Complication ( CZ )

Tobiasi?

Jsou to tři dny, co jsem neviděla Zayna. Není to proto, že by se po našem divokém sexu zbalil a odešel. To já ho vidět nechci. Nebo spíše nemůžu. necítím se ze všeho dobře. Štve mě, jak moje tělo reaguje pokaždé, když je v blízkosti Zayn, štve mě, že je mi tohle všechno blbý vůči Niallovi. Vím, že spolu nechodíme, ale tohle všechno není správný. Poslední tři měsíce nejsou správné. Co jsem se poznala blíž s " našima sousedama ". Strašně jsem se do toho zamotala. Nialla mám ráda, je mi s ním úžasně. Udělal by pro mě vše. Ale na druhou stranu Zayn. Tady jde jen o vášeň. Jemu ani o nic jiného jít nemůže. On na vztahy není. A co já? Já se zasekla v trojúhelníku něžností a vášní, přátelstvím a dobrodružstvím. A nevím, jak ze všeho ven. Proto se asi vyhýbám Zaynovi. Nemám teď sílu, cokoliv řešit. Musím odsud na chvilku vypadnout. A jediná možnost jsou moji rodiče. Jela bych za Lili, ale ta jak se zdá má svůj život, do kterého už nezapadám.

Do sportovní tažky jsem si dala jen to nejnutnější. Nebudu tam dlouho. Potřebuju si jen pročistit hlavu a uspořádat myšlenky.

" Někam cestuješ?"

Sakra ani tohle nemůže proběhnout v klidu? Nemůžu prostě bez problémů odjet a za pár dní se vrátit?

" Jo jedu k rodičům." jen jsem okolo něj prošla a dál mířila ke svému autu.

" Do hajzlu Ness, můžeš se aspoň zastavit?"

" Nemůžu pospíchám," chtěla jsem otevřít dveře od auta, když mě jeho ruka chytila za zápěstí a prudce si mě přitáhl k sobě. Svým tělem jsem narazila do toho jeho. Opět jsem v jeho blízkosti a selhávají mi myšlenky i mysl. Sakra Ness, vzchop se.

" Sakra Ness, proč se mi kurva vyhýbáš?"

Oh, zase ten jeho slovník, po kterém mi jde mráz po zádech.

" Ne-nevyhýbám."

" Ne? A teď utíkáš jako malé dětsko, aby jsi mě nemusela vidět? Jde o náš sex?"

Ošila jsem se při tom, jak nazval naší chvilkovou slabost. A má pravdu, vyhýbám se mu.

" Zayne, prosím já to nechci řešit"

" Do prdele ty jsi to přeci chtěla taky, líbilo se nám to, tak v čem je problém?"

Pomalu zvyšoval hlas a stisk na mém zápěstí zesílil.

" Já nevím, kde je ten problém, chápeš? Prostě nebylo správné, co se stalo. Neměla jsem to dopustit!"

Jeho stisk náhle povolil. Zadíval se na mě zklamaně. Ano v jeho očích bylo zklamání.

" Lituješ toho?", skoro to zašeptal

Zadívala jsem se mu do očí. Ale najednou jsem v nich nic neviděla. Měl v nich úplně prázdno.

" Ne nelituji toho. Nelituji ničeho, co se tu noc stalo."

" Tak proč se mi kurva vyhýbáš? Vyhýbáš se mi, jako bych byl nějaký zasraný prašivý čokl."

" Dobře, máš pravdu. Vyhýbám se ti. Vyhýbám se ti, protože mám v hlavě zmatek. Nevím, co si mám o všem myslet. Proto teď potřebuji na pár dní vypadnout, abych si to vše urovnala. Můj život je jeden velký zmatek a já už nevím, jak dál."

Do očí se mi vehnaly slzy. Ale to, co udělal Zayn mě překvapilo. Přitáhl si mě k sobě a obejmul mě. Čekala bych od něj cokoliv, ale tímhle gestem mě opravdu překvapil.

" Víš, že jsi kurevsky rajcovní, když jsi zmatená?"

"Zayne, ty to ale vůbec neděláš jednodušší"

Uchechtnul se a pustil mě ze svého objetí. Jak je možné, že mě tenhle kluk tak fascinuje? Svým způsobem mě fascinuje i Niall, ale jiným způsobem. Niall je takové to sluníčko. Stále veselý kluk. Zayn je ten bad boy.

" Už musím."

" Nejezdi, já ti pomůžu uspořádat myšlenky"

Tak z tohodle zněla maximální perverznost.

" Zayne, ty jsi asi nepochopil, že tam jedu i kvůli tobě"

" Jak i kvůli mě? Jedeš tam i kvůli někomu jinému?"

Až teď jsem si uvědomila, co jsem vlastně řekla. Pokud není hloupí, hned mu to dojde.

" No... já..."

" Jedeš tam i kvůli Naillovi, co? Ten zasraný skřet se mi bude furt montovat do života"

" Co prosím? Je to i tvůj kamarád. Jak o něm takhle můžeš mluvit?"

" Kamarád, no jasně. A máš pravdu, měla by jsi jet a uspořádat si to v tý tvý hlavince."

" Ty jsi opravdu parchant"

Ani jsem nečekala, jestli mi k tomu něco řekne. Nasedla jsem do auta a vyrazila na cestu. Jsem tak naštvaná, jak tohle mohl vůbec říct? Myslela jsem, že jsou dobří kamarádi. Ale Zayn vidí jen sám sebe. Ten hajzl.

Potřebovala jsem se rychle uklidnit. Zastavila jsem na kraji silnice a vyndala telefon. Chvilku to vyzvánělo a pak se ozval, pro mě uklidňující hlas.

" Ahoj princezno." nad jeho oslovením jsem se pousmála

" Ahojky, neruším tě od nějaké práce?"

" Ty nerušíš nikdy. Copak se děje, zníš nějak smutně"

" Všechno je v naprostém pořádku, jen jsem tě potřebovala slyšet"

" Tak to jsem poctěn. Jsem moc rád, že jsi se ozvala."

" Jo to já taky. Jedu k rodičům. Snad se vrátím dřív než přijedeš"

" Když ne, tak si pro tebe dojedu" zasmál se

Hned mi bylo lépe. On mi opravdu dokáže zvednout náladu.

" Dobře, dáme si ještě vědět. Měj se hezky a nepřepracuj se"

" Toho se neboj zlato. Měj se"

K rodičům jsem dojela asi po hodině. Přivítání bylo velkolepé. Vyslechla jsem si, že moc často nejezdím a že se sotva ozvu.

Po výborném obědě, který mamka uvařila, jsem se rozhodla projít. Mám tu místa, kam jsem chodila popřemýšlet a tohle teď zrovna potřebuji.

" Ale, ale. Kdopak se nám to vrátil?" přeběhl mi mráz po zádech a prudce jsem se otočila

" Tobiasi?"

Zdravím všechny, kdo čtou tento příběh. Hlásím se po více, jak měsíci. Vůbec mi nejde psát. Mám nějaký blok.

Pokud se vám bude tento díl líbit nechte mi tu koment nebo vote, díky.