Dance is hard [CZ - One Direction] -Pozastaveno!!

Silvestr

Caroline

-, Nádhera,- vydechla jsem česky a dál se kochala nad tou nádherou. Stáli jsme totiž v parku a všechno bylo zahaleno do bílé barvy.

-, Musíš mluvit anglicky, když mi chceš něco říct,- připomenul mi Louis s úsměvem.

-, Říkám, že je to nádherný, to všechno tady kolem,- usmála jsem se a nechala se přitáhnout trochu blíž k Louisovi. Myslela jsem, že jsme v parku sami,ale evidentně ne.

-, Pane bože, Louisi!,- vykřikla nějaká holka. Mohla bejt stejně stará jako já.
-, Vyfotíš se se mnou?,- zářivě se usmála. Louis jen přikývl a já ustoupila stranou a nechala je udělat selfie. Když se jí Louis podepisoval, zeptala se na mě. Jestli jsme spolu a co tu děláme.

Řekl jí že jsem jenom kamarádi a že jsme se šli projít. Nakonec Louise ještě obejmula a pak vesel odhopsala. Asi bych se měla přiznat, trochu to ve mě vřelo. Pořád jsem si musela připomínat, že před dvouma, třema rokama bych chtěla a dělala to samí.

-, Promiň,- usmál se omluvně Louis
-,těď už věnuju pozornost jen tobě.,-Pohladil mě po promrzlé tváři. Povzdechla jsem si.

-, Caroline? Co se děje?,- zeptal se.

-, Nic,- pokrčila jsem rameny. Znáte ten pocit, když najednou z minuty na minutu máte pocit, že vám bude dobře jen když zalezete do postale a budete sami? Tak ten přesně teď mám.

-, Něco ti je...,- vzal mou bradu mezi prsty a donutil mě se na něj kouknout.

-, Vážně mi nic není,- znovu jsem se snažila sklopit oči.

-, Když mi to neřekneš,- ušklíbl se -, zjistím si to sám!,-

-,Jak?,- nadzvedla jsem obočí.

-, Zlochtám tě!,- prohlásil vítězně Loui.
-, Ne! ,- pokýval hlavou -, Ne ,- trochu jsem ho od sebe odsunula. -, Neeee!,- začala jsem utíkat a Louis za mnou. Možná to vypadalo divně,ale mi to nevnímali.

Ukázalo se, že má fyzička je na bodě mrazu, takže me Loui brzo dohnal. Držel mě za boky blízko sobě. Oba jsme zhluboka dýchali a dostávali do sebe potřebný kyslík.

-,Mám tě!,- vydechl když se mu dech uklidnil. Otočil mě na sebe. Jeho teplý dech narážel do mého obličeje.

Za nedlouho naše rty naráželi do sebe.

-, Caroline...,- přijel mi po rtech prstem.

-,Měl bych ti něco říct,- zašeptal.
-,Bojím se,-

-, Čeho se bojíš?,-

-, Reakce. Tvojí reakce,-

-, Louisi. Nic se nezmění slibuju...Nikdy,- slíbila jsem něco co jsem vlastně nemohla plně ovlivnit a splnit.

-, Miluju tě,- překvapeně jsem zamrkala. Koukala jsem na muže se zasněženou hlavou, přenádherně modrýma očima.

-, Louisi existují slova, které se těžko berou....,-

-, Miluju tě a jsem si tím jistý,-

Políbila jsem ho. Nepotřebovala jsem slyšet to, že mi nikdy neudělá to co Harry. Ano cítila jsem k němu něco velkého jen jsem si nebyla jistá. A nechtěla jsem udělat stejnou chybu jako předtím.

....O týden později.....(Silvestr)

A mám to za sebou... Skoro týden samoty. Možná to mělo jisté výhody- výřivka pro sebe. Ale bylo to dost strašidelný, takže jsem uvítala když jsme byli všichni pohromadě.