A co když tě miluji?

4. Kapitola

Z Pohledu NamJoona:
Asi po půl hodině tréninku jsme to vzdali, nikomu se prostě trénovat nechtělo, teda výjimkou byl Kook, který měl až moc energie a neustále skákal po Taehyungovi. Ne, že by mu to nějak vadilo, občas se ho snažil trochu umírnit pevným obejitím, u kterého Kookie vypadal, jako že se rozplyne štěstím.

Jimina napadlo, že bychom si mohli pustit něco od našich milovaných A.R.M.Y.s, tak otevřel YT a zadal první kravinu, která ho napadla, aby to mělo spojitost s naším jménem.

Video co pustil, s námi trochu hnulo. Byl to sestřih toho, jak se s klukama různě objímáme a saháme na sebe. A nejvíc jsme na tom byli já a Jin, a k tomu spolu. Když video po pár minutách skončilo, nikdo nepromluvil. Jen jsme upřeně hleděli na obrazovku.

„No... to bylo docela roztomilí." Odvážil se promluvit Jimin.

„Roztomilí? Tobě přijde roztomilí, že naší skupinu mají za partu teploušů!" Jin po něm hodil vražednej pohled, vstal a dal se na odchod. To co řekl, mě zamrzelo a tak trochu rozhodilo. Vykřikuje tu něco o teplouších a já se před pár hodinami na něj tiskl a líbal ho.

„No tak Jine počkej!" Rozkřikl se Yoongi, vrhl na mě soucitný pohled a rozeběhl se za ním. Co ten o tom sakra ví? Začal se mi stahovat žaludek, kluci jen koukali a nevěděli, co by měli udělat.

Snažil jsem se vstřebat, co se právě stalo, nešlo to. Sebral jsem se a chtěl, vypadnou, co nejdřív to šlo. Do očí se mi draly slzy, když jsem se snažil dostat do pokoje. Bylo mi na nic, smutek, zklamání a podraz, bylo jediné, co jsem pociťoval.

Jakmile jsem byl u dveří svého pokoje, vzal jsem silně za kliku, div mi nezůstala v ruce, vlezl jsem do pokoje a lehl si na postel.

Koukal jsem do bílého stropu a snažil se uklidnit. V očích mě nepřestávaly štípat slzy. Bylo mi do breku, jako nikdy předtím a srdce mě bolelo. Tolik jsem si přál mít u sebe Jina a obejmout ho. Není to divné? Chtít mít u sebe člověka, který vám zlomí srdce. Co zlomí, vytrhne a ještě zadupe do země. Začal jsem zhluboka dýchat, abych se uklidnil. Nádech, výdech... a ticho. Ticho, které by mohlo klidně zabíjet.

Převalil jsem se na břicho a hlavu zabořil hluboko do polštáře, který jsem následně zmáčkl, jako by mě mohl především zachránit.

Uslyšel jsem zaklepání a následné zavrzání dveří. Pár kroků k mé posteli a ticho. Proč mě někdo ruší, chci být sám! Řval jsem v duchu. Ucítil jsem, jak se matrace prohnula, když nějaká osoba dosedla na postel. Cítil jsem lehké pohlazení po zádech, tak uklidňující, jako by přesně věděl, co má dělat. Postel slabě zavrzala, jak se na ní ta osoba pohnula, a pocítil jsem něčí teplý dech na uchu. „RapMone to bude dobré." Yoongi se mě snažil utišit, nepomohlo to. Posadil jsem se na postel, abych mu viděl do očí. „Co chceš?" Vím, snažil se mi pomoct, ale já chtěl být prostě sám.

„Ty a Jin... chci říct... vím" Podrbal se na zátylku a pokračoval. „Vím, co k němu cítíš." Řekl klidným hlasem. „N-nevím, o čem to mluvíš." Snažil jsem se zachovat stejnou tvář, ale překvapení v hlase jsem schovat nedokázal, i když jsem se snažil. Yoongi se jen usmál a podíval se mi do očí.

„Namjoone, vím o tobě a Jinovi snad všechno." Vykulil jsem oči. „Vy dva jste pro mě vždycky znamenali něco víc, vždy jsem vás sledoval." Nevěřil jsem mu. Nejdřív to video a teď se mi tu snaží namluvit, že pro něj znamenám něco víc. Blbost. Tohle je už opravdu blbej vtip. „Sugo nech toho. Chápu, s Jinem jsem to přehnal, tak jste si s ostatníma řekli, že tohle bude prdel. Ale není!" Začal jsem zvyšovat hlas. „Tak se laskavě seber a vypadni z mého pokoje!" A to už jsem řval. Yoongi ztuhl a ublíženě se na mě podíval. „Tak to ale není. Já... já to myslím vážně." Chytl mě za ruku a zmáčkl. Okamžitě jsem se mu vykroutil.

„Prostě sakra vypadni a nech mě na pokoji!" Najednou jsem mu v očích uviděl slzy. Rychle se zvedl a začal odcházet z pokoje. Píchlo mě u srdce, nechtěl jsem mu ublížit, natož ho rozbrečet. Když už sahal na kliku, vystřelil jsem z postele a došel k němu. Když slyšel kroky, zastavil a ztuhl, ale ruku pořád nechal na klice. Lehce se mu klepaly ramena, jak zadržoval vzlyky.

Objal jsem ho zezadu a přimáčkl k sobě. Tentokrát jsem už vzlyky slyšel. U srdce mě bolelo čím dál víc. Otočil jsem ho čelem k sobě, okamžitě sklopil hlavu, abych mu neviděl do očí. Vzal jsem jeho tvář do rukou a palci jsem mu otíral slzičky, které mě tolik ničily. „O-omlouvám se já... já myslel, že si děláš srandu a přehnaně jsem zareagoval." Podíval se na mě a já mu v jeho očích vidět malé otazníčky, z toho jak byl zmatený. Takhle zblízka byl vážně roztomilý, když se tak zamyslím, vždycky byl tak nějak roztomilý, jen já jsem byl až moc zaslepen Jinem.

Yoongi odstrčil moje ruce z jeho obličeje a skočil mi kolem krku. Nejdřív jsem se toho trochu lekl, ale vzápětí jsem kolem něj omotal ruce a přitáhl jsem si ho blíž k sobě. Naše tváře byly takoví kousek od sebe, že jsme se prakticky dotýkali nosy. Yoongi vytvaroval své rty do úsměvu a hleděl mi do očí. Trochu jsem se přiblížil a on spojil naše rty. Nechal jsem se, ale neopětoval jsem polibek, na to jsem byl až moc překvapený. Srdce mi začalo bušit, jako by mi mělo vyskočit z hrudi.

Začal jsem polibek opětovat a vkládat do něj city k Yoongimu, o kterých jsem do teď ani nevěděl.

On tu byl vždy, když jsem někoho potřeboval.

Jednu ruku jsem mu dal na tvář a prohloubil polibek. Jazykem jsem mu přejel po heboučkých rtech a tím požádal o vstup. Rty pootevřel a já mu jazykem začal prozkoumávat ústa, byly dokonalé. Jeho jazyk si začal hrát s tím mým. Cítil jsem tu vášeň a lásku, kterou do polibku vkládal. Už jsem nepochyboval, že to co řekl, byla pravda.