Bronx

13. kapitola

Pohled Louise

Ta holka mě začíná štvát a zároveň se mi dostává pod kůži. Musím na ni být hnusný a držet si ji od těla, i když při pohledu na ni vydím všechno spomaleně. Jako kdyby se mi celý svět před očima zastavil. Několik let jsem žádné city neprojevoval, ale pak si sem do Bronxu nakráčí a já se chovám jako úplně cizí člověk. Největší bolest není, když vás trefí kulka a nebo když spadnete z kola. Je to láska...znám ten pocit. Ano, je to divné u mafiána, i když jím jsem i nejsem. Všechno vypadá krásně, ale pak se všechno zhroutí a vy skončíte na dně. Několik let jsem se z toho dostával, ale pak jsem si řekl dost! A navždy se zavřel ve své neprůhledné a neprůstřelné bublině, která mi neznemožňuje přijímat téměř žádné city. Jenže se začínám obávat, že ta má bublina není zas tak pevná jak jsem si myslel. Nechtěl jsem na to myslet, a proto s ní nebudu navazovat žádný kontakt.
Za pár minut došel Josh s jeho typickým úšklebkem.

,,Čau kluci," přišel za námi a mi se s ním přivítali poplácáním po zádech.

,,Počkejte, jdu pro Harryho," mrkl na nás Niall a zmizel ve dveřích od naší posilovny. Za chvíli se vrátil i s Harrym, který nevypadal zrovna nejlíp.

,,Co se děje?" předběhl mě Liam, který položil stejnou otázku, která mi šrotovala v hlavě.

,,Dejme tomu, že Monique to myslí smrtelně vážně. Kdyby si ji viděl, jak s odhodláním buší do toho pytle, byl by si úplně mimo jako já a Niall," zakroutil hlavou a taky se pozdravil s Joshem. Bohužel je to pravda....Kdo jednou překročí hranice Bronxu, tak se stává jiným člověkem. A přesně to se děje i Monique, protože silně pochybuji, že by šla normálně boxovat.

,,Takže kluci, jak víte Černí Piráti ji chtějí dostat. Mají taky své lidi i v naší oblasti, takže teďka by jsme si měli dávat bacha. Navíc ten chlápek, který napadl Monique neudržel hubu a všechno co si pamatoval řekl. Měl malý otřes mozku, takže si na určité věci nemohl vzpomenout, tudíž můžete být v klidu. Nejlepší by bylo, kdyby jste hlavně nenechávali Monique samotnou. Sice jsem ji ještě nepoznal, ale já nejsem grázl, takže vám chci pomoct. Kdybyste cokoliv potřebovali, tak se mnou počítejte i s mou bandou," usmál se na nás. Jsme za Joshe neskutečně rádi. Je to moc prima kluk a vždy nám se vším pomůže. Jeho zmínka o tom kreténovi, kterému jsem dal pěkně zabrat, mě potěšila. Měl by být rád, že to pro něho nedopadlo hůř.

,,Tady Josh Devine," zvedl Josh svůj telefon po nějaké době, kdy jsme si povídali. ,,Si děláš prdel Nicku?!" rozčílil se do telefonu. ,,Jo jasně, hlavně je zdrž," zavěsil a už byl na odchodu.

,,Co se děje?" zeptal se ho Niall.

,,Ale pokazil se nám jeden obchod," mávnul nad tím rukou a povzdechl si.

,,Ty máš v bandě nového člena?" nadzvedl jsem obočí. Josh si nebere do svého okolí nikoho komu by nevěřil, proto mě to tolik překvapilo. Dává si totiž velký pozor.

,,Jo, jmenuje se Nick a je to vážně dobrý parťák. Sice je nový, ale přizpůsobuje se tady tomu. Určitě se s ním uvidíte. No nic já musím," rozloučil se a odešel.

,,Kde je vlastně Monique? Ani jednou ještě nevylezla z tělocvičny," zapřemýšlel Liam, když jsme se dívali na televizi. Má pravdu...je tam už dlouho.

,,Dělám si o ní celkem starost. Půjdu se tam podívat," vstal Niall a ostatní se taky zvedli. Já jsem však zůstal sedět. Nechápu proč se tak chovají. Už tak kvůli ní máme dost problémů. Kluci tam byli nějak dlouho, a tak jsem se šel za nimi podívat. Stáli ve dveřích a jejich zrak směřoval k ní. Vypadala až zoufale, jak boxovala do toho pytle. Nepřestávala, jako kdyby měla pořád sílu. Po chvíli však mě vyrušil zvuk pádu na zem. Byl to hrozný pohled vidět ji až tak zničenou. Můj instinkt mě vedl k ní. Klekl jsem si k ní a objal ji. Jenže jeden hlas mi říkal, ať ji okamžitě pustím, protože nejsem nějaký slaboch. Jsem mafián a taky se podle toho musím trochu chovat. Hned jsem ji pustil a stoupnul jsem si, z kama jsem pozoroval její ublížený a zároveň nechápavý pohled. Odvrátil jsem od ní zrak a podíval se z okna. Všimnul jsem si, že si stoupla, vyslékla rukavice a hodila je na zem.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se jí opatrně Liam.

,,Ano," cítil jsem její pohled a mně to začalo být nepříjemné. Co si vůbec o sobě myslí? Má být ráda, že jsem ji v té ulici nenechal. To JÁ jsem se rozhodl, že ji vezmeme k sobě. Mohl jsem ji tam nechat umřít, ale ona se chová, jako kdyby byla něco víc než já.

,,Co na mě civíš?" zavrčel jsem a stočil na ni pohled. Cukla sebou a sklopila pohled k zemi. Beze slova se vydala ke dveřím a za ní šli i kluci. Vydechl jsem vzduch z plic, který jsem v sobě už dlouho zadržoval. Myslel jsem si, že jsem v místnosti sám, ale mýlil jsem se.

,,Kámo, ona za nic nemůže," položil mi ruku na rameno Harry. Ale ano Harolde...může. Kdyby jsem nepřišla, tak bysme žili svůj normální život jako obvykle, ale teď si musíme dávat všichni bacha na ty Piráty.

,,Musím si něco zařídit," vešel jsem do kuchyně, kde byli všichni u baru a povídali si. S nezájmem jsem okolo nich prošel, vzal si svoji koženou bundu a šel před garáž. Nastoupil jsem si do svého černého auta BMW a jel za svým cílem. Spíš za někým....Nikomu jsem neříkal, že mi někdo pořád píše o tom, abychom se sešli. Ignoroval jsem to, ale teďka je mi to jedno. Jsem vážně nasraný, ale debilní je to, že nevím proč. V tuto chvíli ani pořádně nevím, co dělám, ale toto bych musel podstoupit buď teď a nebo někdy jindy. Na sto procent bych se tomu stejně nevyhnul. Přejel jsem hranice Bronxu a po pár minutách jsem zastavil v jedné restauraci. Hned jak jste vešli do ní, jste ucítili tu vůni peněz. Restaurace byla sladěná do bílé barvy a rozhodně byla určena pro boháče, ale já jsem s tím neměl problém. Možná si myslíte, proč tedy bydlíme v té garáži. Je to z jednoho prostého důvodu a to, že nechceme být nápadní nějakou obrovskou vilou. Těch máme dost. Zamířil jsem do zadního boxu a za mnou hned přišla jedna číšnice. Byla strašně vlezlá, ale já jsem si s nezájmem objednal jedno latte. Po chvíli přišla i s mým nápojem.

,,Prosím Pane," mrkla na mě a při cestě zpátky k pultu nezapomněla kroutit pořádne bokama. Že si je nevykloubila. Podíval jsem se na mobil a přesně ve tři hodiny se otevřely dveře a do nich vcházel muž v černých riflích a černé košili. Sedl si naproti mě a ušklíbl se.

,,Věděl jsem, že přijdeš Tomlinsone."

________________

Strašně se vám chci omluvit, že jsem nevydávala kapitoly!!! Cítila jsem se mizerně, ale teďka jsem se prostě chtěla soustředit na školu. Učitelé nás nenechávali ani jednu hodinu oddechnout....bylo to hrozné!!!
Ale teďka jsem zpátky :D

A TEĎ...CHCI VÁM NEUVĚŘITELNĚ PODĚKOVAT ZA 1K PŘEČTENÍ!!! MOC SI TOHO VÁŽÍM! KDYŽ JSEM PŘIDALA PRVNÍ KAPITOLU, TAK JSEM SI MYSLELA, ŽE TENTO PŘÍBĚH BUDE O NIČEM A ROZHODNĚ JSEM NEČEKALA TOTO, JSTE ÚŽASNÍ!!! JE TO PRO MĚ ÚPLNĚ...DOCHÁZÍ MI I SLOVA...DOUFÁM, ŽE TENTO ROK DÁME I 5K ;P

Jinak jak se vám líbí tento díl? Prosím, napište mi váš názor :) Nejsem s ním moc spokojená a měla jsem to vymyšlené jinak :/ Ale snad se vám líbil❤

GabuliHoran❤