Its okay, not to be okay

Kapitola 2:

Sebedůvěra. Tak jednoduché slovo, a přitom něco, co si mnoho z nás nosí jako nejtěžší břemeno. Kolik z nás si může doopravdy říct: „Věřím si. Vím, že na to mám." Pravděpodobně ne mnoho. Ale víš co? Sebedůvěra není něco, co ti přirozeně spadne do klína. Není to talent nebo dar, se kterým se narodíš. Sebedůvěra je dovednost. Něco, co si můžeš postupně vybudovat, i když máš pocit, že teď nemáš kde začít.

Kde se to bere?

Proč tolik lidí bojuje se sebedůvěrou? Odpověď leží často v minulosti. Možná jsi vyrůstal v prostředí, kde tě lidé sráželi. Možná tě někdo, komu jsi věřil, zradil nebo ti dal pocit, že nikdy nebudeš dost dobrý. Nebo sis možná prošel zklamáním, které tě naučilo, že nemáš riskovat.

Ale pravda je, že všechno, co se ti stalo, tě formovalo. Ano, mohlo tě to zranit, ale to neznamená, že tě to musí definovat. Sebedůvěra nezačíná tím, že se staneš úspěšným, bohatým nebo dokonalým. Sebedůvěra začíná tím, že si přiznáš: „Mám hodnotu takový, jaký jsem."