On our own

29. Část

V okamžiku kdy se otevřou dveře, je Beau u mých nohou, šťastně okolo nich krouží a štěká. Usměju se, skloním se a pohladím ho. Je hezké ho vidět znova a rozhodně si mě pořád pamatuje.

Jiný pes se ke mě opatrně blíží - je to kolie. Mlhavě si pamatuji, že mi o ní Carter říkal když jsme se poprvé potkali. Ale byla s jeho rodičemi na té aukci, takže jsem jí nikdy doopravdy nepotkala a nějak se mi nedaří vzpomenout si na její jméno.

,,Kdo je tohle, Cartere?" Zeptám se ho, ukazujíc na kolii.

,,Chloe" zašeptá. Celé mé tělo ztuhne při vyslovení toho jména, vzpomínky na Chloe snažící se mě zabít, proudí zpět do mé paměti. ,,Její jméno je Chloe,"

Je těžké uvěřit, že dvě stvoření mohou mít stejné jméno a být tak odlišné.

,,Oh," je vše co se mi podaří zamumlat.

Vstoupíme do obýváku, a moje oči se upnou na pár sedící na gauči - Carterovi rodiče.

Jeho matka, je docela hezká brunetka. Vypadá jako že jí je okolo 40 a je o trochu vyšší než já.

Jeho táta má uhlově černé vlasy a přísné zelené oči. Je vysoký, jako Carter, a vypadá, že je trochu starší než  jeho žena.

,,Taylor, jsem ráda, že tě konečně poznávám." Šťastně mě zdraví jeho matka. 

Je těžké uvěřit, že jsem je neviděla za ty dny, které jsem tu již strávila. Ale tu noc co jsme sem s Carterem přijeli, jsem zrovna spala, když jsme sem dorazili, takže mě Carter odnesl do jeho pokoje a nechal mě spát. On sám spal na gauči a přinášel mi jídlo.

,,Také vás ráda poznávám," odpovím a sednu si na menší pohovku. Carter si rychle sedne vedle mě a pomalu mi obmotává ruku okolo mého pasu.

Chvíli sedíme v trapném tichu, dokud v kuchyni nezazvoní časovač (takový ten "budíček" na vaření - nastavíte ho aby jste nemuseli hlídat neustále čas, za jak dlouho už bude jídlo hotové, nevím jak to pojmenovat).

,,To bude večeře," řekne Carterova máma.

-----------------

Dojedla jsem svou třetí porci dušeného masa, šťastná, že mám zase pro jednou doma vařené jídlo. Jedla jsem v poslední době jen polívky a těstoviny a věci, které jdou snadno uvařit . Hlavně proto, že jídlo mi dával Carter.

,,Večeře byla vynikající," Pochválím jí, a odstrčím talíř, symbolizujíc tím, že jsem plná. 

,,Jsem ráda, že ti chutnalo," Odpoví sladce Carterova máma.

,,Takže, vy dva jste znali mí rodiče, že?" Zeptám se příležitostně.

,,Ano, byli jsme dobří přátelé" odpoví Carterův táta, poprvé promlouvajíc. ,,Vždycky nám pomáhali zachraňovat a s vystavovat koně, vždy získali koně jako první. Tví rodiče jsou skvělý lidé."

,,Byli to skvělý lidé," Potichu si mumlám pro sebe, musím si připomínat, že jsou mrtví. Carterova máma otevře pusu, aby něco řekla, když někdo třikrát rychle zaklepe na dveře.

,,Jdu tam," Řekne a stoupne si. 

Vyjde z jídelny k domovním dveřím. Slyším jak se otevřou dveře a zuřivé šeptání, ale nemohu zachytit celá slova.

A pak do pokoje vstoupí policajt.

,,Taylor? Jsi zatčena," řekne a táhne mě od stolu, nasazujíc mi pouta.

,,Máš právo nevypovídat - cokoliv řekneš může být použito proti tobě u soudu." Pořád mluvil, ale já ho neposlouchala. Moje oči byli upřené na Cartera. Hledala jsem v jeho očích jakési ujištění, ale vypadal stejně vyděšeně jako já.

Policajt mě začal brát do policejního auta. Uviděla jsem přepravník a lidi zkoušející do něj Ezhna naložit. Bojoval tvrdě, tahal za provazy, kterými ho ti lidé držely.

Rozhodla jsem se něco udělat. Nestarám se o sebe - v této chvíli je mojí jedinou starostí na světě ochránit Ezhna. Ráda půjdu do vězení, tak dlouho dokud bude v pořádku. 

A tak jsem ...

Tak tohle jsem opravdu nečekala, je mi jasné že to asi nikdo z vás, ale jelikož je to opravdu napínavé tak už jdu makat na dalším dílu ;) :).