Fake Holidays (Book 2)

4. Celodenní akce na jednu hodinu

*z Louisova pohledu*

První den na svahu proběhl přímo ukázkově. Sluníčko nám jasně dávalo najevo, kdo je tu pánem a ukazovalo se ve své největší kráse. Ve vzduchu byl cítit ten studený a štiplavý mráz, který nám ošlehával tváře jako bičem, když jsme sjížděli svah.

No, abych byl upřímný, já si tak dobře nezalyžoval. Strávil jsem půlku dne s Johnym v lyžařské školce. Musím říct, ta paní instruktorka musela mít nervy ze železa a trpělivosti na rozdávání, protože to co tam předváděl, bylo nevídané. Pobaveně jsem je pozoroval zpovzdálí a přitom „nenápadně" pracoval na svém telefonu. Nemohl jsem si dovolit něco zameškat, obzvlášť ne v tomto uspěchaném období roku. Jannet s Emmou lyžovaly na střední sjezdovce a každou hodinu se za námi jezdily podívat, a tak jsem vždy blesku rychle zastrčil mobil zpět do kapsy. Jannet nechtěla, abych pracoval na dovolené, ale ona neví, jaké to je, být v neustálém presu a nátlaku.

„Jak si to užíváte, holky?" zeptal jsem se úsměvem, zatímco jsem Emmě naléval horký čaj z nerezové termosky.

„Je to tu super, tati! A jak to jde Johnymu?" otázala se Emma a pochybovačně se podívala směrem k Johnymu, který se zrovna pokoušel vyškrábat na nohy. Oblečení už měl celé promočené a tváře rudé. Bylo vidět, že se snaží, ale zkrátka na to nebyl.

„Tati, mě to nebaví," prozradil mi a protáhl obličej smutně, když jsme byli zpět na pokoji v hotelu jen my dva.

„Ale Johny, to se naučíš, neboj. Já to kdysi taky neuměl," utěšoval jsem ho.

„Zítra už nechci lyžovat," založil si ruce na prsou rezolutně a vyšpulil spodní ret na znak vzdoru. Tohle měl bohužel po mně. Paličatost a umíněnost.

„Co s tebou mám dělat?" povzdechl jsem si bezradně.

Do pokoje najednou vtrhla Jannet a začala mi vykládat, jak tu mají nádhernou veřejnou toaletu s malými mýdly.

„Jannet," přerušil jsem ji, „Johny už zítra nechce na svah. Nebaví ho to, a tak mě napadlo, že bych s ním mohl zůstat na hotelu. Nebude mi to vadit. Můžu s ním chodit bobovat na kopec za hotel."

„Broučku, je to pravda?" vydechla nevěřícně a podívala se na Johnyho. Řekl bych, že se jí Johny trošku bojí.

Udělal krok zpět a zakoktal se sklopeným pohledem jako spráskaný pes: „Promiň, mami."

„Tak dobrá tedy, zůstaneš na hotelu spolu s tatínkem," rozhodla, „nebude ti to vadit, Louisi?"

„Vůbec ne," řekl jsem až moc přesvědčivě, neboť budu moct alespoň v klidu pracovat.

Další den proběhl tak, jak jsme řekli. Jannet s Emmou odešly brzo ráno a my měli celý den pro sebe.

„Tak co budeme dělat, chlape?" pocuchal jsem mu vlasy.

„Já bych šel do herny!" řekl nadšeně.

Odvedl jsem ho tedy ho herny, kde si hrál spolu s ostatními dětmi v kuličkovém bazénku. (ten jsem milovala :D)

Zrovna když jsem si projížděl staré emaily, někdo mi poklepal na rameno.

„Smím?" ozval se ze shora drsný zastřený hlas, až mi z toho přejel mráz po zádech.

„Mhhh," zamručel jsem jen. Věděl jsem, že to je Harry.

„Jak dlouho tu už sedíš?" zeptal se pobaveně při pohledu na mě.