Bronx

5. kapitola

Potom jak jsme dojedli, mě Bethany táhla nahoru mi ukázat její pokoj, kde budu spát. Otevřela dveře a my jsme vstoupili do jejího luxusně zařízeného pokoje. Byl laděný do fialovo-bílé a samozřejmě tady nesměla chybět oprostřed pokoje dvoumístná postel. Posadila se na postel a já hned po ní.

,,Máš to tady krásné," ještě jednou jsem se rozhlédla po pokoji.

,,Děkuju, ale teďka se chci o tobě něco dozvědět," usmála se a sedla si do tureckého sedu.

,,Mám nápad. Budeme se střídat s otázkami ať se navzájem poznáme," pohodlně jsem se opřela o rám postele.

,,Dobře, co ty a škola?" uchechtla se. Lepší otázku dát vážně nemohla.

,,Na výšku nemám a taky jsem tam ani nešla. Já jsem prostě škole moc nedávala, ale moje známky nebyly zas tak hrozné. Náhodou jsem na vysvědčení nedostala ani čtverku," pohrdavě jsem se usmála.

,,Známe se jenom chvíli a už toho máme dost společného. Jde vidět, že jsme rodina," zasmála se a já s ní. ,,Máš třeba i nějakou kamarádku?" položila mi další otázku.

,,Mám, ale že bysme byli nejlepší kamarádky, tak to ne. Jmenuje se Peyton, ale ona je na vysoké, takže se moc nevídáme...prostě už to není to co dřív. Někdy se za mnou staví v práci a nebo si zajdeme na kafé, ale už jí třeba nedokážu říct cokoliv," podívala jsem se z okna a vzpomínala na ty časy strávené s Peyton. Všichni o nás říkali, jaké jsme nerozlučné sestry, ale opak byl pravdou.

,,To je mi vážně líto," pohladila mě po rameni Beth.

,,Každá si jde zkrátka vlastní cestou," ledabyle pokrčím rameny a radši se jí zeptám pro změnu já. ,,A ty jsi o mě věděla?" podívám se na ní.

,,Tak částečně. Rodiče nám pouze říkali, že máme rodinu v Irsku, ale o tvých rodičích a tak, víme zhruba rok," zamračila se ve snaze si to víc v hlavě ujasnit. Chápavě jsem přikývla.

,,A řekneš mi něco o nich?" v mých očích přímo jiskřila naděje, že mi něco o nich řekne.

,,Někdy určitě, ale teďka bych to nevytahovala ok?" usmála se na mě. Asi měla pravdu. ,,Jedna otázka mi ale v hlavě pořád šrotuje. Máš kluka? Jsi krásná a milá holka, vážně bych se divila, kdyby jsi neměla," zasmála se a přehodila si své dlouhé kaštanové vlasy na jednu, stranu, tudíž se jí odhalilo jedno rameno.

,,Tak to se divit budeš, protože nemám kluk a ani mít nechci. Měla jsem jeden vážný vztah. Byli jsme spolu dva roky. Byl pro mě v životě moc důležitý, ale jednou jsem našla vzkaz, že mě už nemiluje a ať ho nehledám. Odjel někam do Ameriky a od té doby o něm nic nevím. Jmenoval se Nick a.....prostě.....je to těžký. Já jsem ho milovala a on mě nejspíš ne. Nechápu to, prostě z ničeho nic mě opustil," v očích mě štípali slzy. Je mi jedno, že mě uvidí brečet, ale bylo toho na mě prostě moc.

,,Ach Monique, ty to máš v životě hrozně těžké," hnedka si mě vtiskla do svého objetí, které jsem ráda přijala. Jsem tak šťastná, že mám Bethany. ,,Ale jedno si pamatuj. Já tady budu vždy pro tebe," věnovala mi upřímný úsměv. ,,Hnedka bych tomu kreténovi jednu vrazila," sykla. Musela jsem se začít smát. Ten výraz stojí za to vidět. ,,Hej čemu se jako směješ," hodila po mně polštář. Zakřičela jsem a natáhla jsem se po jednom fialovém, který trefil její rameno. Začali jsme po sobě házet polštáře až z toho vznikla polštářová bitka, ale peří nelétalo. Stáli jsme na posteli a jen se smáli. Ozvala se klepání a do pokoje vtrhl Jamie.

,,Jako vážně?! Já poslouchám mamčine a tetine řeči o tom, co teďka frčí a vy se tady náramně bavíte," odfrkl si. Hrál uraženého, moc dobře šlo vidět, jak mu cukají koutky.

,,Chudáčku," podívala jsem se na něho smutným pohledem, ale pak jsem po něm hodila polštař a začala se smát. Jamie toho využil, shodil mě na postel a sedl si na mě obkročmo. Chytl mi jednou rukou zápěstí a začal mě lechtat. Snažila jsem se mu nějak vymanit ze sevřetí, ale byl moc silný.

,,Už...dost...p-prosím," snažila jsem se přestat smát, ale to prostě nešlo. Já jsem snad ten nejlechtivější člověk na světě. Beth se vedle nás jenom smála, zrádkyně.

,,Prosím...j-já se...počurám," bože ať už ze mě sleze. Už mě bolí břicho, jak se pořád směju.

,,To mi nevadí," zasmál se, ale pak už mě nechal a slezl ze mě. Úlevně jsem vydechla. Ti dva se mi smáli, jak dva tupci.

,,Paka," bouchla jsem je do ramen a zakroutila nad nimi hlavou. Jako malí. Zvedla jsem se a všimla si, že moje taška už tady je i s kufrem. Z tašky jsem si vytáhli hřeben a začala si pročesávat své uhelnaté vlasy. V pokoji je jedna strana prosklená, tudíž můžete pozorovat ten ruch na ulici a to přesně teď dělám. Strašně mě zajímá, kde jsou asi mí rodiče. Nechci to hnedka vytahovat, ale jsem jejich dcera, tak mám právo o nich něco vědět. Všichni se mé otázce vyhýbají a mě to už štve. Koho by to taky neštvalo že?

,,Ehm, Monique jsi v pohodě?" ozvala se z postele ustaraná Beth.

,,Co? Teda jo, jsem v pohodě," hřeben jsem si šla dát do koupelny a položila ho na poličku. Neuvědomila jsem si, že jsem si ještě nevybalila, a tak jsem se do toho pustila. Vzala jsem si svou hygienickou taštičku, z které jsem začala vytahovat různé věci a dávala je do šuplíků.

,,Oblečení si můžeš dát do mé skříně," oznamíla mi Bethany, když jsem vyšla z koupelny. Děkovně jsem se na ni usmála a přešla ke kufru.

,,Tak si zatím vybal a pak za námi dojdi," vstal z postele Jamie a oba vyšli ze dveří. Najednou jsem se ocitla v pokoji sama, ale to mi nevadilo. Jak jsem dala poslední kousek do skříně, tak jsem si úlevně sedla na postel. Jsem strašně vyčerpaná a proto jsem se rozhodla dát si horkou koupel. Snad to Bethany vadit nebude. Pro jistotu jsem se v koupelně zamkla a začala si napouštět vanu. Až jsem si ji napustila, shodila jsem ze sebe kousky oblečení a vlezla do té horké a uvolňující vody. Měla jsem husinu. Přesně tohle jsem potřebovala. Pohodlně jsem se opřela a užívala si to sálající teplo. Po zhruba půl hodině jsem vylezla, osušila se a hodila na sebe šedé tepláky a červené tílko s potiskem. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a šla do obyváku. Všichni tam seděli a povídali si.

,,Jé Monique, pojď za námi," poklepala na místo vedle sebe teta. Chlapi se dívali na fotbal, ale mě obklopili řeči ohledně módy. Po chvíli jsem se spíš připojila k taťkovi. Já jsem spíš holka ke sportu než k módě, ale neříkám, že mě to nezajímá. Ještě hodinu jsme si povídali, ale pak na mě padla unáva.

,,Já už asi půjdu spát, jsem strašně unavená, dobrou," zívla jsem a zvedla se z gauče.

,,Dobrou," řekli všichni sborovně.

,,Vem si jakou půlku postele chceš," usmála se na mě Beth. Kývla jsem a odebrala se do pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a zalehla do měkkých peřin. Přikryla jsem se a po chvíli mě pohltila černá tma.

*******

Čauky :D Další kapitola je na světě, za co jsem vážně ráda, ale že bych s ní byla spokojená, tak to říct nemůžu. Tato kapitola je o ničem, ale můžu vám slíbit, že následující díly už budou lepší.

Už se nám krátí čas se setkáním s kluky, ale nic vám nechci prozradit :D

Jinak, jaký máte názor na Monique??? Strašně by mě zajímalo, jestli vám padla do oka nebo ne :)

Mooooc vám chci poděkovat za všechny reads, votes a komentíky. Strašně si toho vážím!!! Vždycky mě to povzbudí ve psaní :) :*

Nevím, kdy vydám další kapitolu, ale snad to bude brzy, což bude, protože já chci už konečně na scéně 1D :D <3

Mám vás mooooc ráda :*

GabuliHoran <3