On our own

25.část

Otočím se a oddechnu si úlevou, když uvidím, že je to Joy.

,,Díky bohu, že jsi to právě ty," zamumlám.

,,Co to děláš?" zeptá se mě podezřívavě s pohledem upřeným na přepravník, kam jsem právě naložila Ezhna.

,,Musim dnes večer odjet-" Řeknu a přesunu svou váhu z pravé nohy na levou.

,,CO?" Zařve

,,ššš," Utiším jí.

,,Proč?"

,,Cloe se pomátla. Ví o mě i to že jsem uprchlík. Řekla, že to chystá říct poldům. Oh nemluvě o tom, že se mě pokusila zabít." Rychle jí vysvětluji.

Její ústa vytvořila dokonalé "o", když to zpracovávala.

,,Kde je Serenity?" Zeptám se když zjistím, že tu s námi není.

,,No, my jsem se po tobě šli podívat, protože Carter potom co tě šel hledat se už nevrátil. Šla prohlédnout stáje a já parkoviště." Zamumlá, stále ještě v šoku.

,,Joy, chceš tím říct, že je teď ve stáji?" Ptám se jí naléhavě.

,,Jo, proč?"

A pak jsem uslyšela zvuk, při kterém mi žaludek udělal ko
A poté výkřik.

Vše co se událo poté, mi připadalo jako ve zpomaleném filmu.

Uslyším hlas kříčící "Ne!" A uvědomím si, že je to můj vlastní hlas. Moje nohy běží rychleji než kdykoliv směrem ke stájím a Joy mě následuje, zmatená a šokovaná.

Po věčnosti doběhnu ke stájím. Zastavím se na místě a přestanu dýchat, při pohledu na Serenity ležící na zemi, z její ruky odkapává rudá krev, která se mísí se špínou a ???.

Chloe leží v bezvědomí na zemi, má krvavý šrám na čele a v ruce stále třímá pistol. 

Carter stojí bez hnutí, podíváme se na sebe a vrhneme se do akce.

Carter vezme pistol z Chloeiny bezvládné ruky, a obě ruce jí sváže vodítkem.

,,Serenity, jsi v pořádku?" Zeptám se jí hystericky, slzy se mi hrnou do očí.

,,Je mi fajn," skoro se směje, ,,Necítím to - adrenalin a všechno"

Roztrhnu lem šatů a utrhnu dlouhý pruh ze svých šatů.

,,Tohle může trochu bolet - vlastně to bude bolet hodně. Jen prosím, prosím, nekřič," prosím jí. Kývne na mě a s tím postoupím k ní, abych jí pevně obvinula pruhem šatů její ránu a zastavila tak krvácení. 

Krátký, avšak hlasitý výkřik jí unikne ze rtů, ale rychle se sama umlčí, s vědomím, že pokud nás najdou, budu mít obrovský problém.

,,Okay, musíme zavolat 911," Řeknu klidně, stírajíc si slzy z tváří.

,,Zbláznila ses," Vyjede na mě Carter, ,,Vzali by ti Ezhna, a dostala by jsi se zpět do opatrovnického systému, nebo hůř! Můžeš jít do vězení!"

,,Co chceš abychom udělali? Nechali jí vykrvácet?" Zařvu.

,,Přestaňte," zašeptá Serenity, ,,Joy zavolá policajty. Slibuji, že si se vším poradím. Kulka mě jen škrábla, není to vážné. Vrátím se za chvíli. A zahistím, aby se policie nikdy nedozvěděla, že jsi tu byla. Budu držet Chloe v klidu a nedovolím jí nic vyzradit."

,,Ale-" Začnu, nechci jí opustit. Serenity mi byla jako sestra a já jsem nikdy neměla sourozence. Kéž bych jí mohla vzít s sebou.

,,Žádná ale! Ale zůstaneme v kontaktu, okey?"

,,Slibuji," plačtivě zašeptám, lehce jí sevřu v obětí. Obětí mi neopětuje, ale já to od ní ani neočekávám, protože má zraněnou paži.

,,Znovu se uvidíme," Řekne mi téměř neslyšitelně do ucha.

,,Já vím," odtáhnu se a podívám se jí do očí. Pokud bych nás neznala, řekla bych, že jsme sestry. Vypadáme tak podobně. 

,,Nyní, pojďme odtud." Žádá.

,,Joy, my se uvidíme doma." Řeknu jí, přesouvajíc svou pozornost na Joy, která stále stojí šokovaná ve dveřích.

,,Okay," zamumlá.

,,Ahoj Serenity,"

,,Měj se Taylor"

A s tím, mě bere Carter za ruku a vede mě do temnoty. Slepě ho následuju - doslova. Moje viděni je tak rozmazané slzami, že vůbec nevidím.

Než jsem se nadála, jeli jsme pryč a já jsem ukončila tuto kapitolu svého života.

Další kapitolka je konečně tu! Velké napětí je z větší části za námi a já jsem taky zvědavá co všechno jí potká až přijedou zpět na jejich stanici :D. Doufám, že jste si všichni užili svátky a dostali pod stromeček to co jste si přáli :D. A ještě poslední věc, jakou postavu máte v tomto příběhu nejraději (ať už člověka nebo zvíře) :D?  Já mám třeba hodně ráda Serenity a samozřejmě Ezhna :D, ale není to tak že by se mi ostatní postavy nelíbili, avšak tito u mě vyhrávají ;).