Nedorozumění

Perfection

Well, už několikrát jsem si říkala, že by to chtělo něco s Jamie&Katie. Tak snad se vám to bude líbit. :) 

Jako pokaždé děkuji  za vše (votes, views...)! Jste úžasní! :')

xox
Pupu

----------------------------------------------------------------

„Panebože, co se ti to stalo?" vykřikla jsem zděšeně, když jsem následující den viděla Jamese, jak si to ke mně kráčí s obrovským monoklem pod okem. Okamžitě jsem se k němu rozběhla a začala pohmožděnou část obličeje zkoumat. „Bolí to moc?" zeptala jsem se a opatrně se lícní kosti dotkla. Když sebou mírně ucukl, pochopila jsem, že rozhodně ano.

„To nic není," odvětil jen a odtáhl se ode mě na délku paží. Nestála jsem mu ani za jediný pohled, což jsem nechápala.

„Udělala jsem něco?" ujistila jsem se se svraštěným obočím. Namísto odpovědi se ke mně naklonil a na rty mi vtiskl jemný polibek. Přitáhl si mě k sobě a pevně mě sevřel ve své náručí.

„Miluju tě," zašeptal mi do vlasů, ale vzápětí se opět odtáhl.

„Já tebe taky," odpověděla jsem nepřítomně. Přemýšlela jsem, kdo mu to mohl udělat, vzhledem k tomu, že většinou to byl James, kdo někoho zmlátil. Ne naopak. Na něj si nikdy nikdo nedovolil. Co jsem ale věděla jistě, že za tím muselo být něco vážného. Rozhodně ne žádná hloupost.

„To jen Evan," prohlásil po několika dalších minutách ticha, když jsem na něj stále upírala své zvědavé oči. „Nějak mu ruplo a jednu mi vrazil," vysvětlil.

„Ale proč by to dělal?" nechápala jsem. Vzpomněla jsem si na Evana, jeho kamaráda, se kterým jsem se setkala jen jednou, ale byl tak milý a choval se jako gentleman, že bych tohle do něj nikdy neřekla. „Je to tvůj nejlepší kamarád, co se mezi vámi stalo?" vyzvídala jsem proto dál.

„Není to nic důležitýho, jen taková blbost," snažil se mě přesvědčit, a přestože jsem přikývla, nemínila jsem to jen tak nechat být. „Každopádně," pronesl zdlouhavě a znovu mě uvěznil na své hrudi. „Říkal jsem si, že bychom mohli jít k nám," dodal tiše těsně vedle mého ucha, přičemž se rty otřel o můj ušní lalůček. „Nikdo tam není, rodiče jeli na chatu a vrátí se až příští týden," pokračoval a postupně se dostával na krk, kterému následně věnoval veškerou svou pozornost.

„Já nevím," vydechla jsem přerývaně.

„Co nevíš?" pronesl směrem k mým ústům. „Nebudeme dělat nic, co by sis nepřála. Katie," chytil můj obličej do obou dlaní a opřel si čelo o to mé, „nikdy bych tě do ničeho nenutil. Věř mi," ujistil mě a vzápětí mi věnoval další sladký polibek, který skončil až příliš brzo. Natáhla jsem se pro další, ale jeho rty jsem už nenašla.

„Dobře," rezignovala jsem po chvíli. „Jen si skočím pro mobil," vysvětlila jsem, když jsem se vydala k domu. Bez jediného pozdravu mámě či tátovi jsem vběhla do pokoje, mobil odpojila z nabíječky a vydala se zpátky, zatímco jsem prohlížela příchozí zprávy.

Otrava: Musíme si promluvit. Je to důležitý.

Aniž bych nějak zareagovala, schovala jsem jej do kapsy a s hlubokým nádechem a výdechem došla zpátky za Jamesem, který se z místa snad ani nehnul. Ruku v ruce jsme po pár minutách došli k němu domů. Sotva se zavřely vchodové dveře, James na nic nečekal a začal se velmi aktivně věnovat mým rtům a krku, zatímco rukama okamžitě zajel pod tričko.