Complication ( CZ )

Schnij v pekle

Prosím přečtěte si informace na konci dílu, děkuji

***

Napětí a odhodlanost. Tak se dá popsat to, jak se teď cítím. Nechci a nesmím v sobě pocítit ani kousek strachu, jinak se celý plán podělá. Všichni už jsme na svých pozicích a se mnou je samozřejmě Niall. Zaynovi se to ale dost nelíbilo. Jsou opravdu jak dva kohouti.

" Ness, můžeme si promluvit?"

" Sakra Nialle, teď opravdu není vhodná doba."

" A kdy bude vhodná doba? Od tý doby, co jsme se spolu vyspali se mi vyhýbáš."

" Do háje, nechtěj abych tu pistoli použila proti nesprávné osobě. Teď opravdu nemám chuť a náladu řešit, co si myslíš. Tak prosím mlč a věnujme se tomu, kvůli čemu jsme sem přijeli."

Niall na mě vytřeštil oči a otevřel pusu, že něco řekne, ale zase ji zavřel a jen si povzdechl. Vydal se směrem k zadní části skladu. Rychle jsem ho doběhla a beze slova jsem šla vedle něj. Čekali jsme na informace o tom, kde bude Tobias.

Jediný strach který si teď připouštím je strach o kluky. Nechci, aby kvůli mě přišel někdo z nich o život. Stačí, že jsme ztratili Liama. Strašně moc mi chybí. Příští týden je pohřeb.

" Ness, kluci říkali, že viděli Tobiase. Snaží se utéct."

" A kde je ten šmejd?"

" Asi tak 200 metrů od nás."

Na nic jsem nečekala a rozešla jsem se směrem, kterým ukazoval. V ruce jsem pevně svírala nabitou zbraň. Jenže jemné chycení mého zápěstí a zastavení mě v chůzi mě donutilo podívat se Niallovi do očí.

" Počkej nemůžeš tam takhle nakráčet."

" A jak to mám podle tebe udělat? Mezitím, co mě tu zdržuješ se Tobias snaží zdrhnout. Pochopíš, že další šance nebude a všichni skončíme jako Liam?"

Nečekala jsem na odpověď ,vytrhla jsem se mu a dál pokračovala, abych to jednou provždy mohla vyřídit. Mé tělo zaplavovalo víc a víc adrenalinu a nikdy jsem nebyla tak odhodlaná jako teď.

Mé oči zbystřili, když ze tmy vyšla postava a hnala se k autu. Věděla jsem, že je to on, cítila jsem to. Byl ke mě zády, takže mě nemohl vidět přicházet. Až když jsem promluvila, škublo s ním. Že by strach?

" Někam se snad chystáš?"

" Ale ale kohopak to nevidím. Kočičko jsi to opravdu ty? Nějaká velká změna."

" Drž hubu, nejsem na tvůj názor zvědavá."

" Kde se v tobě vzalo tolik odvahy? Asi si neuvědomuješ na čí jsi půdě? Ještě pořád můžeš skončit jako tvý kamarádíčci, pokud sis to nerozmyslela a to by byla velká škoda."

" Neber si je do huby. Brzy skončíš ty jako oni."

Tobias se začal smát a ukazoval na mě. Jakmile jsem zvedla zbraň na chvilku mu úsměv z tváře zmizel. Ale potom se začal smát znovu.

" Ness nemáš tolik odvahy to zmáčknout."

" Myslíš?"