On our own

21. Část

Na dveřích od koupelny visely ty zelené šaty z obchodu. Pár odpovídajících zelených vázaných bot na podpatku stál na podlaze pod nimi.

Skáču nahoru a dolu s nepopsatelným vzrušením, a oběma, Joy i Serenity, sevřu v medvědím obětí. Když se odtáhnu, rozeběhnu se k šatem, zvednu je a dívám se na všechny detaily.

,,Pane bože, jak jste je sehnali?"

,,To je naše tajemství a ty to nevypátráš," Řekne Joy. 

Protočím očima a směju se ,,Dobře, myslím, že je to jedno, není to důležité,"

,,Jdi si je vyzkoušet," Požaduje Serenity.

,,Už jsem si je zkoušela v obchodě. A, neměli bychom jít pomoct Corrine připravit to tu na dnešní večer?" Ptám se.

Rodeo už skončilo, skrz okno můžu vidět, že většina lidí je pryč a dobrovolnící čistí dvůr.

,,Nemusíme, Corrine mi řekla, že to dobrovolníci zvládnou a tak by jsme se dnes měli prostě jen bavit."

,,Ale-"

,,Jen si je jdi vyzkoušet," řekne mi rázně Serenity. Vezmu si šaty a boty do koupelny a zavřu za sebou dveře.

Strhnu ze sebe džíny a mojí červenobíle kostkovanou košily s dlouhými rukávy a obléknu si šaty. Nedokážu dosáhnout na zip, tak jsem to ignorovala. Skloním se k botám a přizpůsobím je mým nohám.

Chystám se jít se jim ukázat, když zaregistruji světlo odrážející se od něčeho na pultě. Náhrdelník. Nádherný, smaragdový náhrdelník leží na pultě.

Zkušebně si ho umístím na krk a podívám se na sebe do zrcadla. A prudce se nadechnu, když uvidím svůj odraz. Vypadám ... Nádherně, skoro jako princezna.

Vyjdu ven z koupelny, a než mě Joy se Serenity stačí okomentovat, otočím se k nim zády.

,,Zapněte mě," žádám je. Jedna z nich mi zapne zip a pak se otočím aby mě mohli vidět.

,,Co myslíte?" Zeptám se jich s úsměvem.

,,Vypadáš senzačně," směje se Joy. Serenity souhlasně přikyvuje s úsměvem na tváři. Moje rty se zvednou do úsměvu a jsem si jistá že mé oči tančí.

,,Přemýšlela jsem, že bych si vlasy stáhla do pevného drdolu a natočila volné pramínky," Řekla jsem spíš pro sebe.

,,To bude tak krásné," souhlasí Serenity.

,,Vy dvě se jděte převléknout do šatů, abysme mohli začít," Popoháním je.

-------------

Naposledy se na sebe podívám do zrcadla a zhluboka se nadechnu. Carter je venku před chatou, a čeká na mě. Zajímalo by mě co si bude myslet.

Nervózně dojdu ke dveřím, ještě jednou se nadechnu a otočím klikou. Dojdu na okraj verandy a uvidím že Carter je ke mě otočený zády. Nemyslím si, že mě slyšel vyjít.

,,Ehem," odkašlám si, zachytíc jeho pozornost. Otočí ke mě hlavu a kdybych ho neznala, řekla bych že mu spadne pusa. Směju se na něj, ale on ignoruje můj pobavený zvuk.

,,Taylor, vypadáš ... Nádherně," podívám se na něj a zjistím, že má smoking. Nemůžu lhát, vypadal v něm skvěle.

,,Taky nevypadáš špatně," odpovím s úsměvem. 

Sejdu po schodech z verandy a Carter mě vezme za ruku. Vydáme se směrem k budově, kde se bude Gala konat. Nikdy předtím jsem uvnitř nebyla, zřejmě je využívána jen na velké akce.

,,Cartere - kdy budeme odjíždět?" Pomalu se ho zeptám. Na chvilku nasadí zamyšlený obličej, předtím než odpoví.

,,Kdykoliv budeš chtít. Od středy jsem officiálně vystudoval střední školu." Odpoví.

,,Wow. No, já bych možná už také dostudovala střední školu, ale vidím že se na ní nedostanu, abych ji nedostudovala,"

,,Možná ano,"

,,Pochybuji," nenavázal už na to téma, a já mu za to děkovala.

,,Tak, co jsi dělala?," ptá se.

,,No, k tomu se dostaneme později, ale teď bysme se měli jít starat o Gala." zašeptám když vejdeme do budovy.

Dveře se otevřou na vrcholu velkého schodiště, které vypadá, jakoby bylo lemováno zlatem, ačkoliv to je asi padělek. Lustr visí ze stropu, osvětlujíc místnost spolu se zdobenými světly. Nicméně největším  zájmem všech je taneční část. Lidé se točí po parketu, pestrá koláž nádherných šatů. To je nejvelkolepější věc jakou jsem kdy viděla.

Carter mi dá paži okolo pasu, a já okolo jeho. Náhle jsem si uvědomila, že mám boty na podpatku, rychle se rozvinul strach ze zakopnutí, tedy ztrapnění se před lidmi, kterých tu vypadá že je asi tisíce, i když jich tu je spíše okolo 300-400.

Jako kdyby Carter cítil můj strach, mi šeptá do ucha. ,,Mám tě,"

,,Nenech mě spadnout," je vše co mu odpovím.

Věřím mu natolik, že vím že mě nenechá.

Dnes poměrně dlouhá kapitolka! A to jako na zavolanou, protože vím že mi trvalo trochu déle :\, tak snad jste si jí užili a můžete se těšit na další, myslím že těch překvapení není konec ;) :D