Fake Holidays (Book 2)

15. - 16. S osobou, která mi zamotala hlavu před patnácti lety.

*Stále z Harryho pohledu*

„To máš vlastně pravdu!" rozjařil se.

„S tím by se dalo něco dělat. Ach Lou, ty jsi mě zachránil!" vrhl jsem se mu kolem krku přešťastně a svalil ho na podlahu. Laškovali jsme a váleli se po drahém perském koberci jako zamilovaní puberťáci, jimiž jsme už dávno nebyli.

„Neraduj se předčasně," zasmál se křečovitě, když jsem na něj nalehl, takže nemohl pořádně dýchat.

„Zvládneme to, určitě ano, ale počkat...to by znamenalo, že bys musel jít proti vlastní manželce," uvědomil jsem si vážně následky situace.

„Harry, musím o tom popřemýšlet o samotě, když dovolíš. Neřeknu ti svou odpověď hned," namotával kudrliny z mé ofiny jednu po druhé na svůj prťavý ukazováček a pohrával si s nimi.

„Nechvátám na tebe," ubezpečil jsem ho úsměvem, „dáš si něco na zahřátí? Jistě jsi promrzlý až na kost. Celý se třeseš."

„No, uznávám, že takový grog by bodnul," přiznal se.

„Jako by se stalo," zasalutoval jsem se smíchem, zvedl se ze země a namířil si to do prosvětlené kuchyně.

Slyšel jsem, jak se Louis s vyčerpaným heknutím žuchnul na mou sněhově bílou sedačku. Byl tak rozkošný.

Zatímco jsem postavil vodu na grog, přemýšlel jsem, jestli už se Louis rozhodl, že tu zůstane se mnou, nebo snad odjede s jeho rodinou? To vše se ukáže po soudu. Abych byl upřímný, tak si nemyslím, že by se Louis postavil proti vlastní ženě, která mu na svět přivedla dva potomky. Miluje ji. Je to zkrátka rodinný typ a rodinu by takhle nikdy neroztrhl. Na nic jsem se ho však ani nemusel vyptávat. Řekl mi to sám.

Když jsem do pokoje vešel a dlouhými kroky dokráčel až ke konferenčnímu stolku s podnosem na rukou, řekl: „Harry, přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekl, a myslím, že bych tu chtěl zůstat s tebou. Ještě nevím, jak to udělat, pořádně jsem to nepromyslel, ale jedno vím jistě. Nechci o tebe znovu přijít na dalších patnáct let, nebo hůř."

To mi vyrazilo dech. Tác jsem položil na stůl a přitulil se k němu.

„Tohle mi udělalo hroznou radost, Lou," zašeptal jsem mu do krku a pousmál se.

Byť z něj sálalo teplo, ba i horko a tváře měl celé rudé, zapředl: „Zahřej mě."

„S velkou radostí," mrkl jsem s lehce koketním přízvukem a přitáhl si ho k sobě.

Naše rty se najednou spojily v jedny a já si nemohl přát víc. Cítil jsem se být tak šťastný, tak naplněný, tak milován...

Trošku jsem se však zajíkl, když mi Lou začal bezděčně jezdit bříšky prstů po zádech a kroužit jimi okolo páteře na holé tělo. Ten se toho tedy rozhodně nebál. Bez jakýchkoli ostychů se vysoukal z promočeného kabátu a pleteného černého roláku, jež perfektně kontrastoval s jeho bledým obličejem. Nalehl jsem na něj lehce, takže nyní jsem pod sebou měl polonahého Louise. Bože, ta představa. Tentokrát jsem se už ale nemusel držet zpátky...

*z Louisova pohledu*

Obmotal jsem nohy okolo jeho pasu, ruce zkřížil za jeho krkem a držel se ho jako opička.

„Je čas," zašeptal jsem.

„Čas na co?" zeptal se nechápavě.

„Řekněme tomu, čas se poznat intenzivněji," mrkl na mě lišácky.