Fake Holidays (Book 2)

24. Cennější než všechen majetek.

*z Louisova pohledu*

Další ráno jsem se potichu vykradl z Harryho domu a namířil si to zpět do hotelu.

„Konečně jsem tě jednou zastihl," řekl jsem celý udýchaný, když jsem odchytl Jannet na chodbě. Zřejmě se zrovna chystala jít do města, ale neměl jsem v úmyslu ji pustit.

„Nemám chuť s tebou mluvit, Louisi. Jsi mi odpornej, jdi mi z cesty," zasyčela jedovatě, až jsem málem uposlechl.

„Podívej, chtěl bych si rozumně promluvit. Jsme přeci dospělí a můžeme se domluvit, ne?" chytil jsem ji za ramena a pokusil se ji usadit do koženého křesílka na recepci.

„Oč jde?" mlaskla otráveně a neochotně se posadila.

„Poslyš," sedl jsem si do křesla naproti a zvážněl, „nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo. Tím myslím, nechtěl jsem, abys na to přišla TAKHLE."

„Kdy jsi mi o tom chtěl říct, Louisi? Věděl jsi od samého začátku, co jsi se mnou chodil, že jsi teplej?" zakvílela a položila hlavu do dlaní zmučeně.

„Ne! Vlastně...možná jsem něco malinko tušil, ale uvědomil jsem si to až tady. Jannet, já tě mám fakt rád, jsi krásná žena, ale zasloužíš si někoho, kdo tě bude milovat tak, jak si právem zasloužíš," uchopil jsem její dlaně do mých a lehce je mnul.

„Já nevím, co si o tom všem myslet. Musíš mě pochopit a uznat, že to byl zkrátka...šok. Já tě miluju a ty...náš celý vztah byl založený na lži," rozvzlykala se, až se celá otřásala.

„Tohle neříkej, ano? Já tě chápu a dokážu si představit, jak se asi tak cítíš, ale nemyslíš, že bych si zasloužil i já trošku toho štěstí? S Harrym se máme rádi."

„Ty jsi samý já, já, já, ale přemýšlel si nad tím, co bude s dětmi?" otřela si nos hřbetem ruky s námahou.

„To jsem samozřejmě už promyslel. Johny odjede s tebou a až se Emma uzdraví, doprovodím ji domů, sbalím si věci a poté se sem znovu vrátím. Hodlám si je brát každý měsíc, pokud na to přistoupíš. Scházeli bychom se na půli cesty a brával bych je na různé výlety a podobně," básnil jsem o tom, jako bych to měl celé už roky promyšlené a to to přitom ze mě vyšlo z ničeho nic.

„Myslíš, že bych s tebou chtěla bojovat, když jsi právník?" ušklíbla se ironicky, „takže hádám, že od rozvodu to není daleko."

„Přesně o tom jsem chtěl s tebou taky mluvit..."

*z pohledu 3. osoby*

Jannet s Louisem nakonec dobře vyšla a dokonce se záhadným způsobem spřátelila i s Harrym. Jakmile Jannet s Johnym o pár dní později odletěla zpět do Londýna, celá situace jako by se projasnila. Louise už nic nestresovalo a jediná věc, která mu dělala vrásky, bylo Harryho nadměrné pracování, ale co by mu to vytýkal. Je rád, že může být po jeho boku.

O dva týdny později se i Emma konečně uzdravila a po nějakých těch rehabilitacích se postavila na nohu i bez berle a tudíž byla schopna cestování. Louis odletěl do Londýna s ní, předal ji budoucí ex-manželce a zrušil všechny pracovní podmínky, jež ho vázali k práci v Anglii. Soud kvůli rozvodu proběhl v Londýně, pak už si jen všichni v míru a souladu řekli sbohem. Louis byl dobrák od kosti, a tak se nehodlal zabývat nějakým dělením majetku a přenechal ho všechen své ex.

Na něj teď v Rakousku čeká daleko cennější majetek, který patřil jenom a jenom jemu...

*z Louisova pohledu*

Konečně! Jsem volný. Nikdy jsem se necítil lépe. Jako bych mohl roztáhnout křídla a odletět až do vesmíru, ale to bych byl daleko od svého přítele, což já tedy rozhodně nechci. Pohledem jsem sjel přerostlou budovu, která teď bude mým obydlím. Zhluboka jsem se nadechl toho alpského vzduchu a zavřel oči. Poprvé v životě jsem se cítil být doma. Můj domov byl tam, kde byl on.

Nesměle jsem zatáhl za kulatou pozlacenou kouli a otevřel vchodové dveře. Ihned mě ovála ta známá mixovaná vůně okvětních lístků sušené růže a vody po holení.

„Jsem doma!" houkl jsem do rozléhající se chodby. Moje ozvěna se odrážela od mramorové podlahy až ke stříbrným zrcadlům.

Než jsem se stačil rozkoukat a položit na zem všechny ty stotunová zavazadla, z obývacího pokoje vykoukla kudrnatá hlava. Byl ještě krásnější než před dvěma týdny, co jsem byl pryč. Místo pozdravu ke mně jen dlouhými kroky došel a vzal do náručí.

Po spoustě vřelých objetí a letmých polibků, mi konečně zašeptal do vlasů: „Chyběl jsi mi."

Zbytek večera jsme strávili na gauči pod vyhřátou dekou a já mu vyprávěl o rozvodovém řízení a všem, co jsem celou dobu v Londýně dělal. On hltal každé moje slovo. Doslova mi visel na rtech, a když jsem domluvit, tak mě něžně, ba procítěně políbil.

„Tak konečně patříš jenom mně," zašeptal a zkřížil naše prsty. Moc rád to dělával a smál se mi, jak mám krátké „prstíky".

„Jsem jenom tvůj a varuju tě, nehodlám se tě vzdát," položil jsem hlavu na jeho hruď a za poslouchání jeho tlukotu srdce, jsem pomalu usínal.

Byl jsem šťastný...

Ahoj, ahoj! Možná se divíte, proč 24. část přidávám ve čtvrtek, ale je to proto, že zítra nebudu mít moc čas a v sobotu jedu do Prahy na koncert Ellie G. a nechtěla jsem vás o to ochudit. :/ Doufám, že jsem splnila veškerá vaše očekávání, co se týče tohoto dílu ;) Už se nám to blíží, co? :O ale nebojte se, v následujících částích se toho stane víc, jak ve všech předešlých. MNĚ NEDOŠLA INSPIRACE! :D Okay, to by stačilo. Děkuji vám všem moc za přečtení, votes a komenty. Love you all, Adel.xx