Complication ( CZ )

Zabíjíte lidi?

Přístroje pípají, hadičky různě zapíchané v Niallových rukách a jeho bledá tvář. Doktoři říkají, že je mimo ohrožení života, ale stále se neprobral. Sedím u jeho postele už 12 hodin. Venku začalo pršet, jako by i počasí kopírovalo mojí náladu. Na mých ramenou se ocitnou dvě ruce. Zvednu svou ubrečenou tvář k Zaynovi, taky nevypadá nejlépe. Kluci odešli před chvilkou a mi tu zůstali. Nemůžu odejít. Zaynův stisk zesílí.

" Ness? Můžeme si promluvit?"

Je mi jasné o čem chce mluvit. Od toho telefonátu čekám, kdy se mě zeptá. Je to vlastně moje chyba. Já můžu za to, co se Niallovi stalo. Bez odpovědi se zvednu a směřuji ven z pokoje. Cítím, jak mě následuje. Musím mu říct pravdu.

" Ty víš, kdo to byl, co?"

" Vím. Za vše můžu já."

" Sedni si a řekni mi všechno."

Posadili jsme se na židle proti pokoji. Začala jsem mu vyprávět od toho, jak jsem s Tobiasem chodila, jak jsme se rozešli až po to, jak jsem ho potkala a začal mi vyhrožovat. Zayn mě celou dobu poslouchal a ani jednou nepřerušil.

" Zayne mě je to tak moc líto. Měla jsem vám to říct. Mohli ho zabít a to jen kvůli mě."

Po tváři se mi opět kutáleli slzy. Čekala jsem, že na mě bude naštvaný, že bude řvát nebo mě vyhodí. Ale to, že mě obejme a začne konejšit je to poslední, co bych čekala. Už po druhé mě překvapil objetím.

" Není to tvoje chyba. Je to chyba toho hajzla a my ho dostaneme."

" Ne Zayne, on je nebezpečný. On a jeho lidi."

" Zaplatí za to."

Když jsme se vrátili do pokoje, můj úsměv se opět vrátil. Niall byl vzhůru.

"Čekal jsem plačící lidi okolo postele. Zklamali jste mě."

" Nialle."

Rozeběhla jsem se k němu a obejmula ho.

" Pozor maličká, bolí to."

Překvapilo mě jeho oslovení. Odtáhla jsem se a omluvila se. I jemu jsem vysvětlila, jak se věci mají a bohužel byl stejného názoru jako Zayn.

O týden později už Nialla propouštěli na revers, který jsem se mu marně pokoušela rozmluvit. Za celou dobu nepadlo ani jediné slovo o tom, co se stalo nebo snad, co se stane. Ale už teď jsem měla špatné tušení. Tohle nemůže pro kluky dobře dopadnout. Co oni zmůžou? Vůbec nic. Tobias je, jak už jsem zjistila schopný všeho. A má lidi, kteří udělají vše, co řekne.

" Ness, vnímáš mě?"

Drkne do mě Zayn. Pravdou je, že poslední dobou už nevnímám skoro nic. Mám strašný strach, co přijde. A hlavně se bojím, že ublíží někomu dalšímu.

" Jo, promiň jen jsem se zamyslela."

"Říkám, jestli si dáš pizzu nebo čínu."

" Nemám hlad."

" Jíst musíš. Za poslední týden jsi toho moc nesnědla. A to, co jsi do sebe dostala bylo vždy pod dohledem."

" Hm, tak vyber, co chceš. Jdu se podívat za Niallem."

Zayn zkřivil obličej a vzal telefon. Pravdou je, že co po Niallovi stříleli, jsme se dost sblížili. Samozřejmě ve vší počestnosti. No a to se nelíbí Zaynovi.

***
" Ne Nialle, na tenhle film jsme koukali včera."

" Ale já ho miluju."

Momentálně se chová, jak malé dítě. Přetahuje se tu se mnou o DVD a trvá na tom, že ho chce zase vidět.

" To ti věřím, ale nebudu koukat na jeden film dva dny za sebou."

" No tak. Vyjímečně."

" Ne, buď tam pustíš něco jiného nebo jdu spát."

Najednou se přesunul nade mě. Jeho oči se vpíjeli do mých a těžce dýchal.

" Ale já tě nikam nepustím," doslova zašeptal

Přeběhl mi mráz po zádech. Opět na něj moje tělo začalo reagovat jinak. Jeho obličej byl kousek od mého. Čekala jsem, co udělá. Ruce měl u mé hlavy a tělem se na mě tlačil. Sjela jsem pohledem k jeho rtům. V tu chvíli jsem ho chtěla líbat, tak moc jsem ho chtěla líbat. Niall mírně nadzvedl koutky a překonal tu mezeru mezi námi. Líbal mě pomalu a něžně. Jen lehce otíral své rty o mé. Vyrušilo nás zaklepání. rychle jsme se od sebe odlepili. Do pokoje vešel Zayn. Niall zavrčel a dal ruce v pěst. Atmosféra by se mezi nimi dala krájet.

" Je večeře."

Stále stál ve dveřích a skenoval nás pohledem.

" Jo díky."

Vstala jsem z postele a podívala se na Nialla, jestli půjde taky.

" Ještě si skočím do sprchy, klidně můžeš jít."

Kývla jsem hlavou a protáhla se kolem Zayna. Ten rychle zavřel dveře a stihl mě chytit za ruku a přitáhnout si mě s sobě.

" Už to děláš zase."

" Nechápu, co dělám."

Nevěděla jsem, o čem mluví. Jeho oči byli tmavé a čelit měl zatnutou.

" Zase mě provokuješ. Doháníš mě k šílenství."

" Kdy konečně pochopíš, že tu nejde jen o tebe?"

" Do prdele Ness, já tě potřebuju."

" Ty jsi opravdu neskutečný. Nebudu s tebou spát, kdykoliv ty si to budeš přát. Nejsem žádná tvoje hračka."

Vymanila jsem se z jeho sevření a místo toho, abych šla na večeři jsem se zavřela v pokoji. Ano, stále bydlím u nich. I po tom, co je můj dům v pořádku. Ale prostě prý pro mou bezpečnost. Lehla jsem si na postel. Co si o sobě sakra Zayn myslí? Že mu dám, když bude mít chuť? Tak na to může zapomenout.

Probudil mě hlad. Koukla jsem na hodiny, které ukazovali něco málo po jedenácté večer. Potichu jsem vyšla z pokoje. V obýváku se kluci o něčem dohadovali. Nějak by mě to nezajímalo, kdyby nepadlo slovo zbraň.

" Tohle zvládneme," říkal Harry

" Nezapomeňte se pořádně vybavit. Jak odděláme toho zkurvysyna bude to jednodušší," vydával Zayn rozkazy

Co se to tu děje? Vůbec nic jsem nechápala.

" Hlavně musíme dávat pozor, aby byla Ness v bezpečí. Slyšel jsem už o nich. Ale oni asi nevědí, že my jsme lepší," zasmál se Niall

A mě bylo vše jasné. Seběhla jsem schody se slzami v očích a kluci na mě vyděšeně koukali.

" Řekněte mi prosím, že to není pravda."

" Ness já ti to vysvětlím," přibližoval se Niall

"Ne, nepřibližuj se ke mě.  Ani jeden se ke mě nepřibližujte. Věřila jsem vám."

" My ti neublížíme," přidal se Zayn a kluci jen kývali hlavou

" Ale já už vám nevěřím.  Jste to, před čím já utíkám."

" To není pravda, my jsme jiní, nám můžeš věřit."

" Zabíjíte lidi? Do hajzlu Nialle odpověz mi. Zabíjíte je?"

Ani jeden nic neříkal. Mlčeli a koukali jeden na druhého.

" Tak mi tu prosím netvrďte, že jste jiní."

Pak jsem se otočila a odešla z domu.

***

Ahoj, ahoj, ahoj :-)

Máme tu další díl. Tentokrát jsem vám ho přidala dřív. Ness už konečně zjistlila, co jsou kluci zač. Jste překvapený? Jestli jo, tak to byl záměr. Nechtěla jsem hned na začátku prozradit, že kluci jsou taky mafiáni, i když pár  věcí, podle kterých by jste to mohli poznat tu bylo.

Tak komentujte a hlasujte, tím mi děláte radost a já mám potom větší chuť psát.

Miluji vás :-*