Fake Holidays (Book 2)

25. Pracovní oběd.

*z pohledu 3. osoby*

Vše bylo tak, jak to má být. Louis s Harrym konečně našli své štěstí, ale nebojte se, to ještě zdaleka není konec! Harry Louisovi velkoryse nabídl práci u něj v hotelu a mohli být tak po boku toho druhé dvacet čtyři hodin denně. Mělo to i jisté výhody...

*z Louisova pohledu*

„Ťuk, ťuk, je tu pan ředitel?" zašvitořil jsem. Byl jsem zrovna dobře naladěný a už od rána jsem si prozpěvoval.

 Asi to bylo tím, že jsme měli jít s Harrym na společný oběd po dlouhé době. V práci se zas tak moc nevídáme a doma je to něco jiného. Harry byl hotový workoholik, a jakmile jsme přišli domů, zasedl k notebooku a pracoval klidně pět hodin v kuse, jako by toho v práci neměl dost. Někdy to bylo až k nevydržení, ale věřím, že dneškem se to změní, protože Harry tvrdil, že je to důležité pro nás pro oba.

 Abych se také vyjádřil k našemu vztahu. Myslím si, že by nám to nemohlo klapat lépe. Když jsem Harryho vytáhnul z domu, o víkendu jsme si obvykle užívali romantickou procházku Národním parkem a společně počítali, kolik na rybníce zrovna plave kachen a labutí. Někdy jsme byli i tak štědří a nakrmili je zbytkem okoralé bagety. Tvořili jsme pár zhruba půl roku a já se cítil být čím dál tím zoufaleji zamilovaný.

Nemluvě o těch drobnostech, který pro mě dělal. Dokázal mi na ústech vykouzlit úsměv hned v nekřesťansky brzkých hodinách, kdy mi donesl podnos s kávou a snídaní až do postele, k tomu přiložil nějakou tu květinu a jako bonus jsem dostal polibek do vlasů. Byl jsem jím tak zhýčkaný, že si už jen zřídka dokážu představit svůj předchozí způsob života. Neříkám, že jsem se svými potomky nestýkal, to ne. Vídali jsme se každý měsíc a scházeli se na půli cesty. Harryho si oba dva zamilovali a neměli žádné námitky ohledně mé volby. Jannet se podle všeho taky vedlo dobře – začala chodit s mým bývalým spolužákem ze střední, o kterém lidi zprvu tvrdili, že je gay. Ironie osudu.

Ale to jsem trošku odbočil. Chtěl jsem říct, že jsme s Harrym už půl roku a lidé si pomalu začali zvykat. Nadále si na nás neukazovali prsty, čelist jim nespadala k zemi kdykoli jsme se s Harrym líbali na veřejnosti, ani si mezi sebou nic nešuškali, když jsem se k Harrymu lísal. Byla to neuvěřitelná úleva, byť to bylo trošku zvláštní, cítit se být akceptovaný a respektovaný. Už jsem se nebál chňapnout po Harryho ruce, když mi moje vlastní dlaň mrzla, nebo jsem se ho jen chtěl dotknout. Dokonce se to rozkřiklo i mezi lidmi a hotel tím získal na větší popularitě, což není na škodu, že?

„Pan ředitel tu je," usmál se Harry zpoza svých pracovních brýlí a odstrčil se od stolu na kolečkovém křesle.

„Můžeme? Pokud to teda platí," znejistil jsem s obavami.

„To víš, že to platí, lásko!" řekl s lehkým dotčením v obličeji.

Pomohl jsem mu obléct se do kabátu a vyrazili jsme.

„Přeji hezké odpoledne, pane Styles a vám taky, pane Tomlinson," usmála se na nás vřele Jane, nová recepční, zrovna když jsme ji minuli, držíc se za ruce.

„Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptal jsem se nedočkavě, jakmile jsme opustili vstupní dveře hotelu Kotva.

„Nebuď tak nedočkavý, Lou," zavrtěl hlavou Harry a posléze se zašklebil. Nebyl to žádný zlomyslný škleb, ale spíš ten vzrušený a natěšený, což mě ještě víc znepokojovalo.

Vrtalo mi hlavou, co mi chce tak důležitého a závratného sdělit. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení, jak jsem byl celý znervóznělý, ale abych neurazil, tak jsem si objednal lehký ovocný salát. Zato Harry měl podle všeho hlad jako vlk. Pěkně se rozšoupnul – dal si tři chody a šampaňské na zapití. Muselo to být opravdu něco výjimečného.

„Eh, promiň, ale my něco slavíme?" zeptal jsem se opatrně, protože jsem se bál, že jsem třeba zameškal naše výročí nebo snad narozeniny?! To ne.

„Lou, pamatuješ, jak jsme byli před týdnem na hřišti s Emmou a Johnym?"

*vzpomínka*

„Přísahám, že tentokrát ji nespustím z oka!" sliboval Harry kontinuálně, když ho Emma táhla k houpačkám.

Znovu jsem se na ně tři tak zasněně podíval. Byl to nádherný pohled vidět tři nejdůležitější osoby ve svém životě pospolu. Cítil jsem, jako bychom byli jedna celistvá rodina. Myslím si, že zrovna Emmě s Johnym by bylo úplně ukradené, kdyby měli dva tatínky. Ale co by tomu řekli ostatní...

„Ano, vzpomínám si, proč?" zakousl jsem se do křupavého toastu a zpozornil.

„Víš, dlouho jsem o tom přemýšlel a...strašně rád bych s tebou měl rodinu," vypravil se sebe a celý zářil.

Toast jako by se mi zadrhnul v krku a já se rozkuckal: „Co jsi to říkal?"

„Copak ty se mnou nechceš mít rodinu, Lou? Já tě miluju a vypadá to, že nám vztah ještě nějaký ten pátek vydrží," zakřenil se, „a taky vím, jak moc máš rád děti, ale já chci taky kousek štěstí."

„Jen jsi mě trošku zaskočil. Jak dlouho už nad tím přemýšlíš?" nemohl jsem uvěřit svým uším a popravdě jsem nevěděl, jak reagovat. Ani v mých nejniternějších snech by mě nenapadlo, že tohle Harry někdy řekne.

„Od té doby, co jsme se začali scházet s Emmou a Johnym. Ukradli mé srdce a minule mi Johny omylem řekl „tati" a mně se to strašně zalíbilo. Chtěl bych, aby mě tak někdo nazýval furt," zamumlal o něco tišeji.

„Nevěděl jsem, že chceš děti, Hazz," nahnul jsem se k němu přes stůl a pevně ho obejmul, „moc rád bych s tebou měl rodinu."

Ahoj, ahoj! Tak tady je 25. část. Je napsaná trošku jiným stylem, než jste zvyklí, tak snad mi nebude mít za zlé, že jsem to trošku obměnila. ;) Jinak doufám, že souhlasíte s Larry potomkem! :P Příběh se nám rychlostí světla blíží ke konci. Jen si mnozí z vás budou asi představovat jiný konec... Love you all, Adel.xx

Btw. Co si myslíte o „Louisovým" potomkovi, Freddiem? Já si prostě myslím, že není jeho. Celá tahle maškaráda je podivná, a dokud to nevyroste a nebude to mít Louisovy vlohy a podobu, neuvěřím. :P #TrueLarrie :'D