On our own

39. Část

Carterův pohled

,,Taylor už je po operaci a my jsme byli schopni zachránit její nohu. Ale špatná zpráva je, že když jsme se snažili jí probrat z anestetik, neprobrala se. Její tělo na ně mělo negativní reakci. Nemůžeme říci, že je v kómatu, ale pokud se do 24 hodin neprobere, budeme to tak muset klasifikovat."

Doktorčina slova zněla bizarně - na jednu stranu se mi ulevilo, že zachránili její nohu. Ale pokud se dostane do kómatu - slyšel jsem o lidech, kteří zůstali v kómatu roky. Co když se nikdy neprobere.

Uklidni se Cartere, může se probrat každou sekundou. Dokonce ještě ani nemohou říci, že je v kómatu.

,,Mohu jí vidět?" zeptám se.

,,Samozřejmě. Zavedu vás do jejího pokoje. Následujte mě." řekne doktorka konejšivě.

Ona ví, jak jsem nervózní. Udělal jsem si v hlavě poznámku, že jí musím dát dobré hodnocení až bude po všem.

Doktorka mi otevře dveře a ukáže.

,,Kdykoliv budete připraven."

Zhluboka se nadechnu a vstoupím do místnosti.

Taylor leží na nemocničním lůžku. Je úhledně přikryta dekou. Její ruce jsou nad pokrývkou a složené na klíně. Myslím, že doktoři jsou o prezentaci.

Sednu si na židli vedle ní a vezmu jí za ruku.

,,Taylor, pokud mě slyšíš .... prosím, probuď se. Nebo mi prostě dej znamení, že mě slyšíš." šeptám a ucítím přitom knedlík v krku.

Ne, odmítám brečet. Nebudu se chovat jako holka. A zatímco jsem se v hádal sám se sebou se Taylořiny oči zachvěli a otevřely.

,,Kde je Ezhno?" řekne Taylor, téměř neslyšitelným hlasem.

Tak dnes dvě kapitoly! Aspoň že Taylor je v pořádku...