On our own

23. Část

Opatrně jsem se blížila ke stáji, šla jsem tak tiše jak jen to bylo možné. Otočila jsem se směrem do části stáje pro soukromníky a krev mi vře v žilách, když uvidím Cloe stát přímo u Ezhnova boxu, je ke mě otočená zády. Jdu za ní, vztek mi proudí v celém těle.

,,Co si myslíš, že děláš?" Vrčím na ní.

,,Čekám na tebe," Řekne chladně a otočí se ,,já to vím,"

,,Co víš?" Ptám se jí.

,,Všechno. Jak jsi utekla, ukradla tohoto koně, lhala a vyhnula policii. Vím to," 

Můj žaludek udělá kotrmelec přestanu dýchat a strnu. Několik sekund mému mozku trvá, než zpracuje to co právě řekla.

,,Jak?" Zapištím, jsem překvapená že nemohu ovládat ani svůj hlas.

,,Ty a tvý kamarádi nejste zrovna nejtišší. Tajně jsem vás poslouchala. Oh a slyšela jsem jak jsi o tom dneska mluvila s Carterem, což potvrdilo to co jsem již věděla. Takže jsi přistižena."

,,Proč? Co chceš se mnou?"

,,Je to docela jednoduché, opravdu" vysvětluje mi, ,,Chci tvého koně. Ačkoliv myslím, že mu změním jméno, nelíbí se mi jméno Ezhno. Když jsi mimo obraz, můj otec ho koupí od jeho vlastníka-"

,,Já jsem jeho majitel," Zavrčím.

,,Pro připomenutí, nevadilo by mi brát Cartera, nebo oba dva. Je roztomilý, a po pěti minutách se mnou na tebe úplně zapomene."

Chtěla jsem jí napadnout, ale vyděšeně jsem se zastavila, když vyndala ruku zpoza jejích zad, kterou jsem se ani nevšimla že měla schovanou a odhalila tak stříbrný předmět.

Pistol.

,,Cloe - nic nedělej, budeš litovat,"

,,Oh neměj starost, nebudu. Nebudu toho litovat." Směje se, a uvolní pojistku.

,,Jak plánuješ se s tím dostat pryč?" Ptám se jí, zkoušejíc abych mluvila odvážným hlasem.

,,Podívala jsem se na tebe na netu, na některých zpravodajských serverů. Říkali, že můžeš být nebezpečná. Tak, řeknu, že jsi mě napadla, já ti vzala zbraň a zachránila se." odpoví, předstírajic vyděšený hlas, jako kdyby si cvičila lhaní policistům.

,,Proč mě zabíjet? Proč mě nenahlásíš policii?"

,,Nejsi dost stará na to jít do vězení, takže by jsi šla jen do plepšovny, dostala by jsi se ven a jak já tě znám, nezastavila by jsi se, dokud by jsi neměla svého koně. Nemůžu potřebovat tvoje překážení mi. Mám pro něj velké plány, jako skokového a závodního koně, když je tak docela rychlí. Ačkoliv, potřebuje zlomit, je přílíš odvážný a energický, ale to se může napravit."

Kdyby na mě nemířila pistolí, vrhla bych se na ní býť jen při zmínce o zlomení Ezhnova ducha, kterého tolik miluju.

,,Prosím - nedělej to," prosím jí, slzy se mi nahrnou do očí, hrozí že mi stečou po tváři.

Ona se jen směje a zamíří svou zbraň. Zavřu oči a čekám na hlasitý výstřel, který bude to to poslední co uslyším.

V těchto posledních momentech se mi slzy nezadržitelně derou ven, ale kvůli tomu, že brzy umřu. Pláču, protože si nemůžu pomoct, ale myslím na Cartera. Najde mě tu, ležící bez života na studené zemi. Přeju si více než cokoliv, aby mě neviděl. Přeju si aby mě objevil někdo jiný. Ale něco mi říká, že on bude tím kdo mě najde.

Čekam na výstřel, na to až si mě vezme smrt. Připadá mi to jako věčnost, než uslyším výstřel.

Ale z nějakého zázračného důvodu jsem zůstala stát, nezraněná. Takže jsem otevřela oči, abych zjistila, co zastavilo kulku, před kontaktem se mnou.

Příběh začíná nabírat na napětí ;), už se vrhám na další díl, snad se pokračování také brzy dozvíte :D, děkuju vám všem za přání :3 :*