On our own

10. Část

,,Večeře byla vynikající Corrine." Pochválím jí večeři. Dojídala jsem svou třetí porci fajitas.

,,Jsem ráda, že ti chutná. Jsem také rada, že jsi našla práci zde na ranči. Serenity mi řekla, že jsi velmi užitečná s koňmi, a že s chatou děláš zázraky." Řekne.

,,Oh, děkuji. Ale nebyla bych to všechno schopná udělat bez Serenity, byla skvělá když mi pomáhala s uklízením chaty."

Po celou dobu konverzaci se Serenity do tváří vháněla červeň víc a víc.

,,No, byla to zábava, ale raději začnu mít nádobí." Řekne Corrine, vstane od stolu a zmizí v kuchyni.

,,Hey Serenity? Jestli budeš chtít, můžeš dnes v noci se mnou zůstat v chatce." Nabídnu jí.

,,Jako přespat?"

,,Jo. Jen, že je to pro mě opravdu divné být tam sama v noci."

,,Jasně, zní to zábavně."

,,Okey, sejdeme se tam až budeš chtít a dojdeš si pro oblečení a věci." Řekla jsem a s tím jsem odešla směrem k mé chatě.

--------------

Převlíkla jsem se do jednoho z mých dvou nových pyžam a zrovna jsem sedím na černém sedacím vaku, když uslyším zaťukání na dveře.

,,Pojď dál," zavolám.

Serenity vstoupí a odloží tašku. Pak přijde ke mě a sedne si na druhý sedací vak vedle mě.

Zapne televizi, hned tam naskočí televizní zprávy. Jsou to dopravní zprávy, které jsou trochu nudné, protože nemám auto. V levém rohu obrazovky je malá fotka dívky s blonďatými vlasy a modrýma očima. Ta fotka je zastaralá, možná dva, tři roky stará, poznavám tu dívku - konec konců, není těžké rozpoznat svoji vlastní tvář.

Titulek pod fotkou zní 'Nezvěstná od 14. Března. Jmenuje se Taylor, věk 16. Pokud jí uvidíte, nahlašte to policii.'

Můj bože, nenech to uvidět Serenity. Prosim, prosím, prosím.

,,Nemám ráda zprávy, jsou vždy tak negativní." Vyhrknu, doufajíc že změní kanál.

,,Hey, to je zvláštní - Ta holka se jmenuje Taylor a vypadá téměř přesně stejně jako t-" podívá se na mě s vykulenýma očima a klopýtá zpět.

,,Ó. Můj. Bože."

,,Nech mě to vysvětlit," Prosím. Jen na mě zírá, ale nerozběhne se ječíc z chaty, tak začnu mluvit. A já jí vysypu VŠECHNO.

-------------

,,Nikomu to neřekneš, že jo?" Zeptám se.

,,Samozřejmě že ne - Měla jsem to štěstí, že jsem se vyhla pěstounskému systému, a nechci tě tam vrátit zpátky."

,,Je to skvělý pocit, že si to nemusím nechávat jen pro sebe. Je to jako břímě na mých ramenech." Řekla jsem spíš pro sebe.

,,Řekni mi víc o tom klukovi, Carterovi." Žádá, očekává všechny 'choulostivé informace'.

,,Nevím kde začít. On je jen - já nevím. Je skvělý. Moc mi chybí. A je tu jedna věc, kterou jsem ti neřekla - včera jsem mu volala."

,,Co?!?!?"

,,Volala jsem mu! Chvíli jsme spolu mluvili a ?. Neřekla jsem mu kde jsem, ale řekla jsem mu, že jsem v pořádku. Že mám místo, kde můžu zůstat a práci.

Koukala na mě malinko zklamaně, že pro ní nemám nic šťavnatějšího, ale já jsem jen pokrčila rameny.

,,No, jsem unavená a zítra musíme zase brzo vstávat. Takže dobrou noc." Řeknu.

,,Dobrou. A Tay? Jsem ráda, že jsi mi to řekla." Odpoví.

,,No, neměla jsem moc na výběr." Směju se. Ale pak mnohem vážnějším tónem dodám. ,,Já taky."

Dnes nemám co ke kapitolce dodat takže Dobrou noc ;) a užijte si zítřejší volno :D.