Bronx

8. kapitola

Jeho pevné ruce mě postavili zpátky na zem, ale musel mě přidržovat, protože mě ta noha stále bolela.

,,Kdo tě postřelil? A vůbec, co tady sakra děláš?! Toto místo není pro tebe" zamračil se ten neznámý kluk, který mě chytil. Byl hnědovlasý a oči nedokážu popsat. Byly tak kouzelné a tajemné.

,,To vám může být jedno, proč tady jsem," sykla jsem na ně. Ani je neznám a oni si myslí, že jim všechno řeknu. Nechápu ale, kde beru tolik odvahy, když ještě kvůli té noze sotva dýchám. Jenom protočil oči a pustil mě. Na to jsem se chytla té popelnice a sedla si na zem. Bylo jich čtyři a všichni na mě čuměli s přivřenýma očima. Bylo to nepříjemné, ale já jsem to už ani nevnímala, protože ta bolest byla silnější než já. Už jsem to nevydržela a upadla do černé tmy. 

-----------------

Pomalu jsem začala otvírat oči. První co jsem spatřila byla nějaká blonďatá hlava, která se nade mnou skláněla.

,,Už je vzhůru," zakřičel. Za chvíli došli ostatní.

,,Tak princezna se nám uráčila vzbudit," zasmál se ten květák. Bože já přísahám, že ho fakt nakopu. Chtěla jsem se nadechnout něco říct, ale ten hnědovlasý byl rychlejší.

,,Spala jsi jeden den. Jinak ránu jsem ti zašil, takže je to v pohodě" mrkl na mě.

,,Děkuju," špitla jsem. ,,A kde to jsem?" rozhlédla jsem se po pokoji. Nebyl to sice žádný luxus, ale co můžu čekat, když jsem na takovém místě....teda snad.

,,Jsi na naší základně, kde normálně bydlíme," řekl ten blonďák.Vždyť já ani nevím, jak se jmenují a oslovovat je blonďáku a květáku se mi nechce, i když ten květák by mi nevadil.

,,Jak se jmenuješ?" už dlouho se na mě díval těmi svými tajemnými kukadly.

,,Monique," podívala jsem se na ně a hnedka si vyměnili rozpačité pohledy, vypadalo to vtipně. Pak se podívali na mě a nejspíš chtěli, abych pokračovala. ,,Gordon, Monique Gordon," představila jsem se jim a oni se na mě šokovaně podívali. ,,Vy se jmenujete jak?" promnula jsem si zápěstí.

,,Oh promiň, já jsem Louis," snažil se o úsměv.

,,Niall."

,,Liam."

,,Harry."

,,Víte, co mi nejde do hlavy, proč jste na mě tak milí?" nechápavě jsem zakroutila hlavou.

,,Víš, my nejsme mafiáni, kteří zabíjejí. No, dobře nejsme žádní andílci, ale my spíš chceme dostat ty zasraný Černý Piráty," poslední slova přímo zasyčel, myslím, že to byl Niall. Jen jsem chápavě přikývla.

,,Víš, co mě hlava nebere? Co tady sakra děláš?! Tady v Bronxu tě každý zná, protože po tobě jdou! Nemáš šanci přežít!" rozčílil se Louis.

,,Chci se pomstít," stoupla jsem si, ale zatočila se mi hlava a já spadla na postel.

,,Odpočiň si. Navíc tu nohu nesmíš zatěžovat a buď v klidu, protože tady jsi v bezpečí," pousmál se Liam a pomohl mi si lehnout na postel.

,,A komu se chceš pomstít? Ještě řekni, že těm hajzlům Pirátům a já jdu už fakt do kolen," zasmál se ironicky a na to jsem radši mlčela. Taky co bych mu na to měla říct. ,,No to si ze mě děláš prdel? Holka, sice tě neznám, ale toto je fakt směšný, ale i když se mi tvůj plán líbí," uchechtl se Louis. Jen jsem protočila oči a dál to nechtěla řešit, ale samozřejmě Harry alias Květák se do toho vložil.

,,Proč se jim chceš pomstít? Ukradli ti panenku?" začal se smát a ostatní se k němu přidali. To jsou vážně blbci. Popadla jsem polštář, který jsem po nich následně hodila. Hned se přestali smát, díky bohu.

,,Zabili mi otce," sykla jsem a vstala z postele, už podruhé, ale tentokrát úspěšně. I přes tu bolest jsem se nějak odkulhala od nich. Vyšla jsem z pokoje a ocitla se v obyváku. No, usoudila jsem, že jsme asi v nějaké garáži. V rohu jsem uviděla moji tašku. Nějak jsem se k ní dostala a vzala si ji, jenže jsem byla strašně slabá ji zvednout.

,,Nech toho prosím," otočila jsem se za hlasem. Byl to Louis, který se opíral o futra dveří a za ním stáli ostatní.

,,To myslíš vážně?! Ani vás neznám! Jste nějací nechutní mafiáni, kteří nemají city. Děkuju za pomoc, ale poradím si sama a rozhodně tady s vámi nehodlám mrhat čas," křičela jsem po nich, aby mě dobře slyšeli. Tak tohle přehnali. Usoudila jsem, že tu tašku potahnu po zemi, ale byla jsem tak vysílená a ta taška byla těžká, že jsem si na ni sedla. Už jsem na to prostě neměla sílu.

,,Neměli jsme se do toho rýpat. Je nám to moc líto. Hlavně neodcházej, je to tam pro tebe nebezpečné. Už tak jsme v tom i my zatažení," přišel ke mně Niall a čupl si přede mě.

,,Ale...," chtěla jsem něco namítnout, ale byla jsem přerušena.

,,Žádný ale. My nejsme nějací zabijáci. My jsme hrdinové Bronxu," vypasil hruď Liam. Vypadal vtipně. Někdy jsou milí a někdy zase zlí, tak to je fakt super. Můžou vypadat mile, ale večer mě můžou podřezat. Jenže v téhle chvíli na vybranou nemám.

,,Tak fajn, ale se mnou to mít lehké nebudete," postavila jsem se a kulhala ke gauči. Samozřejmě jim nechyběli jejich pobavené pohledy. ,,Budete na mě civět dlouho?" zvedla jsem obočí a oni jak napovel protočili oči. Najednou Louisovi zvonil mobil, který zvednul a odešel do nějakého pokoje. Po chvíli se však vrátil a začal si oblékat jeansovou bundu.

,,Kluci, musíme jít," hodil pohledem na kluky a pak se otočil na mě. ,,Ty budeš tady. Ne, že tě napadne zdrhnout. Jídlo je v ledničce, takže se klidně najez. Jinak záchod je na druhé straně místnosti. Za chvíli jsme zpátky," odešel s kluky a zavřel dveře. Myslím, že je i zamknul. Co se mi ještě stane. Zapnula jsem si televizi, kde stejně nic nebylo, a tak jsem ji vypla. Jsem tady sama, tak co to tady neprozkoumat.

Když píšu o 1D jde to hned líp :D Prosím, napište mi váš názor.

Jinak chci vám poděkovat prostě za...za všechno :* :D

Tak u dalšího dílu, papa ^_^

GabuliHoran ❤