A co když tě miluji?

*Bonus* (VKook)

Z pohledu Kooka:
Dnešní trénink byl katastrofální. To video byl sakra blbej nápad. To ani nemluvím o Jinovi a jeho reakci. Yoongi a Namjoon odešli hned po něm a ani nechci vědět, co řešili. My ostatní jsme ve studiu ještě chvíli zůstali a snažili si povídat o čemkoliv jiném, než co se týkalo nás a toho videa. No i ta necelá půl hodina byla pro všechny utrpení a vůbec netuším, proč jsme tam zůstávali a nevypadli už dřív.

Když jsme přišli do dormu, v kuchyni jsem si vzal jablko a zaplul do pokoje. Přešel jsem k oknu a zatáhl závěsy, abych pokoj dostal do přítmí. Vytáhl jsem ze zadní kapsy mobil a lehl si na postel. Asi po půl hodině neustálého ťukání do mobilu jsem periferně viděl, jak mi Tae vlezl do pokoje a lehl si vedle mě. Vypnul jsem mobil a podíval jsem se na něj. Bez jediného slova se na mě usmál tím jeho dokonalým úsměvem a otočil se na bok čelem ke mně.

„Proč jsi přišel?" Zeptal jsem se ho, když sám nic neřekl. „Ty jsi furt nalezlej u mě v pokoji, tak jsem si řekl, že dneska můžeme být u tebe." Ještě víc rozšířil svůj úsměv a začal mi cuchat vlasy. „Héj, nech toho!" Snažil jsem se ze sebe sundat jeho ruce. Jediné čeho jsem docílil, bylo, že se jeho ruce přesunuly k mému bříšku a začal mě lechtat. Bože jak já jen nesnáším lechtání, svíjel jsem se na posteli od smíchu.

„T-tae prosím." Zkusil jsem škemrání, i když mi bylo jasné, že to na něj nezabere. „Prosím d-dost. To.. to bolí." Začal jsem se dusit smíchy a Taehyung ne a ne přestat. „Tae u-už dost, j-já ne-nechci." Zkoušel jsem se nadechnout mezi vzlyky. Ani nevím, kdy jsem začal brečet.

Když si toho Tae všiml, konečně přestal. „Už budeš hodný?" Zeptal se mě, když mi stíral slzy. Skousl jsem si spodní ret a nevinně jsem přikývl. Vlastně jsem vůbec netušil, kdy jsem 'zlobil', ale nechtěl jsem Taeho pokoušet. Znovu si ke mně lehl (když mě lechtal tak se dostal do sedu) a objal mě. Přitulil jsem se k němu a zabořil jsem mu hlavu do hrudi. I když jsem na něj neviděl, věděl jsem, že se usmívá, vždy se usmíval, tím slaďoučkým úsměvem, když mě objímal.

„Umm.. c-co si o tom myslíš.. no chci říct o tom videu." Zamumlal jsem mu do hrudi a ještě víc jsem se k němu přitiskl. „A není to jedno." Řekl klidným hlasem a začal mě výskat ve vlasech.

„No ale Jin.. on.. mám strach. Nechci, aby se kluci hádali." Ucítil jsem Taehyungovi rty ve vlasech a pak na čele.
„Kookie, Jin jen přehnaně zareagoval, bude to dobrý." Dal mi další pusu na čelo a já k němu zvedl pohled. „Nechci, aby se hádali, já kluky fakt miluju a nechci, aby byli smutní." V očích mě začaly štípat slzy, když jsem si vzpomněl, jak to dopadlo posledně. Jeden na druhého řvali přes celou kuchyň, div nelítalo jídlo a nádobí.

Tae přesunul ruku z mých vlasů na tvář a palcem mi ji hladil. „Jsme spolu furt, tak se ty emoce někdy uvolní, ale neznamená to, že by tu někdo neměl někoho rád." Snažil se mě uklidnit a na druhou tvář mi dal motýlí polibek. Zase jsem se zachumlal do jeho hrudi a poslouchal pravidelný tlukot jeho srdce. Jeho ruka tentokrát zabloudila na moje záda, kde mě příjemně škrabkal.

Uvažoval jsem, co všechno jsem s klukama za těch pár let prožil. Byla toho kupa, byli jsme už taková rodinka.

Tae mi pořád rukou jezdil po zádech, až se mi tričko začalo trochu vyhrnovat. Neřešil jsem to, Tae se občas dostal na moji odhalenou kůži a mě to vůbec nevadilo. Bylo to tak příjemné a uklidňující že jsem začal usínat.

Byl jsem rád za ty chvíle, kdy jsme my dva sami. Kluky zbožňuji, ale když jsem s Taem, tak mi připadá, že vše je přesně tak, jak má být. Tae je někdo na koho se můžu spolehnout. Někdo kdo se nikdy ke mně neobrátí zády. Někdo koho opravdu miluji.

„Hyung.. mám tě rád." Zašeptal jsem a pohladil ho po boku. Cítil jsem další polibek v mých vlasech. „Dobře víš, že já tebe taky." Snažil se mě k sobě víc přitisknout, i když už to víc nešlo a pak mi věnoval další polibek do vlasů. Začal jsem pomalu usínat v jeho náručí a uvědomoval si, jak moc miluji tyhle chvíle, kdy o mě tolik pečuje a nic jiného nenechá, aby se mezi nás dostalo.