A co když tě miluji?

10. Kapitola

Z pohledu NamJoona:
Ráno mě probralo příjemné teplo něčího těla. Druhá noc za sebou, kdy se neprobouzím sám. Byl jsem potěšený a tak se ještě víc přiblížil k druhému tělu, bez toho abych otevřel oči.

Čím více jsem byl probraný, tak jsem si říkal, že je něco špatně. Sice mi Kook občas lezl do postele, když nechtěl být sám, ale v poslední době to dost omezil. A Kookie mě rozhodně nikdy takhle těsně neobjímal. Rychle jsem otevřel oči, ale ostré ranní světlo mě donutilo, je zase rychle zavřít. Další poznatek, nejsem u sebe v pokoji, tam jsou skoro vždy zatažené rolety. Znovu jsem otevřel oči a tentokrát pomalu. Světlo bylo pořád protivné, ale dalo se snést. Podíval jsem se vedle sebe a nevěřil tomu co vidím.

Ležel jsem mezi Jinem a Yoongim. Rychle jsem se posadil. Kvůli včerejší propité noci se mi roztřeštila hlava, za kterou jsem se následně chytl. Snažil jsem se vzpomenout, co se vlastně stalo, potom co jsme otevřeli tu poslední flašku, ale měl jsem jen útržky, které nešly poskládat dohromady.

Odkryl jsem peřinu a přišlo další překvapení. Byl jsem nahej. Zase jsem se přikryl.
„Nemrmlej tak sebou, kdo má pak spát." Otočil se Yoongi na druhý bok, čelem k oknu. To je mu vážně jedno, co se tu stalo?

Třeba jen přeháním. Třeba jsme se jen totálně ožrali a nic se nestalo. Yoongimu se najednou napnuly ramena a rychle se posadil.

„Do prdele to bolí." Zaskuhral a trochu si poposedl. Jin se víc zahrabal do peřiny, ale spal dál. „Neměli jsme tolik pít." Řekl jsem, jako by se nic nedělo. „Hm.. Co?" Podíval se na mě Yoongi. „No kdybychom tolik nepili, tak tě nebolí hlava." Vysvětlil jsem mu. „Věř mi, hlava není co mě tak kurevsky bolí." Zabručel Yoongi tak nahlas, až se probral Jin. Přejel nás pohledem. Chvilku jen ležel a čuměl do stropu. „Co se tu do prdele dělo a proč jste u mě v pokoji." Jin mluvil klidným hlasem, ale vůbec se na nás nepodíval.

„Mám okno." Přiznal jsem. „Co si pamatuju já, je jak Jimin zvrací a pak se nějak ztrácím." Řekl zamyšleně Yoongi. Jin nadzvedl peřinu a já si byl teď už opravdu jistý, že nejsem jediný nahatý. „Kurva!" Zařval Jin a zvedl se z postele, do které následně hned zas lehl. „To si děláte prdel, to je příšerná bolest." Zaskuhral ležící Jin. „Ehm myslím, že máme pachatele." Podíval se na mě naštvaně Yoongi. „Za co můžu já?" Nechápal jsem, co se na mě snaží shodit.

„Hádám, že tobě se sedí pohodlně." Podíval se na mě Jin. „Docela jo." Přiznal jsem. „Kurva, to když někoho ojedeš, si nemůžeš dávat bacha a už kurva vypadněte z mého pokoje." Vztekal se dál Jin. „Jak ojedu, j-já si nic nepamatuju." Snažil jsem se to nějako pobrat. „Kurva, nemůžu si ani sednout, jak mě bolí prdel a Gi taky nevypadá, že by se mu sedělo jako na obláčku, na rozdíl od tebe."

„Sice si moc nepamatuju včerejšek, ale pochybuju, že jsem vás dva ojel. Poslední co vím, že jsme se zvedali úplně na mol a Suga nás objal." Stěžoval jsem si na jejich neoprávněné stížnosti. Yoongimu se najednou rozzářily oči, jako pokaždé, když si na něco vzpomene. „Kurva, to se nestalo." Zavrtěl hlavou, zvedl ze země Jinovo tričko, přetáhl si ho přes hlavu a opravdu divnou chůzí odešel z pokoje, asi ho ten zadek fakt bolel.

„Hej to bylo moje triko." Našpulil Jin pusu. „To tě fakt zajímá triko?" Udivil jsem se, vlastně jsem myslel, že bude nehorázně vyvádět. „No už jsem vám řekl, ať odtud vypadnete, ale to asi nehodláš brát v potaz. A v tomhle stavu tě asi moc ze dveří nevykopu." Říkal naštvaným hlasem, ale byl klidný. Přetočil se na břicho a přejel si po zadku. „Jestli ještě jednou tvoje péro skončí u mě v zadku tak si mě nepřej!" Řekl otráveným hlasem Jin.

„Co se v noci mohlo stát tak hrozného? Teda kromě toho že jsi nás ojel." Zamyšleně mi hleděl do očí Jin. „Nevím, co tím myslíš." Zavrtěl jsem hlavou, do které mi následně vystřelila bolest. „Ale prosím tě, taky sis určitě všiml, že si Yoongi vzpomněl." Pokýval jsem Jinovi v odpověď. „No a vypadalo to, že to byla asi dost zajímavá noc." Nadzvedl obočí.

„Jsi opravdu nějak v klidu. Nedávno si po nás řval, že jsme parta teploušů. A teď když jsem tě nejspíš ošukal, tak nejsi ani naštvanej." Ublíženě se na mě podíval a lehce se začervenal. Proč se zrovna teď musí červenat. Jin obličej zabořil do polštáře. „Asi mi to od tebe nevadí." Zamumlal nakonec do polštáře. Začal jsem uvažovat, že jsem slyšel špatně. Vážně řekl, že mu nevadí, že jsem ho ojel.

„Takže tím chceš říct..." Nestihl jsem dopovědět a už na mě letěl další polštář. „Kurv,a už zmiz odsud a zkontroluj Yoongiho, bojím se, aby neudělal nějakou blbost." Zvýšil trochu hlas Jin, ale zároveň měl malý úsměv na rtech. Věděl jsem, že bych měl vážně už odejít, ale nemohl jsem se do toho dokopat.

„Hyung, budeme my tři v pohodě? Myslím, jestli se to vrátí do normálu." Opřel jsem se o čelo postele. Jin se otočil na záda, a po dlouhou mučivou dobu nic neřekl.

„Po tomhle, už to nikdy nebude jako dřív." povzdechl si nakonec. „Počkej si až si to Suga trochu srovná v hlavě, víš jak je citliví a k tomu si něco z toho jako jediný pamatuje. Pak si promluvíme všichni." Koukal do stropu a já věděl, že už fakt musím odejít. Vstal jsem z postele a pořád nahatej se ohnul pro věci. Sedl jsem si zpátky na postel, abych si mohl nasadit trenky a nespadl u toho.

Najednou se rozlétly dveře. „Jin-hyung mám hlad uděl.. áš..." Zbytek věty zmizel v tichu a Kook si rukou zakryl oči. Přetáhl jsem si Jinovu peřinu přes svůj stále nahej rozkrok, trenky mi zůstaly u kotníku. Jin se na mě vyděšeně podíval.

„Promiňte, já nechtěl rušit." Zčervenal Kook, když mu pořádně došlo, co se tu stalo. Začal za sebou zavírat dveře. „Kookie tak to není.." Zařval Jin na už zavřené dveře. „Není? Ale tvůj zadek tvrdí něco jiného." Naštvaně jsem zamrmlal. „Nemusí to, ale vědět ostatní, víš, jaký z toho bude mít chudák trauma, a zrovna tímhle se po mě neoháněj." Hodil po mě polštář.

„Do prdele Jine není mu pět." Vstal jsem a natáhl si trenky. „To dobře vím." Posadil se, se značnými obtížemi. „Tak o co tu jde? Nemůžeš se vyrovnat s tím, že si se vyspal s klukem?" Nevím, proč jsem to řekl. Asi protože mě ta otázka uvnitř pořád hlodala a nedala mi klidného spánku. Dobře jsem věděl, že jsem si právě podrazil vlastní nohy, sebral jsem svoje a Yoongiho tričko ze země a naposled se podíval na Jina. „Jdu se podívat za Sugou. Až se uklidní, tak přijdeme a probereme to." Uviděl jsem, jak se mu začaly třpytit oči od neprolitých slz. Otočil jsem se směrem ke dveřím, ten pohled na něj bolel.

„Mone j-já jsem.." Zastavil jsem se a čekal, co řekne. Tolik jsem chtěl, aby řekl něco, co by mi dalo znamení, že mě potřebuje, že mu nejsem jedno.

Ale on už nic dál neřekl. A já věděl, že už to nedořekne, ať už to bylo cokoliv, rozmyslel si to. Vyšel jsem ze dveří a zavřel je za sebou. Přetáhl jsem si svoje triko přes hlavu a šel za Yoongim.

×××

Ahoj lidi je tu další díl. 

Doufám že jste si ho užili.

Nevím jak ještě dlouho budu natahovat to kdy se dají dohromady, ale na moc dílů už to nevidím.

Když tak v komentářích zanechte vaše dojmy. ;)