Sbírky z deníků

Leia Organa

14.2. 7 ABY

Milý deníčku,
jsem natolik ráda, že je dnes tak výjimečný den, že jsem se šla podívat do bratrem. Ne, že bych ho nenavštěvovala jednou týdně, ale dneska jsem musela. A proč? Dnes je den svatého Valentýna! Asi si říkáš, proč jdu zrovna za bratrem a ne za Hanem nebo tak. Vysvětlení je jednoduché: prostě nevím, co mám Hanovi dát! A Luke je takový básník... napíšu ti ukázku z jeho nejlepší básně:

Ewok má v uchu mloka
Lukey Skywalker

Ewok tančil okolo tyče
a já, co mě se týče,
dělal chirurga u ewoka,
protože měl v uchu mloka!

Než začal nový den,
vytáh jsem ho ven.
Ewok šťasný, že je zdráv,
zatahal mě za rukáv,
že prý mám venku překvapení...
vylez jsem, ale nic zde není!

On urazil se, tak končí jeho sloka.
Ewok hloupý...má v uchu znovu mloka.

Je to umělec! Ale budu pokračovat v zápise. Vtrhla jsem do jeho pokoje a tam jsem viděla nejen jeho, ale i duchy! A nejhorší bylo, že dva z nich poznala. Drahý taťka, čaroděj Kenobi a to třetí jsem rozlišit nedokázala. A oni na mě mluvili!

Ben: Ale, Skywalkerovic děvčica se ukázala v bratrově pokoji *poušklíbne se*

Anakin: Obi Wane, ona ho navštěvuje jednou týdně *zvedne poučně prst*

Ten třetí: Zklapněte oba. Kenobi, že se nestydíte…

Ben: A-Ale co Anakin?

Ten třetí: Ten se nestyděl ani za to, že mi naporcoval ruku...

Anakin: Musíme to teď řešit…?

6: Ten řezník má pravdu...

Anakin: -_-

Já: Potřebuju Luka. Můžu si ho na chvilku vypůjčit?

Ben: Proč ne? Ale vrať ho v pořádku, má po záruce a nechtěl bych si připlatit.

Luke: Mluvíte o mně, jako bych byl váš majetek *hraně vzlykl a zasmál se*

Dál jsem to neposlouchala. Táta začal mluvit cosi o tom, že dnes musí být brzy doma, že ho tam prý čeká společnost. Obi Wan se nabídl, že půjde s ním a ten snědší zmizel ihned, jak se o tom zmínili. Tak jsem Luka zavedla do tvořící místnosti, dala mu do ruky pero a papír a řekla, ať píše roztomilou báseň.

Luke: Roztomilou?

Já: Ano, ale nic o mlocích v uchu.

Leia tančila okolo tyče...

Já: Ne! Vždyť jen přepisuješ tu starou!

Luke: Fajn, ale pamatuj, já jsem tu umělec.

Leia kopla do basketbalové míče
a já, co mě se týče,
dělal chirurga u ewoka,
protože měl v oku mloka...

Já: Jen jsi tam zaměnil první řádek!

Luke: A taky poslední. Není to mlok v uchu, ale mlok v oku *spokojeně se zašklebil*

Já: ...

Luke: Pokud se ti to nelíbí, vymysli si něco sama. Končím!

Já: Výborně! Protože jsem lepší!

Začala jsem psát sama. Nepotřebuju Luka k tomu, aby mi napsal slova, když umím psát lépe než on!

Sedím na židli s tím, že jsem blázen,
houpala jsem se, až jsem spadla na zem.
Proč mám padat? Jsem snad mlok?
Ne nejsem. Jsem do tebe cvok!

Ale abych ti ukázala, jak moc,
proměnila jsem den v noc.
Jsem slepá, oslepila mě láska má,
to byl vtip, jen je tu tma.

Hodila jsem takového folka,
že jsem si do oka zarazila mloka.

Je ze mě umělec. Trumfla jsem Luka. Tak mi drž palce, ať mi to s Hanem vyjde! Protože já poznám, když mi je držet nebudeš!

S láskou tvá Leia {×}

PS: Nevíš náhodou, kde je nějaká umělecká škola? Ráda bych se tam přihlásila!