Bronx

6. kapitola

Probudili mě ranní paprsky, které mě šimraly na mé tváři. Sedla jsem si na postel a protáhla se. Všimla jsem si, že vedle mě ještě pořád spí Bethany, a tak jsem ji nechtěla vzbudit. Potichu jsem přeběhla ke skříni, z které jsem si vytáhla černé legíny, bílý nátělník, na který jsem si oblékla šedou mikinu a šla do kuchyně.

,,Dobré ráno," přišla jsem do kuchyně, kde už mamka s tetou dělali snídani.

,,Dobré ráno. Děláme vajíčka, dáš si?" otočila se na mě teta s pánví v ruce a usmála se.

,,Ráda," šla jsem za mamkou a pomohla jí nakrájet zeleninu. Za chvíli do kuchyně přišli ostatní.

,,Tady to tak krásně voní,"sedl si ke stolu stejda.

,,Ty jsi už vzhůru?! Myslím, že tě něco naučím o pozdějším vstávání," zakroutila nade mnou Beth. Jen jsem se zasmála a pokrčila rameny. Ještě jsem uvařila čaj a potom si sedla za ostatními ke stolu. Za chvilku jsme dojedli a s Bethany jsme naskládaly nádobí do myčky. Potom jsme celé usměvané došli do obyváku, kde jsme se připojili k ostatním. Taťkovi někdo začal volat. Hledal v kapse telefon a potom hovor přijmul.

,,Ahoj....Ale já nemůžu....Proč zrovna já?....Fajn....Čau," ukončil hovor a nespokojeně zamručel. Poté se na nás smutně podíval a my jsme ho jenom pobídli, aby mluvil.

,,Volal mi kolega z práce a musím se vrátit do Irska a to co nejdřív," posmutněl taťka. Jen tak pro informaci, můj taťka vlastní firmu designu, které se týká nábytku. Vlastní ji ještě s jeho velmi dobrým přítel Cameronem, s kterým nejspíš právě volal. Musím uznat, že jsou v tomto oboru vážně dobří, proto toho mají hodně, takže jsem se divila, že taťka mohl vůbec sem jet. Mamka naštěstí nedělá nic velkého, dělá v jednom salónu nehty. Rodiče se na mě podívali a upřeli na mě své pohledy.

,,Nevadí mi to, klidně můžete jet. Stejně je to jedno, jestli byste jeli zítra nebo dneska," pousmála jsem se. Taťka mě líbnul do vlasů a vstal.

,,Zlatíčko, tak my se jdeme balit a ještě ty letenky vyřídit," věnovala mi lehký úsměv a odešla.

,,Aspoň na ně můžeš něco prásknout, když tady nebudou," zasmála se teta a já s ní.

Ještě mi věnovali smutný pohled a poté zmizeli za rohem. Loučení s rodiči bylo těžké. Sice se s nimi neuvidím zhruba týden, ale nikdy jsem nebyla tak dlouho bez nich. Hlavně proto, protože se o mě báli okrem toho, jak se můj taťka zapletl s mafií. Nastoupili jsme do auta a jeli zpátky domů. Cesta uběhla rychle a my jsme už zastavili před hotelem. Vystoupili jsme z auta a strejda jel zaparkovat. Vyšli jsme do hotelu, kde jsme si přivolali výtah.

Měla jsem namířeno do kuchyně, ale všimla jsem si, že vedle dveří byl pověšený obraz spíš fotografie. Hned jsem je poznala...byli to moji rodiče, kteří mě svírali ve svém náručí. Jak já bych chtěla vědět, kde právě jsou, co dělají. Měla jsem skleněné oči plné smutku a beznaděje. Kdy mi chtějí sakra říct o dnešním životě rodičů?! Najednou jsem ucítila, jak si mě někdo otočil k sobě a vtiskl do svého objetí. Hned jsem poznala, že to je Jamie.

,,P-prosím, j-já chci vě-dět něco o s-svých rodičích," vzlykala jsem mu do jeho měkké mikiny. Trošku se ode mě odtáhl a podíval se mi nejistě do očí. Potom se podíval někam za mě. Otočila jsem se a tam stála teta a strejda. Teta chtěla už něco říct, ale Jamie ji zastavil.

,,To je v pohodě mami. Pojď Monique," popadl mě za ruku a táhl mě do pokoje. Teda myslím, že to byl jeho pokoj, protože tady jsem ještě nebyla. Pokynul mi ať se posadím na postel a já tak udělala. On si ke mně přisunul židli, takže byl naproti mě. Chytil mě za ruce a podíval se mi do očí.

,,Co přesně chceš o nich vědět?" zeptal se mě.

,,Už něco o nich vím, ale nevím kde jsou, jak se mají a tak," pousmála jsem se.

,,Víš, jak jste odletěli do Irska, tak se to dozvěděla ta mafie, která byla strašně rozzuřená," zamračil se a potom se nadechnul, že bude pokračovat. ,,Vzkázali, že když jsme se takto zle zachovali, tak oni nebudou zaostávat...," sykl a zkřivil obočí.

,,Co udělali?" zašeptala jsem a podívala se na své ruce, které Jamie věznil ve svém sevření. Nedokážu si představit čeho je schopná taková mafie, ale co jsem zatím slyšela, tak nějaká neschopná vážně není.

,,O tvé matce nic nevíme," povzdechl si a já se na něho vystrašeně podívala. Všiml si toho a hned pokračoval. ,,Ale určitě je v pořádku, tvoje mamka je silná ženská," pousmál se a stiskl mi víc ruce. ,,A tvůj otec....oni....oni ho zabili," poslední slova zašeptal, že ho nebylo téměř slyšet, ale já ho slyšela. Byla jsem v šoku, v naprostém šoku. Najednou mě popadl nával vzteku a smutku. Do očí se mi hrnuli slzy neskutečnou rychlostí. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale on mě pevně držel. Jedním pohybem si mě přitáhl do velmi pevného objetí, které mě nechtělo za žádnou cenu pustit.

,,Pusť mě!" křičela jsem a snažila se od něho odtáhnout. Bouchala jsem mu do hrudi a křičela. Bože, má můj život vůbec cenu, když se mi celý život hroutí před očima?!
,,Ne, nepustím tě! Nenechám tě udělat nějakou blbost," zašeptal. Přestala jsem se mu bránit a naplno jsem se mu rozbrečela na hrudi. Jamie mi říkal uklidňující slůvka, které však nepomáhali. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale pak jsem se od něho odtáhla.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě ustaraným pohledem. Pokrčila jsem rameny a svůj pohled věnovala podlaze. I ta podlaha se má snad líp než já.

,,Počkej tady," pomohl mi se posadit na postel a odběhl do své koupelny. Ani jsem nepostřehla, že po mých tvářích tečou slzy. Možná si říkate, proč brečím pro někoho, koho jsem vůbec neznala, ale je to můj otec, který mě miloval a obětoval se kvůli mě. Je mi vážně na nic. Najednou jsem uslyšela klepání na dveře. Do pokoje přišla teta, strýc a Bethany. Nemusela jsem nic říkat a hned mě uvěznili ve svém objetí. Aspoň mám ještě je, které moc miluju proto, jak mi ve všem pomáhají. Po chvíli vyšel z koupelny Jamie.

,,Potřebuješ se uvolnit a na nic nemyslet," usmál se a pokynul mi hlavou, abych šla do koupelny. Vstala jsem a šla jsem za ním. Když jsem vešla, uviděla jsem vanu plnou pěny, z které přímo sálalo teplo. Už jsem se nemohla dočkat té uvolňující koupele.

,,Děkuju moc Jamie," špitla jsem.

,,Jsi moje sestřenka, co bych pro tebe neudělal," mrkl na mě a odešel. Ještě mi jsem dal pyžamo a já se mohla vysléct a vlézt do vany. Ta pěna, to příjemné teplo, bylo to tak úžasné. Jamie měl pravdu, přesně tohle jsem potřebovala. Po nějaké době jsem vylezla z vany a oblékla jsem se.

,,S Beth jsme se domluvili, že budeš spát dneska se mnou, aby jsme si byli jistí, že budeš v pohodě," nejistě se na mě usmál. ,,Teda pokud ti to nevadí," rychle dodal. Jen jsem zakroutila hlavou, že mi to nevadí a na to jsem se pousmála. Vlezla jsem si k němu do postele a on hnedka taky.

,,Dobrou," zašeptala jsem.

,,Dobrou noc Monique," věděla jsem, že se usmál. Jenže zase jsem začala přemýšlet nad tátou. Jediné v čem mám jasno, tak v tom, že se pomstím té hnusné mafii a začnu s tím hned zítra.

Jsem tady zpátky s 6. kapitolou!!! Chci vám moc poděkovat za všechny reads, votes a komenty :D Jste úžasní❤❤❤

Tenhle díl bych vydala i dřív, ale doktoři mi zjistili jednu nemoc, takže se musím na různé věci omezovat, ale já už to prostě neřeším :\

Jinak jaký máte názor na Jamieho, Beth,....??? :D

Další kapitolu snad vydám brzy :)

GabuliHoran ❤