Nedorozumění

Questions & Answers

James Davison: Chci slyšet pravdu. Co si o mně myslíš? :)

Já: Nemám nic, co bych si o tobě mohla myslet. Jak jsi sám napsal - sotva tě znám.

James Davison: To není upřímná odpověď. Ale dobře, ptej se.

Já: Proč si se mnou vůbec píšeš? Respektive... Proč se se mnou bavíš?

James Davison: Proč myslíš?

Já: Na otázku se otázkou neodpovídá. Buď odpověz, nebo končíme.

Sotva jsem to odeslala, věděla jsem, že teď už mi neodepíše. Proč by taky měl? Já jsem obyčejná holka. Navíc šprtka. A od výletu si o mně musí myslet, že jsem do něj snad zamilovaná až po uši. Prostě jako ve školce.

Mobil jsem odhodila na konec postele a odběhla do koupelny, kde jsem na sebe pustila teplou vodu. Byl to úžasný pocit, ostatně jako pokaždé. Nevím, jak dlouho jsem tam stála, když jsem se začala klepat vodou z nedostatku teplé vody.

Z koupelny jsem přešla zpátky do pokoje, postavila se před skříň a vzala první kousky oblečení, které jsem uviděla. Černé spodní prádlo, modré volné triko a bílé obyčejné tepláky. Přeci jen jsem byla doma, takže jsem nemusela řešit, jak právě vypadám.

Nakoukla jsem na mobil s úmyslem se ujistit, zda je dostatečně nabitý, protože jsem si ho přes noc zapomněla hodit na nabíječku, ale nakonec jsem zahlédla tři nové zprávy. Bože můj, proč musí být James pořád tak otravný.

S povzdechem jsem otevřela nejstarší zprávu.

James Davison: Protože mě zajímá, proč jsi o mně řekla to, co jsi o mně řekla na výletě.

Zase ten výlet. Že já jsem tam vůbec jezdila. Ještě den předtím jsem přemýšlela, že bych se na to vykašlala, ale nakonec mě kámošky přemluvily. A stejně to byla, jak tak vidím, chyba. Najela jsem na druhou zprávu.

James Davison: A bavím se s tebou, protože vypadáš mile.

Mile? Já? To nemyslíte vážně. James Davison o mně řekl, že vypadám mile.

James Davison: Jsem na řadě. Proč Grace pomáháš?

Já: S čím přesně, že jí údajně pomáhám?

James Davison: S matikou. Všichni vědí, že jí nejde.

Já: Tak proč jsi přišel za ní, že potřebuješ doučit matiku?

James Davison: Neodpovídej mi na otázku otázkou.

Já: Pomáhám jí, protože je to má kamarádka. Proč jsi za ní tedy šel?

James Davison: Chceš pravdu nebo to, co si přeješ slyšet?

Já: Prostě odpověz.

James Davison: Abych se dostal k tobě. Chci o tobě vědět víc, jsi totiž úžasná holka.

Protočila jsem oči a chvíli přemýšlela, jak si to mám převzít.

Já: Ha. Ha. Ha. A teď tu pravdu.

James Davison: Proč si myslíš, že to je lež?

Já: Jak můžeš tvrdit, že je to pravda?

James Davison: Jak chceš.

Já: Tak odpovíš?

James Davison: Moc osobní. Další otázka.