Pokračování příběhu Fake Holidays.
Povídka o dvou nyní už dospělých mužích žijících konzervativní život. Jak je možné, že se kdysi potkali před patnácti lety na stejném místě? Rozpomenou se na jejich románek a starou lásku? Bude jim jejich nynější ž...
Byl to ten nejpohádkověji strávený večer. Po celou dobu se mi na párty věnoval a nezpustil ze mě oka. Stále se mě vyptával, zdali mi něco nechybí, nebo mi snad není chladno. Cestou domů přese mě přehodil jeho sako, protože jsem se klepal zimou a to jsem před ním nezatloukl.
„Bylo to moc fajn," vydechl jsem šťastně, když jsem ze sebe konečně stáhnul ty příliš těsné lakovky, které jsem ze srdce nenáviděl.
„To teda bylo," usmál se Harry vřele, „dáš si trochu šampaňského?"
„No, já nevím, jestli bych ještě měl. Už teď mi brní hlava od všech těch koktejlů," nikdy jsem nebyl nějak extra zvlášť zvyklý na alkohol. Stačilo mi pár drinků a hlava se mi motala o sto šest. Zato Harry do sebe kopal jednoho tvrdého panáka za sebou a nic to s ním nedělalo.
„Když si nedáš ty, tak já teda ale jo!" zazubil se a odešel do vedlejší místnosti.
Já se mezitím svalil na měkoučkou postel a hlasitě vydechl nad úlevou a svobodou, že už se nemusím škrtit v té otravné kravatě. Byla mi dlouhá chvíle, a tak jsem chňapnul po ovladači a pustil televizi. Zorničky v oku se mi rozšířily, když se na obrazovce hýbal obrázek prezidenta, který horlivě gestikuloval do náruživé debaty. Když moje uši zachytily zvukovou frekvenci, říkajíc „homosexuál" a „svatba" a také „povoluje se", začal jsem skákat po posteli a nadšeně pištět.
„Harry, Harry, Harry!!! Neuvěříš, co se právě stalo!" halekal jsem.
„Co?" přiběhl celý udýchaný.
„Prezident to schválil," zašeptal jsem jen a vrhl se mu kolem krku.
Harry tomu zprvu nemohl vůbec uvěřit, ale poté se mnou začal mávat ve vzduchu a radostně s námi žuchnul do peřin.
„Všechno nám to vyjde, lásko," zamumlal spokojeně a pomalu mi začal rozepínat knoflíčky od příliš těsné košile...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebudu to zavádět do exaktních detailů, ale líbánky byly kouzelné, byť jsme museli už při brzkých ranních hodinách neochotně vstávat do práce – tentokrát už jako pán a pán Tomlinsonovi. Jako by nám to všechno šlo najednou lépe od ruky, jako by se na nás celý svět shora usmíval...
Dny plynuly, práce přibývalo a dny do adopce se blížily.
„Harry, dneska se k nám přijde podívat ta sociální pracovnice a já asi nebudu doma. Musím dělat přesčas, zvládneš to?" spoléhal jsem na něj, přičemž jsem ukusoval ze své studené večeře a nepřítomně koukal na televizi.
„Cože? Ne, s tím jsem rozhodně nepočítal! Mám pracovní meeting, vzpomínáš?" zakroutil rezolutně hlavou v nesouhlase.
„Ale domluvili jsme se! Dovol mi připomenout, že ty jsi byl ten prvotní důvod, proč se tohle všechno děje," ohradil jsem se na něj.
