Waiting for the Doctor (Doctor Who CZ)

6.

"Jenny!"

Křikla Vastra když otevřela oči a uviděla svou ženu. Pak se rozhlédla a zamračila.

"Proč mám hlavu v té troubě?"

Její slova způsobila výbuch smíchu u všech přítomných a River se smála tak, až jí tekly slzy. Konečně se všichni trochu uklidnili a Silurianka se seznámila se všemi přítomnými, ozvala se Missy.

"A kde je Wilfred?"

"Wilfred? Myslíš dědu?"

Optala se Donna a přitáhla si Paní Času blíž k sobě. Mužský Master kývl.

"Jo. Taky spolupracoval s Doctorem."

"Děda?"

Zamračila se Templeová znova a pustila Missy. Chvíli bylo ticho, až promluvila Martha.

"A co Mickey?"

"Nemám nejmenší tušení. Až zjistíme kdo nás sem zavřel, zjistíme i, proč zrovna nás a ne ty ostatní."

Chopila se slova Rose, usmála se a rozhlédla.

"Asi už tu víc lidí nebude, ne?"

Prohlásila Amy, zatímco Jack v duchu počítal všechny přítomné.

"Chce se mi spát."

Ozvala se Martha a Master se zasmál.

"Vy lidi. Jen jíte a spíte."

"Ale jdi. Souhlasím s Marthou."

Usmála se River a mrkla na dotyčnou. Rose kývla.

"Jo, dobrý nápad."

_______

"Tak jak budeme spát?"

Zeptala se Donna a položila vidličku.

"No tak jak jsme se probudili, ne?"

Odpověděla Rose, ale Clara rázně zakroutila hlavou.

"Tak to ani omylem. Nechat Vládce samotné? To už si můžeme rovnou prostřelit hlavu sami."

"Souhlasím s Clarou."

Přikývla Martha a Rory taky přitakal.

"Ale kdo bude chtít zůstat s těmi psychopaty?"

"Já."

Ozval se Jack a Missy po něm hodila provokativní pohled. Master protočil panenky.

"Já s ním nebudu v jednom pokoji."

"Budeš."

Odbyla ho Vastra a chytila svou ženu za ruku. Missy se usmála.

"Takže máme ten pokoj pro tři? Jak dál?"

"Já s Jenny."

Madame v tom měla jasno, stejně jako Amy.

"Já s Rorym."

Clara pokrčila rameny.

"Mileráda zůstanu s River."

"John bude se mnou."

Ozvala se Rose a Donna kývla.

"Tak jsme na sebe zbyly, Martho."

S těmi slovy a s přáním dobré noci se rozešli do svých ložnic.

_______

"Jacku?"

Zašeptala Missy a zatřásla s kapitánem. Ten se otočil k ní a otevřel oči.

"Ano Missy?"

"Nemůžu spát."

"A kvůli tomu mě budíš?"

Žena poposkočila na místě a přikývla.

"Přesně tak. Ten trdlín už usnul."

"Trdlín?"

Podivil se Harkness a posadil se.

"Přesně tak. Nedá se s ním mluvit, má pocit, že ví všechno nejlépe."

"Zato ten ty nemáš, viď?"

Ušklíbl se a poplácal rukou na místo vedle sebe, aby tím naznačil, že si má Paní Času sednout.

"Vzpomínáš si na ty krásné časy? Profesor Yana, Harold Saxon, nebylo to úžasné?"

"Úžasné? Vždyť si zabíjela lidi, holka."

"Všichni jednou umřou, to ty víš moc dobře."

S těmi slovy mu položila hlavu na rameno.

"Smutné je jen to, že vím jak dopadnete. Každý jeden z vás. I tvou budoucnost znám."

Jack se na ni otočil.

"A jak skončím?"

"Nakonec umřeš."

"Tak to mě těší. V podobný konec jsem už ani nedoufal. A co třeba Clara?"

Při těch slovech Missy ztuhla.

"Věř mi, to nechceš vědět."

"Proč bych nechtěl?"

"Nedokážeš se jí pak podívat do očí bez toho, abys jí to řekl. Abys ji varoval. Sama s tím mám problém."

Kapitán se zamračil.

"Tobě na ní záleží?"

"Samozřejmě. Dala jsem je s Doctorem dohromady a ano, párkrát jsem se ji pokusila zabít, ale jen pokusila."

"Takže ona umře?"

"Pravděpodobně ano, umře. Nebo už umřela."

Ta věta jejího společníka vyděsila tak, že se napřímil a koukal jí přímo do očí.

"Neříkej to. My tady nemůžeme být mrtví."

"Můžeme. Vedla jsem podobný podnik pro nedávno zesnulé, ale to je dlouhý příběh. Myslím si, že naše přítomnost zde má nějaký reálný důvod."

"Nebo se jenom nějaký psychopat rozhodl, že nás všechny zavře na jedno místo a uvidí co z toho vznikne."

Oponoval jí Jack, ona se zasmála a bouchla ho do ramene.

"Když jsme u těch psychopatů, dlužíš mi ještě dvě smrti."

"Ty bys mě zabila i bez toho dluhu."

"To je docela možné, ale já teď musím chodit boso. Zasloužím si to."

Muž si povzdechl.

"Jo, zasloužíš. A teď už jdi spát."

Paní Času odešla, ale ve chvíli, kdy už Harkness začínal zabírat, přišla znovu.

"Hej, Jacku."

"Co zase?"

"Když já se tam bojím."

Kapitán protočil panenky a otočil se směrem k ní.

"A čeho, prosím tě?"

"Jeho."

Pípla naoko ustrašeně a mávla rukou směrem k Masterovi. Jack se zamračil.

"Vždyť je to ty."

"A to vadí?"

Usmála se a vypadala přitom jako malá nevinná holčička. Muž na posteli věděl o co jí jde.

"Tak pojď."

Pobídl ji a posunul se blíž ke zdi. Missy si k němu lehla, položila mu hlavu na rameno a zavřela oči.

Tak a teď malinký easter-egg. V téhle kapitolce je jedna věta, která popisuje mou osobu jako autora. Schválně, najdete ji?