mě?" položil jsem mu další otázku a ukázal na Sebastiana.
„Nevím toho člověka jsem nikdy neviděl."
„Když už tak démona nebo padlého anděla, ale nepřirovnávej mě k té smrtelné havěti," řekl Sebastian dost nebezpečným tónem.
„Co jsi dělal posledních pár let?" položil jsem Vladovi další otázku.
„Hrobaře a můžeš mi vysvětlit, kde to jsme? Jak jsme se sem dostali? A vždycky si byl takto vysoký?" zeptal se pro změnu on. Podíval jsem se na Minesu.
„Myslím, že bude lepší, když se vše dozví od vás Isarisi."
„Jak dlouhou verzi chceš?" zeptal jsem se Vlada.
„Co nejkratší."
„Dobře, si idiot," oznámil jsem, Sebastian se začal smát.
„To má být jako celé?" zeptal se nechápavě.
„Ano, chtěl jsi nejkratší verzi."
„Tak já se zeptám jinak, byl by jsi té lásky a dobroty a řekl mi co se stalo?" zeptal se mě co nejmilejším hlasem.
„No já nevím s láskou a dobrotou by jsi se měl spíše zeptat nějakého anděla," odpověděl jsem, Sebastiana zachvátil další záchvat smíchu.
„Dobře, dobře tak jste se pobavili a teď už mi to řekni."
„No myslím, že by měl začít Sebastian, jelikož na vaše setkání navazuje zbytek příběhu," oznámil jsem a upřel pohled na Sebastiana.
„Předpokládám, že Sebastian je ten padlí anděl vedle tebe?" zeptal se Vlad nejistě.
„Předpokládáš správně, i když ho možná z náš pod jeho elfským jménem," vložil jsem ještě do toho než stačil Sebastian cokoliv říct.
„A to je?"
„Elfové my říkají Sezain," oznámil Sebastian a probodával mě pohledem.
„Chceš říct, že on je ten..."
„Ano, ten o kterém si elfové vyprávějí legendy a můj velmi dobrý přítel," ujistil jsem Vlada, že myslí onu osobu, no Sebastian má mezi elfy velmi zajímavou pověst.
„Není to jedno, navíc on už to věděl. Chceš teď hlavně vědět co se tu děje, ne? O mě si můžeme popovídat jindy," utnul Sebastian začínající rozhovor, kde byl hlavním tématem.
„Tak mi to pověz."
„Před nějakou dobou, jsem za tebou přišel já a Irelia," chtěl Sebastian začít, ale Vlad ho přerušil.
„Kdo je Irelia?" zeptal se.
„Mluví tu někdo o mě?" ozvalo se za námi, bezva má sestřička je tu také. Vlad se na ní podíval.
„Zdravím vás krásná slečno, která jste mi právě ukradla srdce," oznámil s galantním úsměvem a políbil ji na ruku, cítil jsem, jak ve mně začíná vřít krev a zachytil nechápaví výraz mé sestry. Kdyby to byl Sebastian, tak bych to ještě překousl, ale Vlad se k mé setře přiblíží jen přes mou mrtvolu.
„Dej od ní ruce pryč!" zařval jsem, no když jde o Irelii, tak neumím své emoce udržet na uzdě.
„Jé promiň, já nevěděl, že je to tvoje přítelkyně," oznámil nevině, ale doslova svlékal Irel pohledem .
„Ty debile je to moje sestra!"
„Aha, dobře, tím pádem, máš dnes večer čas krásko?" zeptal se jí a mě už nevěnoval pozornost, Irel nejspíš netušila, co se děje. A nejspíš jsem nebyl jediný koho tato situace štvala, jelikož Sebastian měl doslova pohled, který by mohl zabíjet, já věděl, že k ní něco cítí, i když si to odmítá přiznat. Ale teď je čas abych zabil Vlada.
„Řekl jsem ať se od ní drží stranou rozuměl si!"
„Ano rozuměl, ale je mi to jedno, takže jaká je tvá odpověď?" zeptal se jí. Vyrazil jsem proti němu a doslova ho od Irel odhodil.
„Říkal jsem ať se od mé sestry držíš dál!" zařval jsem znovu a vhrnul se na Vlada.
„Nemáte někdo k té podívané něco k jídlu? A proč jste mě nevzbudili dřív?" ozval se Nenin hlas. Najednou jsem dočista přestal vnímat okolí mou jedinou myšlenkou bylo nutkání zabíjet. Nevěděl jsem co dělám, naprosto mě pohltil instinkt zabijáka, než mě někdo zastavil. Jedny silné paže mě uchopili zezadu a má sestra se objevila přede mnou, nejspíš netušila co má udělat.
„Mluv na něj," ozval se mužský hlas, který se zdál být hodně vzdálený.
„Bráško uklidni se, všechno bude v pořádku," mluvila na mě, ale neúčinkovalo to. Snažil jsem se vytrhnout se Sebastianova sevření.
„No tak Isarisi prosím," zkoušela to dál.
„Sebastiane, co mám dělat?" zeptala se zoufalým hlasem.
„Mluv na něj, pokus se ho uklidnit."
„Isarisi bratříčku prosím vrať se mi, prosím," zkusila to znovu, jsem si jistý, že kdybychom nebyly pod vodou, tak by jistě brečela.
„No tak Isarisi potlač svůj instinkt," ozval se Sebastian.
„No tak bráško, ty to zvládneš," promluvila opět Irel a objala mě, to už mě probralo.
„Irel promiň mi to," promluvil jsem, Sebastian mě pustil, ale Irel se mě držela jako klíště.
„Už jsem v pořádku, co přesně jsem vlastně udělal?" vůbec jsem si to nemohl vybavit.
„Málem si ho přizabil a můžete mi říct kdo to vlastně je?" ozvala se Nena.
„To je Vlad, nepoznala jsi ho?" rýpnul si do ní Sebastian, nejspíš jí to urazilo protože odplavala zpět do pokoje. Podíval jsem se na Vlada na pravém oku se mu začala rýsovat modřina.
„ Promiň."
„Nemáš se za co omlouvat, zasloužil jsem si to, neměl jsem tě provokovat a taky to mělo jednu výhodu."
„Jakou prosím tě?" zeptal jsem se ho.
„Ta rána mi vrátila paměť, nechápu co mě to popadlo."
„To bych vám mohla objasnit já," ozvala se Minesa, úplně jsem zapomněl, že tu je. Na nic nečekala a pokračovala.
„Je to jednoduché má věk dospívajícího mladíka a to má vliv na jeho chování," odpověděla jednoduše.
„To dává smysl," okomentoval to Sebastian.
„Tak alespoň už můžeme bez problému pokračovat v cestě," oznámil jsem.
„To je dobře, hlavně pro vás, čím dříve vyrazíte tím lepší to pro vás bude. Okolí, kde jste zmizeli prohledávají lidé a maskovaní andělé, takže nikdo nebude předpokládat, že se vyplavíte u hor, zvlášť když k nim i cesta po souši trvá pár dní, jelikož jsou na druhém konci jezera, ale stačí trocha magie a budete u nich velmi rychle," řekla. Irel došla pro Nenu a my jsme vzali naše věci. Minesa doprovodila na kraj města, kde jsme se s ní rozloučili, dál nás kouzlem přenesla Liena. Doplavala s námi až ke břehu.
„Tak tady se budeme muset rozloučit doufám, že nás někdy navštívíte, jinak to kouzlo, které jsem na vás prvně seslala přestane na souši fungovat, ale když vstoupíte do vod Lariasu nebo Ilariase opět fungovat bude, ale nikde jinde ne, takže mějte se," nedala nám ani šanci se s ní rozloučit a zmizela v hlubinách jezera. Naše skupina vyrazila na cestu do hor, kdo ví co nás tam čeká.