A co když tě miluji?

14. Kapitola

Z pohledu NamJoona:
Po dvou hodinách k nám přišel doktor s nic neříkajícím výrazem. Oba jsme se postavili. „Vy jste z rodiny Min Yoongiho?" „Ne pane jsme ze stejné společnosti." Doktor přikývl a pokračoval.

„Pacient Min Yoongi se právě probral. Vše proběhlo v pořádku. I když to byly opravdu silné prášky, jeho tělo se s tím celkem dobře popralo. Bohužel nemůžeme zaručit, že nenastanou komplikace." Díky bohu byl v pořádku. Ze srdce mi spadl obrovský balvan. „Můžeme ho vidět?" Zeptal jsem se s neskrývanou nadějí v hlase. Musel jsem se přesvědčit, že je opravdu v pořádku. „Ale samozřejmě. Pokoj 287, třetí podlaží." Usmál se na nás doktor. „Moc vám děkujeme." Já i Jin jsme se uklonili a šli do zmíněného patra.

Před pokojem 287 mě Jin chytl za ruku a zastavil se. „Nemůžu tam jít. Nedokážu se mu podívat do očí. Kdybych včera jen.." „Jine!" Přerušil jsem ho. „Za tohle se proboha neobviňuj. Vím, že ti na Yoongim hodně záleží, ale taky vím, že tohle nebyla tvá chyba." Jin mi pustil ruku a sklopil pohled. „Běž za ním, já za chvíli přijdu jen.." Jeho hlas byl rozechvělí. „Jine.." Chtěl jsem ho pohladit po tváři a utřít mu ty slzy, které znovu začaly téct, ale on mi ruku odrazil. „Jdi, hned přijdu." Usmál se a já zaklepal na Yoongiho nemocniční dveře a vešel dovnitř.

V pokoji byl sám. Ležel a koukal do stropu. Byl pořád pobledlý, ale už se netřásl. Přišel jsem blíž k jeho posteli a on ke mně zvedl pohled. „Namjoone.." Jeho hlas byl ochraptělý a unavený. „Jsem rád, že ses probral." Posadil jsem se na židli jedle jeho postele. „Já, nevím co říct. J-já.." Odvrátil zrak a já se k němu natáhl a dal mu pusu na nos. „Jsem tak kruci rád, že nejsi mrtvý. Co tě to napadlo? Bože měl jsem takový strach." Cítil jsem, jak mě slzy pálí v očích, ale teď jsem brečet nechtěl.

Yoongi se vytáhl do sedu a já ho chytil za ruku, na kterou jsem mu dal další pusu. „Namjoone.." Nestihl dokončit větu, když se otevřely dveře. Otočil jsem se, stál tam Jin se zarudlýma očima od breku, a když uviděl Yoongiho, jak tu sedí, znovu se rozbrečel.

Zavřel dveře a rozešel se k druhé straně postele. Sedl si na ni a přitáhl si ho do obětí. Suga vykulil oči, ale obětí mu opětoval. „V ž-žádném případě u-už to znovu n-nedělej. T-tak moc jsem se bál. A-ani nevíš co to p-pro mě bylo. Ne-nemůžu tě ztratit." Snažil se ze sebe dostat Jin, ale moc mu to přes vzlyky nešlo. Ale to co řekl, měl pravdu. Nevím, co bych bez něj dělal.

Jak Jin objímal Yoongiho, překvapivě mi to nevadilo. Vždy když se někdo jen dotkl Jina, tak mi vřela krev. A teď? Byl jsem pokojný. Byl to Suga a Jin a mě až teď došlo, že nemiluju Jina, ale že miluju oba. Znělo to divně, jak jsem mohl milovat dva? Nevím, ale život bez těch dvou by pro mě nebyl život.

Jin se od Yoongiho odtáhl. „Měl bys jít spát, pořád nevypadáš nejlíp." Usmál se Jin a jednou rukou mu procuchal vlasy, zatím co druhou si stíral slzy. „Moc se vám omlouvám. Já nechtěl, abyste si dělali starost." Yoongi se zatvářil provinile a pomalu si lehal zpátky. „Hlavně už to znovu nedělej. Yoongi vůbec si neuvědomuješ, co všechno pro mě znamenáš." Stiskl jsem mu pevněji ruku a on se lehce začervenal.

×××

Probudilo mě prohnutí postele, otevřel jsem oči a zjistil, že jsem usnul v nemocnici. Zvedl jsem hlavu z Yoongiho postele a protáhl se vsedě na židli. „P-promiň, ne-nechtěl jsem tě probudit. J-jen jsem se p-potřeboval ot-otočit." Přes jeho obličej přeběhla bolestná grimasa. „Jsi v pořádku? Bolí tě něco?" Vystrašeně jsem se zvedl a pomáhal mu, se dostat do polohy, která by mu vyhovovala. „Ne to nic není." Usmál se. Nebyl to ten bezstarostný úsměv, jako když se baví, byl to ten, kterým rád lidi klame o své pohodlnosti. „Yoongi co tě bolí? Mám zajít pro doktora? Hlavně mi neříkej, že ti nic není." „Nedělej si starosti, jen mě trochu bolí žaludek." S bolestnou grimasou se schoulil do klubíčka s pažemi obtočenými kolem břicha. „Bude to v poho-.." Ani jsem nečekal, až dořekne větu a vydal se pro pomoc doktora.

×××

Seděl jsem na jedné z židlí před Yoongiho nemocničním pokojem a zarytě hleděl do země. Proč? Proč se tohle musí dít zrovna nám? Slyšel jsem, jak se ke mně přibližují kroky. „Proč nejsi u Yoongiho?" Jinův hlas byl nejistý a já se naň bál podívat. „Nemůžeme tam hyung." Stále jsem svým pohledem hypnotizoval zem. „C-co se stalo?" Jinův hlas se trochu třásl. Sedl si vedle mě. Jeho ruku jsem pocítil na tváři. „Podívej se na mě." Zaprosil smutným hlasem.

Pomalu jsem mu pohlédl do očí. „D-dostal křeče do břicha, t-tak jsem šel pro doktora. Oni.. oni ho odvezli na vyšetření a pak.." Zhluboka jsem se nadechl. „A pak když ho sem přivezli, mi nic nechtěli říct, jen to že k němu nemůžeme." Hlavu jsem si položil do dlaní a snažil se zahnat slzy. „Hyung, mám strach."

Jin mě objal kolem ramen a šeptal mi do ucha uklidňující slova. Srdce se mi svíralo strachem. Proč nás k němu nepustí?

„Jak to vypadá s klukama?" Jin mě pustil a opřel se o zeď. „Hned jak budou moct, sem dorazí. Jinak děkuji, že jsi tu s ním byl." Zakroutil jsem hlavou. „Nechci ho už ani na chvíli opustit, ale místo toho sedím na chodbě a ani ho nemůžu vidět." „Bude to v pořádku. On musí být v pořádku." To už se Jinovi znovu kutálely slzy po tvářích. Vidět ho takhle smutného mě ničilo, vidět Sugu v křečích mě zabíjelo. Ale ani jednomu jsem nedokázal pomoct.

Uslyšel jsem odkašlání a tak jsem zvedl pohled. Stála tam mladá sestřička, ani jsem si nevšiml, kdy přišla. Hned jsem se postavil a uklonil spolu s Jinem. „Ehm.. výsledky pana Min Yoongiho nejsou nikterak špatné. Jeho tělo se pouze vypořádává s těmi prášky. Bude potřebovat teď hodně klidu, tak pokud to bude možné, přijďte až zítra, dnes vás k němu pustit nemůžeme."

Jin zaťal ruce v pěst a ublíženě se na sestřičku podíval. „Ale říkala jste, že je v pořádku, tak proč nemůžeme.." „Ano je v relativním pořádku, ale potřebuje klid." Přerušila Jina sestřička. „Prosím vás pusťte nás za ním. Nebudeme ho rušit, jen ho chceme vidět a být u něj." Padl na kolena Jin a podíval se psím kukučem. „Opravdu předpisy.." „Prosím vás, věřte nám, s námi mu bude lépe." Začal jsem škemrat i já. Sestřička se na nás nedůvěřivě podívala a pak přikývla. „Dobrá, ale pouze vy dva, nikdo další do pokoje pacienta nesmí." S Jinem jsme se na sebe s malým úsměvem podívali a vydali se k Yoongimu.

×××

Tak máme tu pondělí a sním další díl. Jak myslíte že to se Sugou nakonec dopadne, myslíte že se z toho dostane?

Na další díl se můžete těšit už zítra :)

Jinak doufám že se vám tenhle díl líbil. Moc děkuji za komentáře u minulého dílu jich bylo opravdu moc a jsem za ně ráda. Teda když nepočítám to skopnutí ze schodů. :D Moc děkuji a prosím pokračujte v komentování a dávejte vote ;)