On our own

30. Část

Shrnutí:

Policajt mě začal strkat do policejního auta. Uviděla jsem přepravník a lidi zkoušející do něj Ezhna naložit. Bojoval tvrdě, tahal za provazy, kterými ho ti lidé držely. Rozhodla jsem se něco udělat. Nestarala jsem se o sebe - v této chvíli je mojí jedinou starostí na světě ochránit Ezhna. Ráda půjdu do vězení, na tak dlouho dokud bude v pořádku. 

-----------

Odtáhnu ruce od policajta,  zastihnu ho tak nepřipraveného. Pak co nejrychleji běžím k místu kde je Ezhno a v podstatě jsem začnu napadat lidi, kteří se pokoušejí Ezhna naložit. Jednoho muže nakopnu do holeně, a loktem ho udeřím do žaludku, kvůli čemuž upustí lano které držel. Ezhno uvidí, že se mu snažím pomoct a začne bojovat ještě víc.

Nakopnu nějakého muže do zadní části kolena, takže se podlomí v kolenou a spadne.

A to je všechno co potřebuje. Ezhno se vyprostí a běží pryč. Ale zastaví se, a podívá se na mě.

,,Jdi" řvu a pokouším se potlačit slzy, neúspěšně. ,,Běž, Ezhno! Běž!"

Ještě jednou se na mě podívá a vyrazí v plné rychlosti do lesa.

Ztratím rovnováhu a klesnu zpět na prašnou zem. Moje ramena se začínají třást, jak vzlykám. Nemůžu si ani utírat slzy, kvůli poutům, ale o to se nestarám. 

Policajt mě dožene a nadává si pod vousy, když Ezhnova silueta mizí v lese. 

,,Nikdy se nevracej," šeptám i když vím že mě neslyší, ,,nikdy"

------------

Všechno je rozmazané. Přes slzy nic nevidím. Ale vím, že se pohybuji. Myslím, že mě dali do policejního auta ... Ano jsem v policejním autě. 

Policajt  něco vykřikuje. Slyším jeho slova, ale moje mysl je nemůže pochopit.

Zkusím se soustředit, potřebuji se soustředit. Dej se dohromady Taylor. Potřebuješ být ve střehu, aby jsi se dostala z téhle šlamastyky. Nahrbím záda a setřu si slzy o rameno.

,, ... máš celý svůj život před sebou a teď ho házíš za hlavu. Mohla jsi být něco Taylor, ale udělal jsi hloupé rozhodnutí a .." Policajt mluvil dál a dál a dál. Studovala jsem jeho obličej - už jsem ho viděla. Kde jsme ho už předtím viděla?

A pak my to dojde - on je ten policajt co mě našel na verandě, když mí rodiče zemřeli.

,,Pane Bože," zalapám po dechu, ,,Strážník Peters," 

To bylo jeho jméno. Teď se mi to všechno vrací. Dny po tom co mí rodiče zemřeli jsou rozmazané, takže si z nich opravdu moc nepamatuji. Ale teď .... si vzpomínám.

Strážník Peters mě hlídal, dokud mě neumístili do dětského domova. V podstatě jsem žila na policejní stanici až do mých prvních pěstounů. Strážník Peters byl vždy tam, ujišťoval se, že jsem v pořádku. Tedy tak v pořádku jak jen jsem mohla být po tom co jsem ztratila své rodiče.

,,Ano," odpoví, ,,Počkat, vždyť jsem ti neřekl jak se jmenuji, jak to víš?"

,,Wow, myslela jsem si že vy si mě budete pamatovat" zamumlám, ,,Žila jsem v Oakvillu, moji rodiče zemřeli při záplavě. Bylo mi 6 let. Říká vám něco z toho."

Jeho čelist poklesne jakmile si to spojí.

,,Taylor? No, určitě jsi se dostala do hodně problémů." potlačuje smích.

,,Jo, když už jsem u toho ... Mohla bych potřebovat vaší pomoc."

,,Chápu tě Taylor, ale nenechám tě jít - Je to proti zákonu a já nechci jít v blízké době do vězení."

,,O to vás nežádám! Vím, že nejsem nejlepším příkladem vzorového dítěte, ale mám i své meze." vykřiknu, ,,Ne, já od vás žádám jen pár laskavostí. Slibuji, že to není nic proti zákoného."

Zamyšleně si  povzdychnul a odpověděl, ,,Co máš na mysli?"

Usmála jsem se pro sebe, jsem ráda že mám spojence.

---------------

Dostali jsme se na policejní stanici a strážník Peter mě zavedl dovnitř, tentokrát držel má zápěstí pevněji než posledně.

Ne, že by potřeboval - Nebudu se pokoušet o útěk se všemi policisty kolem. Nejsem blbá.

Dal mě do prázdné cely. To byla jedna z laskavostí o které jsem ho žádala. Můžete mi to vyčítat? Nejsem příliš nadšená při myšlence, že bych byla  v cele se Stabby Joem.

Pak mě tu nechal samotnou a zamkl za sebou dveře. Sednula jsem si do tureckého sedu na studenou, betonovou podlahu.

Nikdy jsem si nemyslela, že bych skončila zde. Chci říct, že jsem věděla že útěk má svá rizika, ale nemyslela jsem si, že mě někdy chytí. 

Mohou mě dát do vězení? Je mi teprve 16.

Počkat .. Kruci. Je mi 17. Měla jsem narozeniny, když jsem byla na cestě, po tom co jsem opustila Carterův dům. Nemůžu uvěřit, že jsem zapomněla na svoje narozeniny a přišla jsem na to až teď. To je prostě ubohé, že?

Proberu se ze svých podivných, nekonvenčních myšlenek, když venku uslyším rozruch, takže si raději stoupnu na nohy.

,,Řekl jsem, že tam nemůžeš jít" řve policajt.

A to je, když uvidím někoho kdo udělá tenhle strašný zážitek desetkrát lepší.

Carter.

Dotančí až k mé cele a jeho oči se rozesmutní při pohledu na mě za mřížemi. Ale nemá čas zvyknout si na to, protože se ho policajt snaží odtáhnout.

,,Prosím dovolte mu zůstat!" prosím, ,,Není v tom nic špatného!"

,,Souhlasím," prohlásí hlas strážníka Petera. Triumfálně se usměji na mladšího, podřízeného policajta, který teď nechává Cartera jít.

Zmínila jsem se, že strážník Peter je teď šéfem policie? 

Oba odejdou, ale předtím věnuji strážníkovi Peterovi děkovný úsměv.

Carter přistoupí k mřížím a sáhne skrz ně, berouc mě za ruku.

,,Dostaneme tě z toho," konejšivě mi stiskne ruku.

,,A co když ne? Co když zde uvíznu?"

,,Takhle nemluv" Odpoví, pustí mou ruku a vezme můj obličej do dlaní. Přitáhne mě blíž a políbí mě skrz mříže.

Nemůžu si pomoct, ale myslím, že právě teď pravděpodobně vypadáme jako z filmu. Ale to mě nezajímá.

Ten okamžik zničí skuteční kriminálníci, kteří jsou pár cel od nás, když začnou houkat. Zatracenej Stabby Joe a jeho přátelé.

Odtáhnu se a potlačuji smích.

,,Takže, asi bych měla mít právníka, že?"

,,Pokud neplánuješ si tu pobýt, pak ano," Směje se Carter.

Tenhle díl se povedl autorčin záměr, udělat z něj zatím nejdelší, a proto mi to tak dlouho trvalo :\. Přeji všem hezký konec víkendu :D (a trochu toho sněhu - u nás nějaký napadl ;) )