A co když tě miluji?

2. kapitola

Z Pohledu NamJoona:
Vše co vidím, je jen černočerná tma, které se ale vůbec nebojím spíše naopak, uklidňuje mě. Najednou cítím na svém těle něčí ruce. Ruce nejsou zrovna malé, ale jsou jemné, velice příjemné a jsou snad po celém mém těle. Na své právě tváři ucítím lehce vlhké a příjemně měkké rty. Ten boží pocit z mé tváře přechází k bradě a pak na krk. Z úst se vynoří jazýček a začne přejíždět po mé pokožce a zanechává vlhké stopy, které v téhle tmě nejsou vidět. Tohle hýčkaní se mi líbí, je to tak dokonalá chvíle.

Rtíky, které zdobily můj krk, zmizely jen do té doby, než jsem je ucítil na svých rtech. Nejdřív skoro až neznatelně přejely po těch mých a pak se na mě vrhly plné vášně. Cítil jsem se, jak v sedmém nebi.

„Namjoone..." Šeptne vzrušený hlas. „Namjoone..." Počkat já tenhle hlas znám, ale odkud? Snažím se hlas si přiřadit k obličeji, ale v tomhle stavu mi to moc nejde. „Miluji tě... Opravdu..." Vím, že ten hlas slyším každý den... je.. je to... „Namjoone miluji tě." Bože vždyť to je Yoongi. Najednou uvidím jeho tvář v plné kráse s úžasně sladkým úsměvem.

Vzbudím se tak rychle, jakoby mě někdo polil studenou vodou. Panebože proč se mi sakra zdálo o Yoongim? Pochopil bych Jina, ale Yoongi? ... Bože musím být fakt přetaženej. A co to říkal? Že mě miluje? Ten tak. Klidně by se mohl rovnat ledové královně. I když v posledních dnech je jak sluníčko. Že to by byl důvod toho snu?

Podívám se na svůj budík, který oznamuje 3:12, zavřu oči a snažím se usnout, ale marně. Nemůžu přestat myslet na Yoongiho rty a na ty jeho slova. Byl to jen sen.. jen sen. Když už jsem si jistý, že neusnu, zvednu se a jdu do kuchyně v naději, že tam budě něco sladkého, po čem by se mi chtělo zase spát.

V kuchyni se přehrabuju nějakou chvíli, ne a ne najít něco, co bych s chutí zakousl. „Tam nic nenajdeš." Leknutím nadskočím a otočím se za hlasem. „Hyung to mi nedělej, opravdu jsem se lekl." Zamrmlám si pod imaginárními vousy.

Místností se rozlehne tichý lehce přidušený smích. „Promiň, to jsem opravdu nechtěl." Odpoví Jin s úšklebkem. „Nevypadáš na to, že bys toho litoval. A vůbec co tu děláš v tuhle hodinu?"

„Na to bych se mohl zeptat i já tebe, chceš udělat něco k jídlu?" Zeptá se a začne šmátrat v šuplatech. „Jestli nechceš péct čokoládovej dort, tak asi ani ne." Jin se zarazí a pohlédne na mě. „Od kdy jíš sladký a k tomu čokoládovej dort." Řekne, div mu brada nespadne na zem.

Začnu se k němu přibližovat, jak kočka za myší. Začne couvat dozadu, až narazí na linku a rukama se o ní opře. Když už jsem v blízkosti, že by se mezi nás ani papír nevešel, zvednu ruku k jeho obličeji. Vezmu jeho bradu mezi palec a ukazovák a donutím ho, aby se mi díval do očí. Lehce zrudne a já se usměji.

„Hyung ani nevíš, jak moc mám rád sladké, ale musí to být v tu správnou chvíli." Slyším, jak nahlas polkne a pak mu lehce přejedu rty po těch jeho. Trochu ztuhne, ale neodstrčí mě, tak polibek prohloubím. Jazykem mu přejedu po těch jeho dokonalých plných rtech, až potichu vzdychne do mých rtů. Ten zvuk mě probere a já si uvědomím, co dělám a rychle se od něj odtrhnu.

„Jine já... já se omlouvám... nevím co bych měl říct." Nedokážu se na něj podívat. Nejdřív ten sen s Yoongim a teď tady líbám Jina a jsem si jistý, že tohle sen není. Pomalu zvednu hlavu a střetnu se s pohledem Jina, který na mě jen vykuleně kouká. „Hyung opravdu nevím, co to do mě vjelo.."

„V pořádku..." Uslyším jeho slabé pípnutí. „Chci říct, že jsem tě měl odstrčit a ne si to užívat.. teda chtěl jsem říct a ne si to nechat líbit." Úplně zrudl a stal se ještě roztomilejším než jindy.

„Hyung, co kdybych řekl, že tě miluju." Řekl jsem skoro šeptem, ale tak aby to zároveň dobře slyšel. Zarazil se nad tím, co jsem řekl, pak se usmál s potěšením a možná i láskou v očích.

„Měl by sis jít lehnout Mone." Přijde ke mně, rozcuchá mi vlasy a skoro neznatelně mě pohladí po tváři. Pak odejde do svého pokoje. Bez jediného zhnuseného pohledu, bez odmítnutí, ale i bez přijmutí mých citů.