A co když tě miluji?

Bonus 3 2/2 (VKook)

Z pohledu JungKooka:
Práskl jsem dveřmi a sedl si na postel. Znovu se mi ozval můj žaludek, který si žádal něco k snědku. Na to abych mu vyhověl, jsem byl až moc naštvaný na Taeho. Vzal jsem z nočního stolku mobil a začal jsem na něm hrát nějakou blbou hru, u které jsem nemusel přemýšlet.  

Za chvíli jsem slyšel, jak mi někdo ťuká na dveře. V hloubi duše jsem doufal, že to bude Tae, ale byl to Jimin. Rychle jsem ze z tváře smazal zklamání. „Jimine? Co se děje?" Usmál jsem se. „Hobi-hyung chce koukat na film, tak jestli se přidáš." Prohrábl si vlasy. „Ráno a film? No vlastně proč ne." Dal jsem si mobil do kapsy u kalhot a šel do obýváku, kde jsem si sedl na pohovku.

Pak přišel Hobi s Jiminem a i s Taem. Vzal jsem si jeden z polštářků a přitáhl si ho k hrudi. Jimin si hned sedl vedle mě a já mu byl vděčný. Tae si sedl na křeslo a Hobi vedle Jimina. Za deset minut se k nám přidali i ostatní tři členové.

Kluci pustili nějaký film, jehož název jsem si za boha nemohl zapamatovat. Po čtvrtce filmu se znovu ozval můj hladovějící žaludek a všichni ke mně stočili pohled. „Kookie jedl jsi vůbec? U stolu jsem tě neviděl." Zvedl obočí Hobi. „Nějak jsem neměl chuť." Uculil jsem se.

„Kooku to nemyslíš vážně. Pojď." Vytáhl mě za ruku do kuchyně Jimin. Udělal mi omeletu a stál nade mnou, dokud jsem to celé nesnědl.

Když jsme se vrátili k televizi, kluci pustili pauzlý film a Tae na mě upřel pohled. Periferně jsem viděl, jak Hobi objal Jimina kolem ramen. Jimin si na něj položil hlavu a po chvíli usnul. Hobi ho začal výskat ve vlasech a místo filmu sledoval spícího Jimina.

No já z celého filmu taky nic dohromady neměl. Rozptyloval mě neustálý Taeho pohled. Vlastně ke konci to bylo dost nesnesitelné. Štvalo mě, že mi nic po tom neřekl, ale pořád na mě koukal. Byl jsem z toho zmatený.

„Co chcete k obědu." Zeptal se Jin, který pomalu vstával z křesla, když se spustily titulky. „Já jsem pro nudle." Vykřikl až nějak moc nadšeně Hobi. Ostatní návrh odkývali a po chvíli se přesunuli do jídelny. Teda až na Taehyunga, který nadále zůstával v křesle.

„Jungkookie? Pojď ke mně." Řekl Tae, když už jsem byl na odchodu za klukama. „Co?" Otočil jsem se na něj, ale nepřišel jsem k němu. I v hlase mi bylo slyšet podráždění. Taeho to překvapilo. „Jsi pořád naštvaný?" V hlase jsem mu slyšel nervozitu. „Ne, proč bych měl? Vždyť mě tu jen všichni mají za malé děcko a ty se mě kvůli tomu ani nedotkneš." Zavrčel jsem a zkřížil jsem si ruce na hrudi. „Tak jsem to, ale nemyslel. Kookie..." „Aha nemyslel. A co bylo to ráno? Neřešme to a pojď se najíst." Bez dalších řečiček jsem odešel a nechal ho tam zmateného.

Nevím proč mě to tak štvalo, ale prostě jsem se nemohl hodit do klidu. Nebylo to poprvé, co jsme se nad něčím neshodli, ale nikdy jsme se nepohádali. Cítil jsem se provinile, že jsem to začal já. Sedl jsem si ke stolu, zrovna když Jin řval z kuchyně, ať mu jde někdo pomoct, přinést jídlo.

Když přede mě dali talíř, neměl jsem nejmenší chuť k jídlu. Jenom jsem se v tom hrabal a občas si něco málo dal do pusy. „Jungkookie co se děje? Dnes jsi nějak mimo." Luskl mi před očima Yoongi. „No... jen jsem toho málo naspal, vlastně už si půjdu lehnout." Zvedl jsem se od stolu. „Jungkookie..." Slyšel jsem ještě Taeho, jak mi něco říká, než jsem se zabouchl v pokoji.

Svalil jsem se na postel a chtěl jít spát. I když jsem minulou noc spal příjemně, tak byla pravda, že jsem se cítil utahaný a za chvíli jsem usnul. Probudilo mě až ostré světlo z chodby, když někdo otevřel dveře. „Kookie spíš?" Byl to Tae, nedalo mi to a usmál jsem se pro sebe, ale nijak mu neodpověděl. Zamkl za sebou dveře a sedl si na postel. Pohladil mě po vlasech. „Doufám, že už se nezlobíš. Miluju tě Kookie a nelíbí se mi, když jsi na mě naštvaný."