On our own

28. Část

Nasedlali jsme a vylezli jsme na koně, pro jednou zas používám sedlo a uzdečku. Normálně jezdím na Ezhnovi bez ničeho (ano, bohužel až teď jsem se přesvědčila, že tackless neznamená jezdit jen bez sedla ale i bez uzdečky nebo s nákrčákem, proto opravím tuto chybku v minulých dílech), ale z nějakého důvodu cítím potřebu jistoty sedla a uzdečky. Carter osedlal Smokeyho, chce aby získal nějaké zkušenosti z vyjížděk, předtím než pro něj najdeme nový domov.

,,Jak rychle umí běhat?" zeptám se, v mých očích se zablýskne výzva.

,,Jsem si jistý, že není tak rychlý jako Ezhno," Potlačuje smích Carter.

,,Přesvědčíme se o tom," oplatím stejným, pobídnu Ezhna patami, který se v mžiku rozcválá. Směju se s vědomím, že mě Carter nedožene.

A jsem naprosto překvapená a šokovaná, když uvidím šedou šmouhu, která proletí kolem mě a Ezhna. Wow, ten malý Quarter horse umí běhat!

,,Ne tak rychle jako my," mumlám, a nutím Ezhna běžet rychleji. Dychtivě přidá, běží rychleji a rychleji, až je všechno kolem nás rozmazané.

Překonáme vzdálenost mezi námi a Carterem se Smokeym, a  snažíme se aby to tak zůstalo. Nakonec se oba dva naše koně vyčerpají, což jsem myslela, že je u Ezhna nemožné.

Zastavíme koně přímo u vysokého stromu, na kterém jak jsem zaznamenala rostou všude jablka. Usmála jsem se na sebe připředstavě jabloně stojící samotné na poli. Připomíná mi to obrázek, který vidíte jako spořič obrazovky na počítači.

Slezu z Ezhna a zaháknu otěže za hrušky sedla. Vzhlédnu ke stromu, a uvědomím si, že mám opravdu chuť na jablko - vypadají tak dokonale a sladce.

Chytím se větve a vytáhnu se na ní. Pak utrhnu čtyři nejlépe vypadající jablka a dvakrát se ujistím, že nemají díry od červů. 

Podívám se na zem a uvidím, že Carter už sesedl. Dívá se nahoru na mě, jeho oči jako by se smáli, ačkoliv vím, že to není možné.

,,Co? Chci jablko," Směju se.

,,Nic jsem neřekl," odpoví.

Přehodím nohy přes okraj větve a  natáhnu ruku s jablky směrem ke Carterovi, za což mi věnuje tázavý pohled.

,,Podrž ty jablka, abych mohla slézt dolů." říkam jako kdyby to bylo zřejmé - což v jistém smyslu je. Vezme je ode mě a já lehce seskočím, doskočím přímo na nohy.

Jakmile jsem na zemi, podá mi jablka, ale vezmu si jen tři ze čtyř.

,,Jedno je pro tebe," nabídnu mu. Usměje se a zakousne se do něj. 

Každému koni dám jedno a jedno si nechám pro sebe. 

Potom co všichni dojíme, navrhnu aby jsme jeli domů. Musím dostat první setkání s jeho rodiči z hlavy.

Chystám se vylézt na Ezhna, ale Carter mě otočí čelem k němu. Skloní se a lehce mě políbí na čelo.

,,Prosím už nikdy neutíkej," zašeptá mi do ucha.

,,O to se nemusíš bát."

---------------

Cesta zpět trvá asi hodinu, hlavně proto, že nepobízíme koně, aby šli rychle, takže většinu cesty jdeme krokem.

Když se na obzoru objeví dům, moje srdce zrychlí. Nemůžu uvěřit, že jsem nervózní ze setkání s nimi, ale jsem. Neměla bych nicméně - byli blízcí mým rodičům, tak blízcí, že v podstatě porušují zákon, když mě tu nechávají bydlet. 

Ale stále jsem nervózní. Co když mě nebudou mít rádi? Nebo, co když mě budou mít rádi, ale nebude se jim líbit skutečnost, že chodím s Carterem.

Počkat, chodím s Carterem? Řekl, že jsem jeho přítelkyně na Gala, ale my jsem nikdy nebyli na officiálním 'rande'.

Ugh. Je to prostě příliš komplikované. Ale je tu něco co musím udělat.

Sesedneme z koní, odsedláme je a odvedeme do stájí. 

Přistihnu se jak hledím na vchodové dveře do domu, ucítím jak mě vzal Carter za ruku.

,,Připravena?"

,,Jako kdybych někdy byla," Povzdychnu, předtím než otevře dveře.

Tak co myslíte, jací budou, nebo jak si je představujete? :D