A co když tě miluji?

Bonus 2 (VKook)

Z pohledu Kooka:
Vešel jsem do dormu, jako poslední a zavřel za sebou hlavní dveře s malým prásknutím. Všichni se někam rozběhli a já se chtěl jít koukat na televizi.

Když jsem, ale viděl, jak se Tae v obýváku na sedačce sápe po Monovi a dělá na něj psí oči, otočil jsem se na patě a zamířil k Jiminovi do pokoje. Měl jsem takovou chuť Taeho z Namjoona strhnout, obejmout ho a začít křičet něco o tom že je jenom můj a nikdo jiný se ho dotýkat nebude.

S nafouknutými tvářemi jsem otevřel Jiminovi dveře a vlezl za ním do postele. Zvědavě zvedl obočí v nevyřčené otázce 'co se děje' já jenom pokrčil rameny a přitáhl si kolena k hrudi. „Jin hyung nás zase nenechá se napít." Řekl jsem první kravinu, co mě napadla. „To už není můj problém." Řekl s ďábelským úšklebkem na rtech. „To není fér hyung, takhle mě v tom nechat." Nafoukl jsem tváře ještě víc, což Jimina rozesmálo. I když jsem byl na něj naštvaný, jeho smích byl tak nakažliví, že jsem se začal smát s ním.

Bavili jsme se dalších pár minut a já pomalu vychladl a nemyslel na Taeho s Joonem. Za chvíli jsme uslyšeli z obýváku smích a Jimin řekl, že bychom se měli přidat. Neochotně jsem se za ním vydal. V obýváku už byli všichni ostatní, tak jsem si kecl na zem a snažil jsem se jakýmkoliv způsobem přesvědčit Jina, abych tu mohl zůstat. Přitiskl jsem se Yoongimu, který mě poplácal po zádech. Věděl jsem, že jemu by nevadilo, kdybych tu zůstal. U Namjoona už to vypadalo, že bude souhlasit, když v tom mě Tae zvedl do vzduchu a začal mě odnášet do jeho pokoje. Jimin na nás ještě řval, abychom nedělali žádné prasárny, čemu jsme se já a Tae jen zasmáli.

Když se za námi zabouchly dveře, Tae mě hodil do postele. „Proč jsi to udělal? Joon by nakonec kývl." Začal jsem si stěžovat. „Protože by Jin stejně nesouhlasil a nakonec by se o tom celý večer dohadovali." Pokrčil rameny a dál stál u postele. Sedl jsem si tak, že jsem měl nohy pod sebou a zkřížil jsem ruce na hrudi. „V tom případě by tam Jimin taky neměl být." Dnes už snad po sté jsem nafoukl tváře, měl bych s tím už přestat. „Jestli po něm tolik toužíš, tak ti ho sem přivedu, myslím, že přijde rád." Zabručel naštvaně Tae a dal se na odchod. Vylítl jsem z postele a chytl ho za ruku. Nechtěl jsem, aby odešel.

„Tae ty žárlíš." Zasmál jsem se. Naštvaně se na mě podíval. „Kdo tu žárlí, blbče. Já nejsem ten, kdo lidi vraždí pohledem." Jeho pohled už byl milejší. „N-netuším, o čem tu mluvíš." Ale moc dobře jsem věděl, o co tu jde, je pravda, že já jsem na něj často žárlil. Vadilo mi, když se dotýkal někoho jiného než mě. Chtěl jsem, aby byl můj. Jen můj...

„Ale kdopak se nám to začal červenat? Nemusíš se přece přede mnou stydět." Tentokrát se smál on. Odvrátil jsem od něj pohled. „Nečervenám se, a co že žárlím. Jsi můj nejlepší kamarád a nelíbí se mi to!" Tae vyvalil oči a mě došlo, že jsem to zamrmlal nahlas.

Pustil jsem jeho ruku a otočil jsem se k němu zády. Nechtěl jsem to řešit. Věděl jsem, že jsme nejlepší přátelé i když jsem chtěl víc. Nic z toho nebude. Taeho ruce se najednou omotaly kolem mě, když mě zezadu objal. „Kookie nebuď naštvaný, víš, že tě mám nejradši." Zašeptal mi do ucha, na které mě následně políbil. Píchlo mě u srdce při tom gestu společně s těmi slovy.

Otočil si mě čelem k sobě a dal mi pusu na čelo. „Ty to nechápeš, j-já tě.." Koukal jsem mu do těch jeho tmavých očí a uvědomoval jsem si, že bez něj už nikdy nechci být. Všiml jsem si, jak se mi podíval na rty a ty svoje lehce skousl.

„Můžu dneska zůstat u tebe?" Zeptal jsem se s pohledem zarytým pořád na jeho rty. „To zas nechceš být sám? Nespíš u mě nějak často?" Nadzvedl obočí. Nešlo o to, že jsem nechtěl být sám, jen jsem chtěl být s ním. Jo občas jsem spal i u jiných, nejvíc asi u Jimina, ale dnes jsem chtěl jen Taeho a jeho uklidňující doteky.