Fake Holidays (Book 2)

14. Nějaká protekce?

(na obrázku můžete vidět hotel Kotva s horami v pozadí.) 

*z Harryho pohledu*

„Ale paní Tomlinsonová! Nemusíte to dělat. Ujišťuji vás, že to byla nehoda, která se už v životě nebude víckrát opakovat. Přísahám!" volal jsem za ní přes chodbu zoufale, ale neposlouchala mě. Do toho na mě hrozila svým tlustým nechutným prstem zlá sestra, abych se ztišil.

Co mám sakra dělat? Manželka mého „milence" mě chce zažalovat?

Marně jsem ji žádal, ba i žebral, posílal jí na pokoj prosebné dopisy a květiny, aby to nedělala. Musel jsem na to jít přes Louise...

„Louisi?" vyrušil jsem ho ze čtení jednoho středečního odpoledne – tři dny po incidentu.

„Hm?" zahučel, ale nenamáhal se zvednout hlavu od očividně zajímavého článku.

„Jannet na mě podala žalobu," zamumlal jsem.

Louis jakoby strnul. Zbělal. Vypadal nyní jako jedna z výstavních soch ve světových galeriích a jeho obličej připomínal bílou keramiku, ze které byly sochy uplácány.

„Cože?" zaklepal hlavou a podíval se na mě nechápavě, jako by mě přeslechnul.

„Jannet mě žene k soudu za to, co jsem způsobil," zopakoval jsem větu trpělivě, byť to pro mě nebylo jednoduché.

„Proč by to dělala? Řekl jsem jí, že...-" zaseknul se uprostřed věty. Teprve nyní mu to docvaklo, „Harry, ty ses přiznal?!"

„Ano, musel jsem. Nebylo by to správné a nemohl bych žít s faktem, že mě kryješ. Musel jsi vědět, že to udělám," pohlédl jsem na něj se zoufalým výrazem.

On si jen hlasitě povzdechnul: „Přesně tohohle jsem se obával. Ona je na děti dost háklivá, víš? Harry, dělal jsem to pro tvé dobro. Udělal jsi pěknou kravinu, když jsi jí to pověděl."

„To už jsem taky zjistil," ušklíbl jsem ironicky.

„Co budeme ale dělat? Nedopustím, abys měl kvůli mně nějaké potíže. Celé to vzniklo mou nezodpovědností. Měl jsem si stanovit priority. Harry, jedeme v tom spolu," pohlédl mi do očí.

„Napadlo mě, že bys mohl s Jannet promluvit. Na tebe určitě dá,"

„Dobrá, zkusím to," zvedl se ze židle, sehnul se ještě, jako by snad něco zapomněl, ale on mě políbil na čelo, letmo se usmál a rychle odcupital pryč.

Samozřejmě nezapomněl při tom odchodu pořádně vrtět prdelkou, jak ten mě štve.

Abych se také vyjádřil k mému vztahu s Louisem, myslím si, že nám to v celku klape. Je však pravda, že je dost plachý a já nejsem zrovna ten typ muže, co si potrpí na dlouhé romantické procházky po pláži s výhledem na západ slunce. Mám rád akci, vzrušení a adrenalin, který jsem však nedostával. Řeknu to narovinu. S Louisem jsme spolu ještě ani jednou nespali a přiznám se, že nehledě na všechno tohle dění, mě to ubíjelo. Měl jsem tu potřebu mu ukázat své fyzické „schopnosti", ale především chtíč, který ve mně přebýval a lásku. Louis byl hodně krotký, stydlivý a odtažitý a já se to snažil akceptovat, ale jsem přeci jen člověk a ne stroj. A takový ty sentimentální žvásty „jen čas ti sám poví" jsem fakt nesnášel. Moc dobře jsem si uvědomoval, jakou bolest jsem Louisovi způsobil v minulosti, a proto jsem to nechtěl opakovat, aby viděl, že jsem se změnil. No tak, Harolde, kurva, nemysli na sebe a svoji nadrženost, když máš tolik starostí. Ok, soustřeď se. Teď to musí všechno klapnout, a když to vyjde, postarám se, aby Emmě zařídili kvalitní převoz do Londýna, aby se jí nic nestalo a Jannet odjela s ní a já ji tak už nikdy nemusel vidět. Louis to zvládne...