On our own

Epilog

Od nehody už uplynuly dva týdny. Chodím třikrát týdně na rehabilitaci a psychické terapie. Doktoři říkají, že časem, se moje noha zahojí. Všichni doufáme, že znovu získám plnou pohyblivost, ale je tu šance, že budu trochu kulhat.

Ezhno je stále u veterináře, ale poslední rentgenové snímky ukazují, že kost dorůstá a to je skvělá známka. 

Veterinářka říká, že se mu noha úplně uzdraví přibližně v době, ve které začnu chodit do školy.

Soudce rozhodl že, vzhledem k mým zraněním, už nebudu muset dělat veřejně prospěšné práce. Což je super, protože si neumím představit sama sebe jak zvedám odpadky pryč z okraje silnice.

Poznala jsem lépe Carterovi rodiče, zvlášť jeho matku. Bere mě nakupovat a kupuje mi všechny druhy oblečení a dělá tak mou skříň pestřejší než pár triček a roztrhané džíny.

Beau a Chloe, ten druhý pes, vychází skvěle a ... očekávají štěňátka. Porod by měl přijít odteď za měsíc, ale může to být o něco dříve či později.

Carter byl tak sladký a ochotný během celého tohoto utrpení. Když jsem používala invalidní vozík, bral mě každé ráno do stájí, abych se mohla podívat na koně. A jezdila jsem k veterináři, alespoň každý druhý den přinejmenším. 

Teď jsem o berlích, ale stále nemůžu chodit bez cizí pomoci. Ale každý je tak ochotný. Je krásné mít lidi, na které se můžete spolehnout. Je to poprvé po dlouhé době co mám rodinu.

Dneska je den, kdy jde Ezhno domů. Čekám s Carterovou matkou na přední verandě až se s ním Carter s otcem vrátí.

Bude mít přísný stájový klid, nesmíme ho nechat jít ven na pastvu. Dvakrát týdně ho někdo bude lonžovat v kruhovce, ale jen v kroku. Ezhno má před sebou opět dlouhou cestu.

Ale alespoň přijede domů.

Auto přijíždí po příjezdové cestě, kvůli čemuž se mi rozbuší srdce. Každou sekundou se můj kůň přibližuje.

Uslyším rozrušené zaržání a chci se za ním rozběhnout, ale nemohu kvůli své noze. Jakmile je auto zaparkované, Carter obejde přepravník a otevře ho.

Ezhno vyběhne přímo ke mě. Vypadá to, že zapomíná na velkou, zelenou sádru, dokonce i s jeho mírným kulháním.

Stoupnu si na nohy a belhám se k němu. Odhodím své berle, obtočím své ruce okolo jeho hlavy a pevně ho obejmu.

,,Ahoj chlapče, stýskalo se mi."

Jako odezvu mě šťouchne do ramene, čímž mě nedopatřením převrhne. Carter ke mě přispěchá, ale já se jen rozesměju.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se. Rychle zavrtím hlavou.

,,Ne - lépe mi už být nemohlo," odpovím mu.

A/N

A toto je poslední díl On our own...

A...

Bubny prosím!

Tímto to nekončí tak úplně ... (Snad) Brzy očekávejte další knihu této série!

-----

Je skvělé, že jste to dočetli až sem! Chci vám tu při této příležitosti představit nový projekt, na kterém pracuji a jím je jezdecký second-hand SECOND HOOF. Pokud se chcete něčeho zbavit, nebo hledáte nějkaé konkrétní kousky je to místo právě pro vás!
Najdete ho zde na instagramu: https://www.instagram.com/second_hoof/