Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy měl pocit, že jeho problémy nemají řešení. Tmavý tunel bez konce, tíha na hrudi a neustálé otázky: „Proč zrovna já? Proč to musím zažívat?" Ať už jde o ztrátu blízkého, rozpad vztahu, nebo boj s mentálním zdravím, každý problém má svůj vlastní stín. Tato kapitola je o hledání toho světla na konci tunelu, o nalezení naděje a způsobu, jak se zvednout i v těch nejtěžších chvílích.
Tma není navždy
Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si musíme uvědomit, je, že tma není věčná. Jakkoli se to může zdát nemožné, každá bouře jednou skončí, a i ten nejdelší tunel má svůj konec. Naše mysl nás však často přesvědčuje o opaku. Přesvědčuje nás, že bolest bude trvat navždy, že se nikdy nevymaníme z kruhu negativních myšlenek.
Ale právě v těch nejtemnějších chvílích se rodí síla. Možná si to teď neuvědomuješ, ale každý krok, který uděláš, tě posouvá blíže ke světlu. A někdy to světlo není zázračné řešení, ale jen malá jiskra naděje, která ti ukáže směr.
ČTEŠ
Its okay, not to be okay
Literatura faktuKniha o mentálním zdraví, toxických vztazích, rodině a síle začít znovu.