Nedorozumění

Deal

Well. Trochu mi nevyšel plán, že v pátek (ten minulý) přidám další část. A já jsem tu o týden později. Za což se omlouvám. Ale známky ve škole jsou v tuhle chvíli o něco důležitější, takže se na mě nezlobte. O:) Ale už je máme všechny uzavřený, takže je to zatím v klidu. Než se budu učit na maturitu a přijímačky. Takže honestly, bude to teď v následujících několika měsících (vlastně do konce května) trochu hektický. Jen pro upozornění. :)

Btw, překročili jsme 600 views! :') Je to pro mě naprosto skvělý číslo a já jsem Vám za to z celého srdce vděčná. :')
Tu písničku nahoře mimochodem naprosto miluju. (y) 

xox
Pupu

---------------------------------------------------------------- 

„Kate, pojďte už sem!" Odtrhla jsem se od Jamese a snažila se popadnout dech.

„Hned tam budeme!" zavolala jsem na oplátku a znovu se stala vězněm Jamesových rtů. „Musíme jít," zamumlala jsem mezi jednotlivými nádechy, ale přála si nikdy neskončit. Ruku po zádech pomalu sunul směrem vzhůru, nehledě na mé upozornění. Prohnula jsem se v zádech a o to víc cítila jeho sevření kolem pasu, kde měl do té doby lehce položenou druhou ruku.

„Jamie," přerušila jsem náš polibek a odtáhla se od něj na dostatečnou vzdálenost, abych mu viděla do očí. „Jestli tam okamžitě nepřijdeme, tak sem máma vtrhne a ke stolu nás doslova dovleče," vysvětlila jsem.

„Dobře," odpověděl prostě a znovu se natáhl, aby mi věnoval další polibek. „Ale slib mi, že budeme pokračovat tam, kde jsme skončili," dodal s jiskřičkami v očích. Nemusel mě dlouho přemlouvat, abych s ním souhlasila.

Ruku v ruce jsme vešli do kuchyně, kde jsme ještě pomohli nachystat talíře a příbory. Během toho jsem však na sobě stále cítila Jamesovy ruce. Jemné otření o ruku, když pokládal příbory. Polibek na krk při rozdávání talířů na jednotlivá místa. Ani při jídle s tím nepřestával. Jednu ruku měl neustále položenou na mé noze, zatímco se o mě nohou nenápadně otíral. Rodiče nepojali sebemenší podezření a překvapivě klidně se spolu bavili. Nebo se o to alespoň snažili, za což jsem jim přičetla malé bezvýznamné plus.

„Ty se chystáš na nějakou vysokou, Jamesi?" položila máma otázku, při které se můj společník mírně otřásl.

„Ne tak docela," vyhnul se odpovědi. Jenže pro tátu to nic neznamenalo, chtěl odpověď zjistit děj se co děj. „Maturita je pro mě prioritou. Potom bych chtěl jít pracovat," přiznal po několika dalších únavných otázkách.

„Ale naše Kate chce na vysokou," upozornil táta, jako kdyby to snad nikdo u stolu nevěděl. „Bude z ní perfektní právnička. Dostane se na Cambridge a bude jedna z nejlepších. A nenechá se od nikoho otravovat, rozumíš mi?"

„Samozřejmě. Já ji od učení odrazovat nebudu," ujistil jej se vším respektem, ale pod stolem mi zřejmě nevědomky zmáčknul stehno. Po ruce jsem ho pohladila a snažila se ho tak uklidnit.

„Dobře. Jen upozorňuju, že se o svou dceru postarám."

„To mám taky v plánu, pane," procedil skrz zuby James.

„Jsem rád, že si rozumíme. Dobrou chuť," prohlásil táta a s úsměvem se pustil do jídla.

-----

„Nic si z něj nedělej," opakovala jsem po několikáté a hrála si s Jamieho prsty. „Takový bývá poslední dobou pořád."

„Proč jsi mu neřekla, že nechceš na práva, ale na psychologii?" chtěl vědět.