Až časem jsem si uvědomil jednu důležitou věc: bylo mi teprve 16. Měl jsem (a stále mám) celý život před sebou – nezapomenutelné zážitky, probdělé večery, radosti i bolesti. Proč bych se měl trápit kvůli krátkému vztahu, na který si za deset let možná ani nevzpomenu? Život není o tom, co ztratíme, ale o tom, co si z těch ztrát odneseme.
Dnes se na život dívám jinak. Píšu tuto knihu jako mladý, finančně nezávislý, ale hlavně šťastný člověk. Našel jsem v životě rovnováhu a uvědomil si, že nic nezměním, pokud budu jen sedět a brečet ve svém pokoji. Měsíc zpátky bych si ani nepředstavil, že teď budu sedět u stolu v McDonald's, s otevřeným počítačem, a psát svou první knihu. Ale věřím, že právě to je důkaz, že nikdy není pozdě na změnu.
Pozdě je až ve chvíli, kdy ležíme na smrtelné posteli s pár hodinami života před sebou. A já věřím, že každý, kdo tuto knihu čte nebo poslouchá, má před sebou mnohem víc než jen pár hodin.
Tuto knihu jsem nenapsal sám. Bez Filipa bych ji nikdy nezačal, nedokončil, a už vůbec nevydal. On stál za tímto nápadem a dokopal mě k tomu, abych ji napsal, i když jsem pochyboval sám o sobě. Jsem mu nesmírně vděčný.
Pokud jste se dostali až sem, máte můj obrovský respekt a plnou důvěru. Nejsem jako jiní autoři, kteří možná ani nevědí, kdo jste. Pokud budete potřebovat poradit, pomoct nebo se jen na něco zeptat, neváhejte mi napsat na sociální sítě. Udělám vše pro to, abych vám pomohl – ať už já, nebo Filip.
Děkuji vám za to, že jste si přečetli tuto knihu. Doufám, že pro vás byla inspirací a pomocí na vaší cestě. A třeba se jednou uvidíme u dalšího vydání.
Na závěr bych chtěl říct jen jediné: věřím ve vás.
Díky Deebe.
ČTEŠ
Its okay, not to be okay
No FicciónKniha o mentálním zdraví, toxických vztazích, rodině a síle začít znovu.