Sociální sítě jsou jako zrcadlo, které nám ukazuje jen to, co si přejeme vidět. Dokážou nás motivovat a inspirovat, ale zároveň v nás mohou vyvolat pocit, že nejsme dost dobří. A to je ten největší problém. Když se podíváme na příběhy slavných, máme pocit, že jejich životy jsou dokonalé. Ale kolik z nás si uvědomuje, že ani oni nejsou vždy šťastní? Ani oni nemají všechno, co si přejí. Jen nám to neukážou.
Tento fenomén porovnávání nás může zavést na nebezpečnou cestu. Začneme se cítit méněcenní, začneme pochybovat o svých schopnostech, a nakonec se možná začneme snažit žít život, který není náš. Chceme se zalíbit ostatním, získat více „lajků" a obdivu. Ale kde v tom všem zůstává naše pravé já?
Není cílem této kapitoly ani knihy, abyste přestali používat sociální sítě. Jsou nástrojem, který nám může pomáhat. Díky nim se můžeme vzdělávat, hledat inspiraci, zůstat v kontaktu s přáteli a rodinou. Ale je důležité si uvědomit, že jejich hlavní funkcí je jen jedna – udržet nás u obrazovky co nejdéle. A právě proto bychom měli být ostražití.
Když se příště podíváte na svůj telefon, zkuste si položit několik otázek: Proč se teď dívám na tento obsah? Co mi přináší? Inspirovalo mě to, nebo mě to naopak donutilo cítit se hůř? Sociální sítě mohou být naším spojencem, pokud je budeme používat vědomě. Ale jakmile se stanou pastí, začnou nás oslabovat.
ČTEŠ
Its okay, not to be okay
Não FicçãoKniha o mentálním zdraví, toxických vztazích, rodině a síle začít znovu.
