Fake Holidays (Book 2)

5. Další dobrodružství

*z Louisova pohledu*

Další ráno proběhlo standardně. Jannet se s Emmou vydaly na svah a já zůstal s Johnym na hotelu sám. Johny si doslova vydupal, abychom znovu šli do dětské herny, neboť tam byl ten jeho nový kamarád...

*z Harryho pohledu*

Dnes ráno jsem si dal na vzhledu opravdu záležet. Nevím, proč jsem byl tak dobře naladěn, ale celou dobu jsem si vy sprše zpíval a hvízdal. Ke všemu jsem si pořád dokola prozpěvoval monotónním tónem písničku „Oh Happy Day". Jedním pohybem ruky jsem si prohrábnul vlasy a mrkl na sebe do zrcadla. Na chodbě v hotelu jsem poté zdravil všechny hosty. Dokonce i tu neurvalou Karen z pokoje číslo 3, která si každou noc zapne rádio na plné pecky a tím probudí celé okolí.

„Dobré ráno, Karen. Jak jste se dnes vyspala?" švitořil jsem.

„Ále, dobré ráno, pane řediteli. Co to, že máte tak dobrou náladu po ránu?" divila se ta otravná ženská. Vlastně měla pravdu, neboť já jsem po ránu jinak vždy rozmrzelý natolik, že je lepší, se mi vyhýbat velkým obloukem.

„Já vám ani nevím, Karen," pokrčil jsem rameny s úsměvem, rozloučil se a namířil si to do kanceláře, kde na mě čekal stůl zasypaný fakturami.

Moje nálada začala pomalu klesat při pohledu na tu bílou kupu papírů a dopisů, která pomalu připomínala Mount Everest. Celé dopoledne jsem strávil ve své zatemnělé kanceláři připomínající vězení. S hlavou podepřenou o dlaň jsem pomalu usínal.

„Pane, už jste vybral datum na tu kampaň?" vtrhl mi do dveří Jerry, druhá pomocná ruka.

„Uh, ne, ještě jsem to nestihl," nadskočil jsem úlekem a usilovně mrkal, abych snad znovu neusnul.

„Vždyť jste to měl udělat včera odpoledne, pane," namítl.

„Byl jsem mimo funkci," odsekl jsem, byť jsem byl s Louisem.

„Aha no, a stihnete to dodělat do dneška?" podrbal se ve vlasech bezradně.

Věděl jsem, že je to jaksi důležité, ale na dnešek už jsem měl jiné plány...

Hned po obědě jsem se sebral hledat Louise. Chtěl jsem ho zase někam vytáhnout, a tak posunout náš vztah o další laťku výše. Pro dnešek jsem zvolil místní plovárnu. Bylo to spíše jako krytý bazén, kam chodili jen majitelé společností, nemovitostí a podobně, neboť normální občan by na to neměl finanční prostředky. Okolo bazénu obvykle chodily polonahé slečny s táckem, který obsahoval mističku s garnáty, nejrůznější koktejly, nebo šampaňské.

Louise jsem našel na první pokus. Byl na místě, na kterém jsem očekával. V dětské herně. Seděl shrbený v polstrovaném křesle. Bylo vidět, že usilovně přemýšlí nad tím, co napíše do laptopu na jeho klíně. Viděl jsem, jak se mu ze soustředění na čele rýsovala hluboká vráska. Lou nyní vypadal o mnohem starší. Když jsem si ho zpovzdálí tak prohlížel, došlo mi, jak moc se vzhledově změnil. Jediné věci, které se na něm prakticky nezměnily, byla jeho malý vzrůst a celková hubeňoučká postava. Dokonce i jeho manželka, Jannet, byla o stopu vyšší. Mně to ale nevadilo, ba naopak. Bylo to nehorázně rozkošné, jak moc byl malinký. Dále jsem si povšimnul jeho vlasů, nad kterými zřejmě neměl žádnou kontrolu, neboť mu neupraveně trčely do všech směrů. Trošku vypadal jako nějaký skřítek nebo nějaký bláznivý profesor. Celkově vypadal vyčerpaně a unaveně.