Bronx

10. kapitola

Je to vážně zvláštní. Byla jsem holka, v které byste nenašli ani jednu starost. Svůj směr jsem si určovala sama a taky mi vždy všechno vycházelo podle plánu. Zkrátka jsem měla krásné dětství, ale kdyby mi někdo řekl, že mí praví rodiče pocházejí z Ameriky, chtěla mě unést největší mafie v Bronxu a vůbec v širém okolí a bydlela bych se čtyřmi mafiány, hnedka bych se mu vysmála, ale teďka začínám chápat, že jen stačí pouhé lusknutí a váš život se úplně od základů změní a to se stalo přesně mně. Nevím, jestli mám brečet nebo všem roznášet úsměvy na tváři. Je to strašně složité a někteří to ani možná nepochopí, protože už i já jsem zmatená. Najednou se mi chtělo strašně brečet. Rychle jsem vstala z gauče a rychlým krokem šla do mého pokoje. Padla jsem na postel a nechala proud mých slz stékat po tváři. Spoustu myšlenek a spoustu slz. Řeknu to narovinu, můj život je zničený. Ucítila jsem jak se na druhé straně prohnula postel. Vzhlédla jsem k Niallovi, který mě pozoroval svými kukadly.

,,Děje se něco? Hele, nejsem typ na vylejvání srdce, ale jde tě hodně slyšet, takže mě za tebou poslali. Jenže není normální vidět nebojácnou holku, jako jsi ty, brečet," podíval se na mě a jednu nohu spustil na zem.

,,Nic mi není," vymrštila jsem se do sedu a rychle utřela své slzy.

,,Já nejsem blbý ani slepý Monique," zamračil se a prohrábl si své vlasy, které byly právě rozcuchané. Povzdychla jsem si nad myšlenkou, že ho z pokoje jen tak nedostanu.

,,Nic mi není jasný? Tak, kdy si promluvíme o tom plánu ohledně Černých Pirátů?" stoupla jsem si a založila si ruce na prsou.

,,Bože, musíš na ně pořád myslet? Jen tak pro zajímavost...není lehké takový plán vůbec udělat, ale mamé dost dobré lidi, kteří do toho půjdou. Jenže problém jsi ty. Neumíš bojovat a ani zacházet se zbraněmi," zasmál se.

,,Tak mě to naučíš," ušklíbla jsem se.

,,Tak to teda ne. Už tak mám dost práce," zakroutil zběsile hlavou. Bože, aby mu ta hlava neupadla. Stoupnul si a vydal se ke dveřím.

,,Moc tě prosím...Tak nemusíš jenom ty, ale třeba i ostatní," rozhodila jsem rukama. Otočil se na mě a hlavou kývnul ke dveřím a já šla tedy za ním.

,,To mi chceš říct, že jsi tady teprve pár dní a už by sis nejraději hodila mašli," uchechtl se Harry. Jen jsem po něm hodila vražedný pohled a dál to radši neřešila. Ale to do mě musí furt rýpat?! Všichni se dívali na televizi až na to, že Louis byl rozvalený po celém gauči a něco psal do mobilu.

,,Nech si zajít chuť," protočila jsem oči a stoupla si vedle Nialla, který měl upřený pohled na Harryho. Pak svůj pohled stočil na mě a pousmál se.

,,Tak hele, Monique je tady hlavně proto, aby se pomstila Pirátům a my ji máme pomoct. Přiznejme si, že každému z nás zničili život. Jinak bysme tady ani nebyli, ale ani bysme se neznali. Jenže tady Monique neví, jak to v Bronxu chodí, a proto by jsme ji měli se vším seznámit, aby byla na vše připravená," poplácal mě Niall po rameni, které mi následně stiskl. Celkem mám strach poznat tu tmavší stránku Bronxu, kterou jsem ani neměla možnost poznat.

,,Vážně do toho chceš jít?" řekl Liam s velmi vážnou tváří. Nejistě jsem přikývla. Už z toho stejně vycouvat nemůžu. Louis jenom zavrčel a prošel kolem nás ke svému pokoji. Samozřejmě nezapomněl bouchnot s dveřmi. Nechápavě jsem se podívala na kluky, ale ti jen mávli rukou. Co se to s ním najednou stalo? Radši to nebudu řešit. Šla jsem do kuchyně, kterou máme spojenou s obyvákem, a vzala si jablko, které jsem si nejdřív umyla a pak si sedla na barovou židli. Zakousla jsem se do něho a přemýšlela o té Louisově změně nálady. Já toho kluka nechápu. Podívala jsem se na hodiny, které viseli na zdi a ukazovali půl desáté. Takže Louis je tam zavřený skoro hodinu a ještě nevylezl. Neříkám, že jsem se o něho bála, ale jen jsem chtěla vědět, jestli je v pořádku. Fajn, možná jsem o něho měla trochu strach, ale to je úplně normální. Svoji roztřepanou ruku jsem natáhla ke dveřím, tak...musím se uklidnit. Nakonec jsem přeci jen zaklepala a čekala odezvu, ale nic se nestalo. Tak jsem zaklepala po druhé.

,,Co chceš?!" vyštěkl z poza dveří. Trochu jsem se lekla, ale i tak jsem tam pořád stála.

,,Chci si promluvit," snažila jsem se mluvit co nejvíc nahlas, ale můj hlas mi to moc nedovolil.

,,Nemám zájem," řekl, ale já i tak poznala, že protočil oči.

,,Proč si odešel?" naléhala jsem.

,,To tě vážně trápit nemusí," uchechtl se.

,,Co tě tak strašně vytočilo, že s nikým nemluvíš?!" křikla jsem, ale to jsem nejspíš dělat neměla. Dveře se rozletěli a v nich stál naštvaný Louis.

,,Ty! Ty jsi mě vytočila. Myslíš si, že ten tvůj plán dopadne dobře a všichni budou šťastní, ale toto není pohádka. Chápeš, že jde po tobě mafie, která tě chce jen pro sebe. Jsi jejich kořist, kterou za každou cenu dostanou. Toto není pro tebe, věř mi. Jsi v nebezpečí, ale tobě je to úplně jedno. Sakra Monique, měla jsi zůstat se svou milovanou rodinkou a popíjet čajík a né být tady. Bylo by nejlepší, kdyby si se tady vůbec neukázala," křičel na mě a celou dobu se mi díval do očí. Myslel to vážně, myslel to smrtelně vážně. Nevím proč, ale jeho slova mě ranila. Cítila jsem, jak se mi oči začínají plnit slzami. Musím odsud zmizet.

,,Chápu," zašeptala jsem a vyběhla ven. Nevím, kam jsem běžela, ale mně to bylo jedno. Začínalo pršet. Byla mi strašná zima, protože jsem neměla na sobě ani mikinu. Uviděla jsem u jednoho domu stříšku. Rozběhla jsem se tam a sedla si na zem. Hodně se mě dotkly Louisova slova. Měl pravdu, jen jim tam překážím. Opět se z mých očí draly slzy, které jsem pustila. Vždyť stejně tady umřu. Nikomu na mě nezáleží. Určitě teďka kluci oslavují, že se mě konečně zbavili.

,,Ale ale ale, taková kráska tady sedí sama a ještě k tomu tak pozdě večer...to nevěstí nic dobrého," zasmál se nějaký chlap. Moc jsem mu neviděla do tváře, ale mohl mít kolem třiceti. Teďka jsem si začala nadávat, že já kráva někam šla. Surově mě chytil za zápěstí a vyzdvihl mě do stoje. Sykla jsem a začala se bránit. Různě jsem se cukala, aby mě pustil. V tom mi na tváři přistála jeho ruka a já sletěla na zem.

,,Nech mě!" křikla jsem.

,,Drž hubu děvko," prskl na mě a opět mě chytil. Věděla jsem, že bránit se je zbytečné. Opět jsem začala potichu vzlykat. ,,Ty nejsi k zahození," uznale kýval hlavou, když si mě celou prohlédl. Přisál se surově na mé rty, ale já se začala cukat. Najednou jsem ucítila, jak mi vrazil pěst do břicha, za které jsem se i hned chytla. Jedním pohybem ze mě strhl tričko, které právě bylo na dva kusy. Přitlačil mě na zeď a mé ruce mi chytil jednou rukou a tou druhou mi začal stahovat tepláky dokud jsem nebyla jen ve spodním prádle. Začal si přes hlavu přetahovat mikinu a já věděla, že to určitě nedopadne dobře.

První desítka!!! Jeeej :D Už to je 10. díl...to teda letí.

Vážně netuším, co jsem to tu stvořila :D Snad se vám tento díl líbí a budu rády, když mi napíšete názor :)

Každopádně když toto píšu, tak jsou VÁNOCE!!! Chci vám moc popřát veselé a hlavně pohodové Vánoce. Všechno vypusťte z hlavy a jen si to užívejte :) A bohatého ježíška :D

Doufám, že vydám ještě díl do nového roku, ale určitě jo, protože vám chci ještě něco říct :)

Tak se mějte krásně :*

GabuliHoran❤