Bronx

4. kapitola

,,Zlato, už jsme tady," jemně se mnou začal třást taťka. Těžce jsem otevřela oči, do kterých mě zasáhlo ostré světlo v letadle. Pomohl mi vstát a společně s mamkou jsme se konečně vydali na pevnou zem. Pořádně jsem se nadechla a potom vydechla, protože už jsem konečně stála na tvrdé zemi. Hnedka jsme šli do haly si vyzvednout kufry. Myslela jsem si, že to bude horší, ale skoro po půl hodině čekání jsme uviděli naše kufry. Rychle jsem popadla svůj a začali jsme se prodírat mezi lidmi. Všichni do mě naráželi. Už jsem dokonce ztratila i rodiče, ale oni určitě šli k východu. Byla jsem tak zabraná ve svých myšlenkách, že do mě někdo vrazil a já se řítila k zemi. Jeho pevné ruce se však omotali kolem mého pasu a vyšvyhl mě nahoru. Neviděla jsem mu do tváře, ale pak svůj pohled přesměroval na mě. Na jednu pouhou vteřinu jsem v jeho očích uviděla zlo s nějakým hnusným úmyslem, ale potom jsem uviděla náhlé zmatení a lítost. Ten kluk je divný. Rychle ode mě odstoupil a obrátil se k odchodu.

,,Počkej!" zakřičela jsem, ale pochybovala jsem, že mě v tom hluku slyšel. Nechápu, co mě to napadlo, jenže se najednou otočil a vydal se ke mně.

,,Děkuju," špitla jsem, ale on mě nečekaně uslyšel.

,,Neděkuj, byla to moje chyba," poškrábal se ten dotyčný na zátylku.

,,Já jsem Monique," usmála jsem se na něho a podala mu ruku. Vzhlédl ke mně a podíval se na mě soucitným pohledem "Holka, ty jsi v pytli". Nakonec se taky usmál a podal mi ruku.

,,Jason," mrkl na mě.

,,Ráda bych si tady s tebou ještě povídala, ale já už musím, tak snad se někdy ještě uvidíme," vzala jsem svůj kufr a vydala se k východu. Když jsem se otočila, tak tam stál a díval se před sebe. Nevím kam, protože byl otočený zády ke mně. Všimla jsem si, jak jen zakroutil hlavou a zmizel v davu lidí. Neřešila jsem to a konečně vyšla před letiště.

,,Kde jsi byla? Měli jsme o tebe velký strach," přiřítila se ke mně mamka a objala mě.

,,Nemohla jsem se prostě probojovat přes ten dav," pokrčila jsem rameny. Mamka se na mě podívala nevěřícným pohledem, ale pak jenom přikývla. Nechtěla jsem jí o, myslím, že se jmenoval Jason, říkat. Taťka zastavil taxi, do kterého začal dávat naše kufry a my poté nastoupili. Řidiči jsme nadiktovali adresu a on se rozjel. Míjeli jsme různé památky, troubení rozzlobených řidičů, malé děti, které si hrají na ulici, pospíchajících lidí přes přechod. Tohle město má zkrátka v sobě nějaké to kouzlo. Možná si to myslím jenom proto, protože bydlím normálně na vesnici. Najednou se auto zastavilo před obrovským hotelem. Vystoupila jsem z taxíku a převzala si od taťky svůj kufr. Vstupní dveře se otevřely a v nich stál krásný pár a za nimi holka a kluk zhruba v mém věku. Ale ten kluk mohl být tak o tři roky starší. Přistoupila jsem nejistě k rodičím, ale oni mě popohnali dopředu. Ta žena, což byla nejspíš moje teta, se ke mně vydala a vtiskla mě do svého objetí. Nečekala jsem to, ale potom jsem ji objetí opětovala. Po pár minutách se ode mě odtrhla a já jsem na její tváři uviděla slzy, ale i já jsem už měla slzy v očích.

,,Zlatíčko, jsi tak krásná jako tvoje maminka. Měla pravdu, vyrostla z tebe krásná žena," obdarovala mě upřímným úsměvem. Najednou se u mě objevil nejspíš strýc.

,,Monique, tak moc jsme se těšili až tě uvidíme a popovídáme si jako rodina," objal mě a dal mi pusu do vlasů. Byla jsem tak šťastná, že jsem nebyla schopna slova.

,,Ahojky, já jsem Bethany. Jsem tak strašně ráda, že jsem tě konečně mohla poznat. Vypadáš vážně skvěle," zasmáli jsme se a ona mě začala dusit ve svém objetí, ale mě to bylo jedno, protože jsem konečně poznala svou pravou rodinu. Zkrátka se cítím šťastně.

,,Moji sestřičku už nejspíš znáš, ale já takový šílenec jako je ona nejsem," přistoupil k nám ten kluk a my jsme se zasmáli. Na to už jsme slyšeli nesouhlas od Bethany. ,,Takže já jsem Jamie. Moc jsme se na tebe všichni těšili. Vím, že je to pro tebe teď takové těžké, ale bude fajn, uvidíš," usmál se a vtiskl mě do jeho, velmi pevného objetí.

,,Děkuju," špitla jsem do jeho ramene. Jako odpověď si mě víc k sobě přitáhl. Pak jsme se odtáhli a já si všimla, že se už rodiče s ostatními seznámili, ale s tetou a strejdou se už dá se říct znali.

,,Tak pojď, ukážu ti můj pokoj, který budeme mít teď společný," vypískla nadšeně Beth a už mě táhla dovnitř. Ostatní nás hned následovali.

,,V jakém patře bydlíte?" zeptala jsem se jí.

,,No...my máme střešní byt, protože můj taťka, což je bratr tvého taťky, vlastní tento hotel. Máme to prostě v rodině," zachichotala se. Tak to má pravdu. Zavolali jsme si výtah, kde Jamie stiskl tlačítko a na to se dveře zavřely a my stoupali. Za chvíli se výtah zastavil a my jsme vstoupili do obrovského a luxusně zařízeného obyváku. Já jsem ze sebe vydala jen údiv.

,,Líbí se ti tady?" zeptala se mě teta.

,,Že se ptáš? Je to tady překrásné," žasla jsem a my se vydali do kuchyně.

,,Určitě máte hlad. Tady jsem vám přichystala nějaké občerstvení," ukázala na stůl. Bylo tam kuře a k tomu brambory a nějaký ten salát. Pak jsem tam viděla i různé dezerty a samozřejmě i něco k pití.

,,Voní to hezky, moc děkujeme," poděkoval taťka a my s ním. Teta jen nad tím mávla rukou a taky se k nám ostatní připojili.

,,Tak co, jak to všechno zvládáš?" pohladil mě po rameni Jamie.

,,Ujde to...hlavně jsem vás chtěla poznat a něco se i dozvědět o rodičích," povzdechla jsem si a snažila se zadržovat slzy. Jamie to poznal a obejmul mě. Nevím proč, ale v jeho objetí jsem se cítila bezpečně. Myslím si, že pobyt v New Yorku bude dost zajímavý.

Ahooojky, tak tady je 4. kapitola :D Kdo asi je ten kluk s kým se Monique setkala na letišti? Někdy se to určitě dozvíte :D

V médiích byste měli vidět Jasona...teda doufám :D

Každopádně doufám, že se vám tento díl líbil a byla bych moooc ráda, kdybyste zanechali nějaký ten komentík, abych věděla, jestli se vám to líbí :*

Tak u další kapitoli :) :*

GabuliHoran <3